Tak jsem se konečně dostala na Mírák! (omlouvám se za padající Ludmilu)


Je to s ním teď tak, že je jen jednou za dva měsíce, měl být každý měsíc, ale zastupitelstvo to neschválilo, údajně z důvodu, že to není dostatečně kulturní (informace z druhé ruky). Takže je to vždy poslední sobotu v lichém měsíci.

Konečně nějaký blešák, který se podobá těm německým! Jsou tam docela pěkně namíchaní lidi se starožitnostmi a takovým tím sběratelským, vlastnoručně vyráběné věci a střední třída německého typu - holky s pěkným a kvalitním oblečením a jinými věcmi, které si to tam přišly užít. Vinohrady jsou na to navíc skvělá adresa. Vtipné je, že v Berlíně jsou prodejci tohohle typu o generaci starší, tady to byly holky mezi 20-30.





Poznala jsem několik babiček, které chodí prodávat na Náplavku (mají takový chudý sortiment toho, co má doma v podstatě každý a nebo to nikdo nepotřebuje, ale jsou milé), byli tu i typičtí Španělé se šperky, které jsem buď viděla v Berlíně a Amstru, nebo se klonují, zaujal mě stánek s bílým textilem (asi pět stojanů s různými košilemi a halenkami - kdybychom měli v práci dresscode, tak si vyberu - spousta ubrusů, prostírání a kapesníků jako vyšívala a háčkovala babička - pro někoho, koho tyhle věci berou, úplný ráj). Taky se mi líbil Jeff s deskama - prodával desky a pouštěl je na malym plastovym gramci s kačenkou, jestli se nepletu. Natahovacím - není tam elektřina. Ostatně, nechápu, proč si organizátoři nekoupí tichou elektrocentrálu, za pár blešáků by se jim to vrátilo.



Trochu mi tam chybělo nějaké jídlo a pití (zvláště protože jsem měla hlad a žízeň a stánek s párky v rohlíku, na který jsem spoléhala, byl zrádně zavřený). Kdybyste to nevěděli, na náměstí Míru jsou suverénně nejlepší párky v rohlíku v Praze, navíc mají asi šest druhů dochucovadel.

Taky nevim, jak to řeší se záchody, nikde jsem je neviděla. Ale možná je mají akorát domluvené pro prodejce u někoho a pro kupující to neřeší...

A uvítala bych něco víc pro děti - škoda, že na náměstí není dětský koutek. Na druhou stranu si tam je kam sednout, takže většina lidí si poradí. Jen škoda krásných ale mramorových laviček směrem k tramvajím, asi je navrhoval nějaký idiot s azbestovým zadkem.



Hlavně bylo krásné počasí a to je základ!



A utratila jsem tři sta třicet, koupila sobě sukeň, triko, dvě knížky matematických úloh na mučení mých páťáků a dvoje ochozené škrpály a jsem naprosto spokojená.

Mám skvělé zkušenosti z Finska se sekáčema "kirppis", kde maj lidi své přihrádky třeba na měsíc.
No a potom perfektní blešák Valtteri v bývalé tovární hale

P1230456.JPG (1608152 B)

Hm, a minulý týden jsem byla v sobotu asi po šesti letech na Kolbence. Před těmi šesti lety mě odradily nějaký kradený autorádia, tak jsem byla zvědavá, jestli se něco změnilo. A vzhledem k tomu, že jsem předtím byla v Berlíně, jsem byla dost zaujatá.

Já mám takové ty divoké balkániště fakt ráda. Nevadí mi ani když je tam špína a jsou tam divný lidi. A nevadí mi ani rozpadlé továrny a brownfieldy. Ale prostě mi vadí, když je to jediný fungující blešák ve městě, protože si pak říkám, co to o nás říká.



Kromě výše jmenovaného mě tam zarazilo asi tak 8 lidí, co vypadali úplně normálně. Vypadali tam jak marťani.
Mile mě překvapila paní, co očividně rušila pár desítek metrů čtverečních skalky, protože měla kovovou vanu plnou netřesků.
S radostí jsem uvítala ruské karamelky, protože pro ně mám slabost.
Našla jsem úžasný náhrdelník a nekoupila jsem si ho, protože jsem si vzala málo peněz.
Koupila jsem si černou kudrnatou paruku za 70 Kč, protože bude skvělá na masopust.
A jinak jsem z toho měla zcela upřímně depku.



Nikdy jsem neviděla, že by se někam na blešák vybíralo vstupné (s výjimkou níže zmíněného kytlického, kde se ale vybírá na opravu varhan nebo tak) a prostě mi to přijde trochu nemorální. Zvlášť když se za turniketama kvůli placení motá banda goril, která se samozřejmě musí platit. Čekala bych, že ty peníze tímpádem budou vidět na nějaké základní péči o prostor. Stihla jsem si ale všimnout akorát všeobecného rozkladu a nepořádku. Nechci vědět, co se stane, když zafouká vítr, zvlášť ne s jídlem.



Vlastně jsem ani nikde na blešáku neviděla prodávat jidlo a vše-za-39, přišlo mi to jako výběr "to nejhorší z holešovické tržnice". Jasně, něco bych tam asi objevila, ale byla jsem po malé chvíli tak zdeptaná, že jsem prostě nemohla. Ani jsem to neprošla celý.
Co mě na tom mrzí je to, že dobrý blešák je daleko víc než možnost prodat-koupit, je to prostě společenská událost, kde se místní lidé potkají, popovídají si, poznají se jinak než obvykle a užijí si to. V Berlíně je znát, že to táhne nižší střední třída (na Arkona platzu i vyšší střední) a je to pro ně přirozené. Na Kolbence je to taková nižší spodní třída. Což nevadí, pokud je na výběr.



Nevim. Jsem moc přísná?

Byla jsem na výletě v Lužičkách a také se tam blešákuje.

Např. Kytlice:


Koná se dole ve vesnici na plácku pod nádražím, mezi dětským hřištěm a hospodou U Zlatokopa (geniální umístění!). Je to jediný blešák (kromě Kolbenky), kde jsem kdy viděla, že se platí vstupné, ovšem důvod je prostý, vybírá se na opravu varhan. Tedy, na to se vybíralo loni, už se opravily, letos myslím přišlo na řadu dětské centrum.

Blešák je malinký ale fakt moc milý, doporučuju. Sehnala jsem tam spoustu věcí, zvlášť dětských knížek, po kterých jsem ale v té době šla záměrně, a cizokrajných korálků. Prodávají tam místní a okolní.

Koná se vždy druhou sobotu v měsíci.

A našla jsem i reportáž

A tohle je postava, která tam také pokaždé prodává. V Kytlici je odjakživa ústav pro dospělé muže s duševním postižením, toto je jeden z jeho klientů, který začal malovat. Jeho obrazy mají solidárně ve všech hospodách a několikrát jsem ho prostě potkala na ulici s pár obrazy, které se mi pokoušel prodat. Žádný jsem si nekoupila, ale hlavně kvůli tomu někam to tahat - jinak je celkem milý a fajn. A obrazy mají něco do sebe.