REK11: to chapu, ze to neni jednoduchy; ja to taky nemela jednoduchy, sice bezdetna, ale platila jsem se skolou jeste nejaky svoje prusery, chodila jsem jenom do prace, z prace domu se ucit, protoze jsem neumela ani polsky vlastne na zacatku, kazdej druhej vikend do skoly, o volnych vikendech jsem se ucila, protoze jsem vlastne na nic jinyho nemela (penize/silu/znamy) a taky me to priserne sralo (navic jsem bydlela prakticky na vsi a prace byla o tri vsi dal, na okrajich Varsavy, do skoly jsem tak dojizdela treba 2 hodky pres celej svet, dojet pres tyden do centra bylo psycho) + vsechny sracky tykajici se toho, ze jsem tam byla za cizince, takze dvacetkrat vic papirovani se vsim, pojisteni drahy jak krava a stejne kdyz jsem onecmocnela treba na antibiotika tak to byl hodne drahej spas
Taky se mi nakonec (a to byl snad prelom 2008/2009, tehda vynalezli krizi) podarilo najit jinou praci - v centru, za vic penez, kde jsem poznala fajn lidi a nakonec vsechno dopadlo dobre, bla bla - uz tak jsem se desne rozepsala, ale chtela jsem te hlavne povzbudit, abys to vydrzela, jak skolu, tak snahu o praci za lepsi prachy, jednoho dne se to nakonec vyplati, uvidis:)
REK11: to znam, no
Jasne, neni to lehky ani cernobily, ale porad je to nas/vas vyber, takze nakonec asi otazka motivace hlavne