2. Štítná žláza
Jak prozrazuje název, štítná žláza tvoří štít. Podobná motýlu klade své útlé tělo těsně pod štítnou chrupavku a nad hrtan, zatímco křídla motýla, oba laloky štítné žlázy, leží po stranách průdušnice. Jejím úkolem je tvoření hormonu látkové výměny, který se vyskytuje ve dvou formách. L-tyroxin a ještě účinnější trijodtyronin se skládají hlavně z jódu a jejich funkcí je mobilizovat látkovou výměnu. Stupňují vitalitu dlouhodoběji a trvaleji než rychle působící hormony nadledvin, adrenalin a noradrenalin. Vedle krevního oběhu s krevním tlakem a srdeční frekvencí podněcují funkci dýchání a funkci střev, zvyšují teplotu stejně jako bazální metabolismus, stupňují výkonnost nervů a svalovou vzrušivost; zatímco doba reakce klesá, stoupá bdělost a rychlost myšlení. .
Nadto hraje štítná žláza rozhodující roli při procesech růstu. Franz Alexander poukazuje na to; že v evoluci umožnila krok z vody na pevninu. Teprve od bojživelníků mají živé bytosti štítnou žlázu. U mexického druhu mloka axolottla podnítilo experimentální dodání tyroxinu přestavbu z žaberního na plicní dýchání, takže zvířata se změnila z vodních živočichů na živočichy suchozemské. W. L. Brown označil štítnou žlázu za "žlázu stvoření". Dodnes si štítná žláza zachovává vztah k moři přes jód, který se vyskytuje hlavně v mořské vodě. Pouze z něj může tvořit své hormony. Když se lidé vzdálí příliš daleko od moře a vystoupí třeba do výšin odlehlých pohoří, začnou mít snadno problémy se štítnou žlázou.
Význam hormonů štítné žlázy pro lidské zrání ukazuje její nedostatek li kreténismu a myxedému, kde zaostává duševní i tělesný vývoj. Růstové štěrbiny dlouhých kostí končetin se např. uzavírají jen opožděně, postižen je rozvoj inteligence. Ve fázi vývoje má tyroxin podobné účinky jako růstový hormon hypofýzy.
Struma, vole
Zvětší-li se místo, vytvářející pohonné látky, které obsahují jód, musíme vyjít ze zvýšené ,;potřeby pohonných hmot". Organismus signalizuje postiženým s expanzí "výrobního zařízení" na krku, že si nepřiznávají svou zvýšenou potřebu popudů. Hlad po energii, aktivitě a změně klesl do stínu. Tento hlad po větší látkové výměně se vztahuje předně k energii změny, teprve pak k látce pro ni nezbytné. Nejčastější druh strumy se odvozuje z nedostatku jódu v potravě. Postižení, většinou vázáni pevně danou tradicí, žijící v prostředí, které jim poskytuje příliš málo energie a změn. Vole prozrazuje hlad po nich. Rozvíjí se na základě nedostatku hormonů stej ně jako při snížené funkci štítné žlázy. Díky vytvoření volete se však nakonec daří pokrývat potřebu látkové výměny vy
užitím každého atomu jódu. .
Při hypofunkci vykazuje vole rovněž zvýšenou potřebu pohonných látek.. Situace dále vrcholí tím, že tuto potřebu nelze pokrýt ani přes pokračující zvětšování místa jejich produkce. Pacienti jsou stále netečnější a tlustší, v jejich životě se už nic (energeticky) neděje. Dokonce i hlad ustává, protože chybí energie pustit se do jídla.
U hyperfunkce štítné žlázy pociťují postižení hlad po látkové výměně v přesně se dostavujícím nenasytném hladu. Mohou bez přestávky jíst, aniž by ztloustli, protože jejich tělo hmotu ihned spaluje. Jejich podváha prozrazuje, že neplní energetické požadavky těla, i když mají štítnou žlázu rozšířenou ve vole. Dělají si zásoby jako křeček, a nestačí to.
Podle druhu volete lze rozdělit problémy do tří velkých skupin, hyperfunkce a hypofunkce a vytvoření strumy bez odchylky v látkové výměně. Toto vole s normálními hodnotami funkce žlázy bylo před několika desetiletími velmi rozšířené v oblastech, kde se používala sůl chudá na jód. Jako nejneškodnější varianta nevytváří žádné symptomy ze strany látkové výměny, nýbrž jen svým rozměrem v estetickém nebo mechanickém ohledu. Nedostatek jódu v potravě podněcuje štítnou žlázu, aby narostla tak, že může využít každé množství cenné látky. Vzniklá struma způsobuje navenek kosmetické problémy, uvnitř pak někdy i potíže s polykáním, dušnost a hlasové problémy.
Tlustý krk vytváří dojem hrubosti a přízemnosti, pravý opak elegance; kterou si spojujeme se štíhlým labutím hrdlem. Když se někomu nadouvá krk, zdůrazňuje tím oblast přivtělování a vlastnění. Lidová mluva hovoří o "nafoukanci" a myslí tím někoho, kdo se dělá důležitým. Kdo si však mnoho přivlastňuje, mnoho má, má tedy značnou vážnost, ale i váhu. Výraz jako "nenasyta" zdůrazňuje přivtělování, "krkoun" naopak klade důraz na majetek. Zjevně se jedná o lidi, kteří nemají nikdy dost a mají sklony ke "křečkování". Nejsou si toho vědomi, jejich okolí to však vidí o to jasněji. Může se ovšem stát, že chtivost je tak vytěsněná, že si jí nevšimne ani okolí. K tématu "přivtělování" patří nejen materiální rozměr, jak jej například naznačuje dvojitá brada. Pacienti se strumou mají i v přeneseném smyslu sklony, k tomu, aby všechno schovávali. Tlustý krk konečně signalizuje i nedostatečnou pohyblivost v této oblasti až po tvrdošíjnost, což se opět negativně odráží na přehledu a duševním obzoru.' '
V mnohých oblastech bylo vole něčím normálním, takže téměř patřilo k obrazu venkovského obyvatelstva. Ke kroji nosila selka samozřejmě i ozdobnou stuhu pod bradou. Jako u pelikána symbolizovalo dobře naplněné vole plný měch a vysoký výnos. U postižených šlo většinou o venkovany žijící z vlastní půdy, k nimž patřil voletem dokreslený robustní vzhled. Byli to lidé, kteří nesli svou hlavu pevně na ramenou, jejich částečně až do středověku sahající, přísně zachovávané tradice nekladly žádný důraz na rozšiřování jejich duševního obzoru nebo dokonce na změnu jejich způsobu života. Míra jejich konzervativní nehybnosti a jejich úsilí po uchovávání majetku byla většinou nevědomá a skryta za zbožností. Jak velký však byl význam majetku a jakou závažnou roli hrály tradiční hodnoty, ukazují příslušné divadelní hry, které se zabývají téměř výhradně těmito tématy. Nejde jen o dceru, nýbrž vždy i o věno, v němž se nezřídka vedle jeho charakteru daru odhaluje i jeho zhoubnost. Nadto se většina děje točí kolem principu "Tak to bylo vždy". K tomu se družila odloučenost těchto krajů, která přispívala k nedostatku aktivity a změn.
Se zavedením jodizované stolní soli a s přidáváním jódu do pitné vody byl tento druh strum dalekosáhle vymýcen, ačkoli téma se tím přirozeně nedalo odstranit. Musí si nyní hledat jiné cesty (projevu). Ovšem díky současně probíhajícímu otevírání venkova městské kultuře se do původní odloučenosti a neměnné monotónnosti venkovských oblastí dostával pohyb, a tak se v dalších generacích postupně ztrácela i dominantnost duševního postoje, na němž se zakládal tento ob raz nemoci.
Vnější vole velmi otevřeně symbolizuje nepřiznané majetkové a mocenské nároky. Jak říká lidová moudrost, postiženým leze z krku to, co mají. Skrytější, a tím problematičtější, je vole směrem dovnitř. Tematika je ovšem v zásadě podobná, zde je pouze všechno skryto před okolím uvnitř. Navenek dělá člověk lepší dojem, tlak uvnitř je však o to nebezpečnější.
Téma chtivosti je zde ještě hlouběji zatlačeno do nevědomí a ve shodě s tím vytváří větší problémy. Takové nepřiznané sklony hromadit a uchvacovat mohou postihnout dech, a tím výměnu a komunikaci. Vole vrostlé dovnitř často ztěžuje i polykání a ukazuje tím, jak bolestivé a stísňující je další tělesné přisvojování. Zasáhne-li tento útisk také hrtan, může utrpět i hlas a dostat chraptivě skřehotavý zvuk. Postižení mají jednak hlas jako supi, jednak jako by se dusili, a v jistém smyslu je to pravda. Hrozí, že se udusí nenasytností.
Další souvislost přináší pohádkový obraz Popelky, příp. holubů, kteří jí spěchají na pomoc. Jsou opakem toho, co bylo dosud řečeno. Podle mota: ,,Ty dobré do hrníčku, ty špatné do zobáčku" pečlivě rozlišují, co je třeba dát světu a co si raději ponechat pro sebe. Natrvalo samozřejmě nemůže být zdravé odevzdávat všechno, co je dobré a prospěšné, a ponechávat si a polykat všechno, co je špatné a neprospěšné.
V úvodu ke krku jsme poznali, že je to místo, kde sídlí strach. K tomuto tématu patří přirozeně i vole, protože člověku hrozí, že se mu stáhne hrdlo strachy. Jako jeden ze dvou nejdůležitějších bodů v těle, kde vznikají blokády, je krk místem, kde má člověk sklon zastrčit závoru. Nechat si narůst vole se tak stává i možností, jak odříznout hlavu od těla.
Otázky
1. Žiji v prostředí, které mé vitalitě poskytuje příliš málo podnětů?
2. Přeháním téma "majetek"? Nechávám si ho přerůst přes hlavu? Leze mi už můj majetek krkem?
3. Přisvojuji si věci, které mě nadouvají a brání mi účastnit se proměnlivé pestrosti života?
4. Jak se to má s tématem vážnosti a váhy? Cítím se být důležitý, nebo se musím dělat důležitým?
5. Odstrkuji toho příliš mnoho? To, co je cenné? Hodnoty? Nepříjemnosti?
6. Křečkuji a dávám pozor, aby si toho (vnitřního volete) druzí nevšimli? Dělám to proto, abych nemusel nic ode
vzdávat, nebo ze studu?
7 Tísní mě v mém životě to, co jsem nakřečkoval?
8. Zavírám se u krku na závoru a odděluji svou hlavu od těla, své myšlenky od svých pocitů?