Hyperfunkce štítné žlázy
Hypertyreóza je častá choroba, nemusí však jít ruku v ruce se strumou. Vole může mít často formu uzlu, přičemž se rozlišují studené uzly, které ukládají jen malé nebo žádné množství jódu, od horkých, intenzivně hromadících uzlů. Studená varianta je, co se týče tkání, tak degenerovaná, že už nesplňuje svůj úkol vytváření hormonů a má sklony k nebezpečné degeneraci Přispívá však nejen k hyperfunkci.
Horké uzliny, za nimiž se z lékařského hlediska skrývají takzvané autonomní adenomy, se v životě rychle stávají horkým želízkem, kterého se nedotýkáme příliš rádi Člověk konkrétně nestrpí na krku nic těsného. Rychle se zvětšuje objem límce, přesto přetrvává pocit stísněnosti Po duševní stránce tomu odpovídají klaustrofobní tendence, tj. člověk se úzkostlivě vyhýbá všem situacím, kdy se ocitá v úzkém prostoru. Krk otéká a naznačuje tlak růstu, který klesl do těla a který lze sotva zabrzdit. Srdce bije rychleji, krevní tlak a tělesná teplota stoupají, objevuje se pocení a nervozita. Motorický neklid si ulevuje v těkavosti, sklonu k třesu a v uspěchané aktivitě. Nespavost okrádá postižené o klid, který tělo, naléhavě potřebuje. Oči se chvějí rozrušením, jsou široce otevřené a dokonce zřetelně vystupují dopředu.
Pacienti mají v bledé tváři vepsán strach jako lidé, které někdo škrtí a kterým lezou oči z důlků. Franz Alexander mluví o "Schock-Basedow". Takové oči jsou nejen rozšířené strachem, ale neustále také hlídají a kontrolují. V nejvyšší pohotovosti se dívají vstříc boji, na život a na smrt, na který se zjevně připravuje i zbytek těla. Asociace se strachem nevyplývá pouze z výrazu tváře, nýbrž se dokonce potvrdila v pokusu se zvířaty. Králíci, kteří byli konfrontováni s kunami a jimž byla odříznuta úniková cesta, projevovali všechny známky hypertyreózy včetně vylézání očních bulv nazývané exoftalmus. V lidských příbězích se častěji než akutní okamžik hrůzy vyskytují hrozná období života s odpovídající dlouhodobou duševní zátěží. Jsou to však také většinou předčasná setkání se smrtí a zkušenosti se ztrátou blízké osoby. Se strachem ze smrti a s úlekem se však postižený nekonfrontuje, nýbrž brání se jim popřením a vytěsněním, a tak se mu vepíšou do tváře. Často zachází popírání tak daleko, že pacienti vyhledávají právě ty situace, kterých se nejvíce bojí. Vedle výrazu tváře se strach manifestuje i v průjmu ze strachu, který je souží, mají plné kalhoty, jak ví lidová moudrost. Místo aby v přeneseném smyslu pochodovali proti strachu, prožívají "pochod" ve svém střevě. Mají-li sklon k pocení, je úzkostný pot podporován i přehnaným vypětím a námahou.
Pacienti se skutečně nelekají námahy ani úsilí. V otékání krku a ve vylézání očí je vedle paniky i obraz naprostého přetěžovaní, srovnatelný s obrazem vzpěrače, který se přepíná. Tendence k přepínání se vyskytuje ve většině životních příbězích postižených. Mají sklon k předčasné zralosti a k příliš ranému přebírání zodpovědnosti například za mladší sourozence. Nadměrné množství růstových hormonů v jejich krvi signalizuje později příslušné nároky, které klesly do těla.. Často dokonce oddělení od matky, zklamáni. nebo odvrženi, pokoušejí se bojovat se strachem a. nejistotou, které z toho plynou, tím, že se sami ztotožní s mateřskou rolí. ("Když ji nemohu mít, musím být jako ona, takže ji budu moci postrádat.") U postižených žen to často vede k téměř incestní vazbě na otce, u mužů k fixaci na ženskou roli, která může sahat až k homosexualitě. Přetěžujícímu úkolu hrát mateřskou roli zůstávají pacienti věrni až po sebeobětování. Ztroskotání takového pokusu o kompenzaci může vyvolat tuto symptomatiku.
V jejich široce otevřených očích se však může odrážet i bojechtivost a dokonce zvědavost. S tímto zdánlivým protikladem se setkáme ještě častěji. Zdá se, že pacienti, ohroženi a popuzeni,. se připravuji na velké činy, které vyžadují všechny jejich síly. Známky věští bouřku, jakoby byl bezprostředně před nimi lítý boj o přežití. Oni sami o tom ovšem nic neví, své symptomy naopak často pozorují s velkým vnitřním odstupem, a jak dokládají zkušenosti, k lékaři přicházejí pozdě. Nemají sklony k tomu, aby se nechávali uznat za nemocné, nýbrž snaží se vydržet tak dlouho, jak je to jen možné. Jejich bojovná statečnost klesla do stínu a je jim naprosto nevědomá. V těle, tedy v horkých uzlinách a v naběhlém krku, naopak velmi upřímně demonstrují, jak žhaví jsou do rozšiřování a vývoje a jakou námahu kvůli tomu podstupují. Nechtějí se pouze dál rozšiřovat, nýbrž především se dostat dál, jejich hlad je neukojitelný a prozrazuje právě takovou chuť na život. Nemají nikdy dost a často se užírají sžíravou ctižádostí. Tato forma chtivosti je nejvíce v popředí. Někdy je patrný neklid v pravidelně se dostavujícím chvění nebo pulsaci volete. Tento stav má v sobě něco stravujícího, bazální metabolismus je tak vysoký, že postižení hubnou, a to ještě podtrhuje dojem uštvanosti. Užírají se ctižádostí a touhou po výkonu.
Místo prudkého boje v souvislosti se zvláštní formou žádostivosti, která prahne po poctě, nechává probleskovat vedle strachu a skutečné připravenosti k obraně i další téma: Krk jako přechod od těla k hlavě je přístupem k nejvyšší instanci.
Na tomto místě je před jednou z nejcitlivějších zón těla postaven díky voleti nejen zvětšený ochranný štít, nýbrž je zde i zastrčena závora, která zužuje všechny životně důležité zásobovací cesty. Okolo této blokády se vede prudký spor,. který můžeme interpretovat jako boj o přístup k nejvyššímu místu. Často se za tím skrývá ztělesnění velkého konfliktu o autoritu, který znamená. pro život postižených něco rozhodujícího. Tělo předvádí, jak úmorný a vysilující je tento boj a jak se přístup nahoru stále více zužuje. V jeho chvění se projevuje strach a neklid. V ustavičné panice, že jim jde o krk ještě dříve, než něco udělají, způsobuje každé další zúžení, že jsou úplně bez sebe. Nezřídka nejsou kvůli třesu schopni si v přítomnosti nějaké autority úspěšně podat hrníček s kávou až k ústům. V krku mají objemný knedlík, který demonstruje, že už se nic nemůže dostat nahoru, ačkoli v přeneseném smyslu v nich všechno chce vzhůru. Žádostivost po životě spolu se (smrtelným) strachem, že to podstatné v životě zmeškají, zde navíc jen nahrává. .
Pokud ze sebe v této situaci vůbec dostanou slovo, vděčí za to své velké schopnosti vzchopit se a postavit věcnost nade vše. Emocionální hnutí, zejména nepřátelská, a pocity všeho druhu drží zpátky za bariérou svého volete. Svým soupeřům dokonce rádi pomáhají na základě rozumových úvah stejně, jako když v oblíbené mateřské roli stojí jako podpora po boku svým sourozencům, s nimiž rivalizují. Jen když hráz na krku tu a tam povolí, pák se stavidla otevřou a potoky slz zdánlivě bez motivace si hledají cestu na svobodu. Někdy je prozradí i skuhravý, chraptivý, slyšitelně stísněný hlas a ukáže, jak moc jim situace dává zabrat. Mluví otevřeně o tlaku, pod jakým se nacházejí, a o stísněné náladě, která je naplňuje. Hlas okolnostmi donucený k tichému šeptání nechává ve své usilovnosti zaznívat jejich skutečné nároky. Někdo by se zde chtěl vyjadřovat více a hlasitěji, nedokáže to však.
Růstové složky hormonů štítné žlázy dokreslují tyto výklady, nadbytek hormonu totiž ukazuje nároky na růst, které klesly do těla. Až do puberty sem patří, po ní však výhradně na duchovně-duševní úroveň. Není tedy udivující, že v dětském věku se hypertyreózy sotva vyskytují a že jejich četnost se zvětšuje až po pubertě. U dospělých prozrazuje nadbytečný hormon regresi, návrat zpět na nyní již nepřiměřenou rovinu. Pacienti si nepřiznávají ani své snahy o růst ani bojechtivost, jejich nárok zrát a růst zvlášť rychle a prožít toho co možná nejvíce je zatlačován do těla, kde se vyřádí ve zvýšených hladinách hormonu. Nadbytek hormonu látkové výměny a růstového hormonu způsobuje, že jsou přehnaně citliví, náladoví, těkaví a příliš vitální, a podporuje strach ze smrti. Jsou tak bdělí, že už. nezamhouří oka. Přes den se jim chvějí víčka, v noci se jim vyhýbá spánek Vynechávání spánku, malého bratra smrti, uzavírá začarovaný kruh strachu z tělesného zániku. Některé životní příběhy nemocných vzbuzují podezření, že jde o strach, že život skončí ještě dřív, než byl prožit.
Nápadné je, že asi pětkrát častěji jsou postiženy ženy než muži. To bychom mohli odvodit z toho, že možnosti společenského růstu a prosazení jsou pro ně zjevně horší, a tak je větší pravděpodobnost, že je ženy vytěsní. Navíc je nápadné přání mnoha pacientek uspokojit své snahy o růst těhotenstvími a kromě toho touha rozšiřovat rodinu adopcemi a při jímáním dětí do pěstounské péče, což v okolí, které je vůči dětem relativně nepřátelské, naráží na problémy. Alexander hovoří o touze po početí přes strach z těhotenství. Tento rozpor odráží pokus postižených o odvrácení vlastního strachu ze smrti tím, že na jiné rovině darují život.
Vztah mezi těhotenstvím a štítnou žlázou lze všelijak doložit. Během těhotenství je štítná žláza např. mírně zvětšená a pracuje intenzivněji, při nedostatečné činnosti žlázy dochází často, k neplodnosti nebo k potratům. I u mužů má hormon štítné žlázy pozitivní vliv na plodnost. Zvyšuje se tak produkce spermií a jejich rychlost přemísťování. Někdy se poukazuje na to, že štítná žláza pochází z hlediska evoluce z oblasti dělohy.
Pokračování v dětech je častou variantou ctižádosti, na niž, obecně narazíme u hypertyreózy. Je to ctižádost dostat se dál za každou cenu. Jinak se toto úsilí vyžívá ve vyčerpávajícím množství práce a v kladení. přetěžujících nároků na sebe a na okolí. I při tom jsou ženám dány společností užší hranice, které se bolestivě ztělesňují v hypertyreóze. Je-li zpochybněna touha po těhotenství nebo výkonu, může to vést ke vzniku symptom atiky.
Další důvod pro větší četnost nemoci u žen zřejmě spočívá v tom, že tématika výkonu, boje a sebeprosazení patří více k archetypicky mužskému pólu, a proto je pro ženy v podstatě více obtížná. Lze ji jen stěží přenést např. na prvotně ženskou oblast rození dětí. Nehledě k tomu, že této oblasti stěží odpovídá touha po výkonu, je společností velký počet dětí spíše trestán. Přídavky na děti tomuto tvrzení neodporují, nýbrž je naopak potvrzují. Jsou totiž projevem špatného svědomí vůči, těm, kteří jsou bohatstvím dětí materiálně poškozeni.
Řešit tematiku autority mezi matkou a dítětem je nakonec mnohem obtížnější pro dceru než pro syna. Podle Alexande, ra trpí všichni postižení tím, že, mají problém zvládnout změnu role z dítěte, o něž se starají, v dospělého, který se sám stará o děti.
Učební úkol spočívá v tom, že je třeba si přiznat strach a panickou hrůzu z vlastního života a s tím kontrastující vysoké nároky, na rozvoj, výkon, růst a prožívání. Nadměrné úsilí a námahu zajistit si uznání autoritou, kterou si člověk většinou sám vybírá, je třeba uvést do vztahu k vlastnímu životnímu příběhu. Aby byl vzor rozpuštěn, je nezbytné uznat vlastní podíl na rozporuplne situaci: úzkost a strach, které jsou vepsány ve tváři, lze většinou sledovat zpět až k raným ,(dětským) zklamáním, která postiženému připravila vlastní touha po závislosti. Přetěžování vysvětlují pokusy, které z toho plynou, pokusy nahradit ohrožené bezpečí tím, že je dáme jiným. Neboť jak může člověk něco dát, když to sám nemá, ale naléhavě by to potřeboval? Vysoké nároky a nadměrná ochota podávat výkony a trpět dělají tento protiklad, téměř nemožnost, přece jen někdy možným. Situace vyvolávající symptomatiku nemoci, pod níž se hroutí budova ze strachu, úsilí a sebezapření, vysílá odpovídající impulsy do těla, které se podvoluje nejvyšším nárokům a bičuje se v předem prohraném boji. Vyvolávající podněty, které sahají od krizí ve vztazích až po ztrátu blízkého člověka jeho smrtí, jsou živeny základním strachem a většinou již předjímány v myšlenkách, a obklopují se tedy ještě i hrůzou předpovědi, která se vyplní.
Je-li zpracováno vlastní duševní pozadí, k čemuž je často nevyhnutelné podstoupit psychoterapii, je třeba opět vědomě prožívat impulsy, které byly zatlačeny do těla. V srdci, jehož tlukot cítí postižení až v krku, spočívá úsilí o postup vpřed a ctižádost, jíž dává křídla chuť bojovat. Po přiznání, jak "nažhavení" jsou na život a jakékoli prožívání, na vzestup a uznání lidí a jak rádi. by ve skutečnosti byli '"horkokrevnou" ženou nebo mužem, kteří žijí dosud jen v skrytu jejich duše, mají jejich odvážné sny opravdovou šanci měřit se s realitou.
Když uznají blok v oblasti krku, který odděluje hlavu od skutečnosti těla a např. i vlastní hlas od rezonanční desky v těle, pak si teprve mohou uvědomit celý svůj strach, který vězí v úzkém průsmyku jejich krku a je znázorněn ve vystupujících očích. Postižení mají uzlinu v krku nejen konkrétně, jejich problémem je duševní uzel, bariéra mezi tím, co je nahoře, a tím, co je dole. Utkají-li se s tímto strachem, který dosud vždy polykali (do volete), má boj ve vnějším světě šanci. Možná se stane i zbytečným, když si budou síly růstu hledat jiné, uspokojivější směry.
Princip života klesl do stínu a chce se vrátit na vědomé roviny. Hypertyreoza symbolizuje neuvěřitelnou plnost života a růstu, což je pro tělo příliš mnoho. Je třeba převést tento nadbytek života na duchovně-duševní rovinu a zde je otevřeno libovolně mnoho směrů, ba dokonce všechny směry.
Otázky
U studených uzlů
1. Mám na krku uzliny (= nevyřešené problémy), které by mě mohly zabít ve svém studeném nepřátelství vůči životu?
2. Co by u mě mohlo dalším ignorováním špatně dopadnout?'
3. Kde je nějaká důležitá oblast života, které jsem odepřel veškerou energii a.kterou se pokouším dát k ledu?
U hypertyreózy a horkých uzlů:
1. Kterého žhavého železa se nechci chopit?
2. Jaká palčivá ctižádost a jaké vysoké nároky mě pohání? K čemu míří můj neukojený hlad?
3. Co mě tak přehnaně vytáčí, co mě rozčiluje?
4. Jaký knedlík, jaký strach mi už dlouho vězí v krku?
5. Kdo by mi mohl jít po krku? Komu chci jít po krku já? Okolo které autority se točí můj boj?
6. Do jaké míry kolísám mezi strachem ze smrti a touhou po životě?
7. Proč polykám nenávistné pohnutky?
8. Jak dokážu nadřadit věcnost emocím? Proč zatlačuji žhavá střetnutí do těla?
9. Co se skrývá za mou nadměrnou ochotou pomáhat? Co za mou (přehnanou) touhou po dětech?
10. Co vězí za mou bezmocností, když jde o mě a o obranu mých vlastních zájmů?
11. K čemu nabádá můj vysoký obrat látkové výměny? Kterou látku mého života je třeba vyměnit? Která výměna se měla uskutečnit už dávno?
12. Kam chci s přemírou života v sobě?