Ahoj, já jsem se rozhodla, že mám štítku v cajku, i když mi doktorka řekla po kouknutí na rozbor krve, že ji "mám mrtvou".
Bohužel to bylo v době nějaký mý lehký virozy a já byla oslabená na odpor, tak jsem začala brát euthyrox, ale po dvou měsících, když výsledek na papíře byl sice dobrej (původně 4th) ale jinak nebylo dobrý vůbec nic a já jsem odmítla tezi, že mám v sobě mrtvou štítku, jsem s hormonama skončila.
Na smůlu ze dne na den a tak jsem během dvou měsíců hrozně přibrala, jak jsem měla to (do tý doby vcelku dobře -i když poněkud pomalu- fungující) hospodářství úplně rozjebaný.
Potom jsem brala Weleda homeopatika od jednoho antroposofickýho doktora, tak se mi to zase srovnalo do původního stavu ale pak šel do důchodu, tak teď už třetím rokem "chodím po vodě" a kromě těch kil navíc je mi fajn.

Léčím se sama - byť ne moc poctivě- a jak se zdá, funguje to. Hlavně neposlouchat ty mantry o tom, jak věci jsou a MUSÍ být, protože o tom každej prd ví, jak to druzí mají (mnozí jenom poslušně podvědomě naplňují sýčkování a předpovědi, co jim kdo nasadil do hlavy a proto onemocní).
A co mám vykládat svojí obvodačce, která se, když jsem u ní v zime (po 4 letech) byla pro razítko, abych se mohla v klidu vyválet v posteli s rýmou, divila, že ještě žiju:-))))