YEETKA: No vlastně meditací. Pak jsem během těhotenství trochu trénovala to ovládání tlačení/netlačení, když jsem byla na záchodě na velké - občas to člověku vyloženě napovídá "zatlač" a v tom okamžiku já záměrně ještě více uvolňovala. Paradoxně mi to dost pomáhalo i při tom, mít pravidelnou stolici. :-)
A s tím vnitřním prostředím - je to o tom, jak moc či jak málo člověk žije spojen sám se sebou. Během těhotenství jsem v jednom okamžiku natolik rozvolnila svůj vnitřek, že mi - asi v 5 měsící těhotenství kleslo břicho. Tedy dost brzy. Tak jsem tu část, která byla uvolněna příliš zase stáhla (myšlenkou, že to dítě "nosím") a ono se to zase během dvou dnů zvedlo. Pohyb byl viditelný asi o 5 cm. Dá se dělat ledacos, je to jen o tom, jak moc člověk žije sám se sebou...
Během porodu samého to je jako když člověk plave skrze ty vlny, které přicházejí. Nemusí se nutně nechat jimi stáhnout do křeče, dá se tím proplouvat, či dokonce bolest atp. podplouvat. Jít hlouběji pod to. Muž mi také v jednom okamžiku při druhém porodu, kdy jsem začínala panikařit kvůli bolesti, hodně pomohl, když mi řekl, že ta bolest je pouze určitá informace. Čímž jsem se opět vznesla do jakéhosi vyššího duševního stavu (nevím, jak líp to říct - prostě se vznesla ze strachu) a všechno ze mně opadlo, i to vnímání bolesti, kterou jsem přesto stále cítila. Bylo to docela zvláštní. Nemít muže, asi jsem trošku blbla. :-)