ZORBOVA: Ja myslím, ze to je na domuve s konkretni pa

LAURA: já je pak právě při porodu neměla... vše jsem si připravila, ustála ty ataky předtím - a najednou to pak šlo...
ale fakt to bylo o tom výběru porodnice, stejně jako mému lékaři došlo, že se mnou nehne, že když má monitor v ordinaci, pak prostě odmítám jezdit 50 km daleko (kde jsem měla v plánu rodit) nebo sice do porodnice o pár stanic dál, ale kde se necítím dobře - nakonec z toho měli příjemný zážitek všichni, včetně ostatních rozněžnělých pacientek :)
- předtím jsem si však ověřila, že je to z právního hlediska v pořádku, že mohu zůstat až do porodu v péči svého lékaře a ne že musím, jak se nám to snaží většina lékařů namluvit, přejít do "poradny" lékařského zařízení, kde jsem registrovaná k porodu

sestřička na to ráda vzpomíná... posledně mi říkala, že na to prostě ostatní rodičky "neměly koule", a od té doby tam ten monitor stojí nevyužitý (naprosto nový přístroj)

ILLUZE: to je ale právě to, já při porodu nechci mít konflifkty, já chci rodit a mít na to klid.

LAURA: po druhé zkušenosti mám pocit, že to je ale nejen o těch lékařích, ale i o té ženě - bylo těžké si některé věci ustát, ale zpětně jsem ráda, že jsem si i přes některé konflikty stála za svým a bohatě se nám to vyplatilo
především pak pečlivý výběr porodnice a znalost zákonů

a překvapilo mne, jak velkou roli hrál fakt, že jsem byla druhorodičkou - jakoby někteří lidé z lékařského personálu usoudili, že jsem najednou příčetná fungovat jako matka, která se dokáže o sebe a své dítě postarat

BERENIKEE: mám kamaráda, který takhle operuje mimnkům ten plexus.. je to důsledek tahání dítěte ven, poškodí se tím nervy vedoucí do paže a dítě pak paží vůbec nemůže pohybovat. Je často nutné to řešit operativně a někdy se to ani nepovede opravit.. říkal mi o případu, kdy takhle lékaři při porodu dítě poškodili a matce tvrdili, že se to dá dohromady samo (může se to stát, ale už záhy je velmi jasné, jestli ano, nebo jestli třeba řezat).. no a oni tu matku neustále udržovali v tom, že se to spraví samo, až bylo na operaci pozdě a dítě bude doživotně postižené. Upozorňuju, že to je příbeh, který mi říkal DOKTOR, takže není nutné nijak pochybovat to autenticitě.. samozřejmě lékaři zapírají, vzájemně se ochraňují a tedy odpovědnost za poškození života a zdraví toho dítěte nikdy nikdo neponese.... :(

A proto já mám z porodnice takový strach. Doktoři nikdy žádnou chybu nepřiznají, naopak vždycky budou zatloukat a to je v důsledku daleko nebezpečnější, než když budu rodit bez operačního sálu za zadkem.

BERENIKEE: ale tam přeci vůbec nejde jen o psychologický aspekt.. já mám strach i z fyzického poškození... (negativní důsledky zbytečně brzkého přerušení pupečníku, možné poškození dítěte při porodu - udává se až 7% šance zranění např. zlomení klíční kosti, paréza plexu atd., traumatizující zacházení - např. skákání na břicho, zbytečné cpaní medikací, které má na dítě samozřejmě vliv, zasahování do porodu, které může vést k porodním komplikacím, z čehož vyplývají další a další rizika (vakuumextrakce, císař)... o tom, co všechno hrozní mně, raději ani nemluvím, rodičky v nemocnici běžně mrzačí na pohlavních orgánech, zbytečně jim rozřezávají břicha, rodičky bohužel v nemocnicích i umírají.. a pak tu máme samozřejmě ohrožení nemocniční infekcí). Já tam těch rizik vidím tolik, že mi (jakožto nerizikové rodičce) opravdu vychází jako bezpečnější porod doma.