KATIA: Tohle fakt nejde posuzovat nějak obecně. Zvlášť teda psychika ženy v šestinedělí je dost křehká, jsou věci jako poporodní blues, nebo dokonce laktační psychóza, to prostě ze stolu nelze smést - nebo se ženě, která se svěří např. s tím, že má trauma třeba z takové "prkotiny", jako je kojení, vysmějeme? Pořád mě nepřestane udivovat, jak na tu psychiku zapomínáme, jako by snad nebyla... A jaké se použije slovo, to mi přijde už úplně druhotné, a hodí se to tak do nějakého klubu o češtině, a ne do klubu o porodech, kde by jeden čekal víc empatie...

NIENNA: Ale tak nepouziva se pro vyjmecne prisernou udalost spis slovo tragedie? Trauma je v tomhle kontextu vyjadreni pro vnitrni prozitek a ten se neodviji od toho, co jini povazuji za adekvatni. Tohleto "neprozivej to tak, lidem se dejou mnohem horsi veci" se zase nelibi mne, i kdyz souhlasim, ze slovo trauma (stejne jako treba deprese) se pouziva zbytecne casto a asi i nevhodne.

KATIA: I v mém světě je slovo trauma určeno pro výjimečný zážitek, který je schopen dotyčného dostat na dno.... že jen těžko hledá důvod k dalšímu životu...např. smrt dítěte, válka, zemětřesení apod.
Mluvit o odběru krve (jakkoli dotyčnou matku stresoval a vykolejil) jako o traumatu mi přijde jako mluvit o ničivém požáru, když popisuju táborák....

Takže já osobně za tvé příspěvky zde k tomuto tématu děkuji... :-)

KATIA: o co ti vlastne jde?
Nebo takhle: po 26-ti hodinach kontrakci jsem rodila akutnim cs. Mam podle tebe "narok" na to mit z toho trauma nebo ne, protoze mam prece zdrave dite a to, jak prislo na svet je marginalni?
Pocity, emoce, hloubka a mira zraneni z ruznych situaci je naprosto individualni. Nikdo nemuze soudit druheho za to, jak moc se ho co dotyka.

SANCHA: ano, v jádru je to vždy subjektivní, ale pokud nazveš traumatem zcela libovolnou událost, tak to ztratí jakoukoliv vypovídací hodnotu...

YEETKA: to je právě dost otázka, jestli třeba trauma má nebo nemá smysl posuzovat zcela subjektivně. mně se to na jednu stranu líbí, jako proč ne, proč by si to člověk nemohl definovat sám že jo. na druhou stranu, co to dělá v praxi? když jedna žena řekne "zažila jsem trauma" po té, co jí po porodu zemre dite a druhá po té, co se nepovede odběr krve? a jak se to pak vrací tomu člověku samotnému, když se tedy musí srovnávat s tim, co zažil a pojmenuje si to takto? jako psychika je v tomto mocná a to, že něčemu řeknu například trauma, druzi mi to v dobre vuli potvrdí, může taky situaci parádně zhoršit. ...a nebo naopak vést k tomu, že si vyčítam něco, co má marginální význam a bylo navíc důležité to podstoupit. .. myslím, že je to něco o čem je potřeba mluvit, zvládání stresu rozhodně není jenom o tom se stresu vyhýbat za každou cenu a rozhodně je také o diskusi o tom, jakou závažnost čemu pripisovat....obzvláště matka v tomto potřebuje byt dost silná, neustále zaziva výzvy, má ohromnou zodpovědnost a neprijde mi jako optimální vyčerpat energii na něčem takovém jako zde...přijdou mnohem těžší chvilky a je potřeba na ně mít sílu...

Ja se jen pridam - u syna i u dcery ten screenining delali v porodnici, u obou jsem chtela byt a byla a opravdu je jen pichli, obtiskly krev na papirek, ja dala prso a bylo po placi. Otazka necele minuty. Prvne Horovice, pak Kladno. Netvrdim, ze je to tak vzdy, jen aby se tu nekdo nedesil zbytecne, vyrovnavam vesmír :)

SANCHA: jo, mas pravdu, kolecek bylo vic, ale nasemu miminu krev tekla. Ono zalezi, jak se tou lancetou trefi do kapilary a to je o nahode. A taky, jak trefi nervy.
Ja to beru tak, ze novorozenec je pripravenej snaset nejaky nepohodli a stres, ale mela by u toho bejt mama, pak to proste preboli a je dobre.

SANCHA: Bohužel u těchto nemocí, které se testují, tomu onemocnění nejde nijak předejít, jsou to nemoci na základě nějakých vnitřních mutací, a nikoliv vnějších faktorů (jako třeba infekce).
Je blbý, že to u vás probíhalo takhle, nevím, čím to bylo, ale ze zkušenosti musím říct, že třeba když mě berou krev, tak taky kolikrát sestra nadává, že to neteče a tak...a někdy to teče dobře... Tak u vás se to v tomto případě nějak nepovedlo, třeba chyba sestry, třeba nevimco...
Ale stojí to za to...je to vymoženost naší doby, tímhle raným testováním se dá mnohému předejít...
Viz třeba příběh téhle blogerky, rodila doma, tenhle screening dělali a skrze to se přišlo na závažnou vadu... no kdyžtak tady... http://becomingpeculiar.com/felixs-condition-and-treatment-an-explanation/ (příspěvek už je starší, mezitím měla věc dobrý vývoj, kluk byl léčen nějakou genovou terapií...kdyby nebyl, zemřel by...)