Hele - https://kitchenette.cz/clanek/narozeni-jonase-isaaca

ANDELICEK_ANDY: Přirozená příroda ale taky znamená, že s čas od času přistoupí k té zmiňované eutanázii. V přírodě (a relativně nedávno ještě i v lidské společnosti) tím způsobem, že se postižené mládě neživí a nechá se umřít relativně rychle hladem. To se děje poměrně často, protože defekty nejsou ani v přirozené přírodě nikterak vzácné. My jsme se rozhodli tohle nedělat, odchovat všechna mláďata, která se živá narodí, k tomu jsme se mohli rozhodnout až tehdy, kdy máme medicínu na úrovni, která dokáže mnohe nemocí včas odhalit a slušně řešit. Do té doby to bylo nemožné, a stále je nemožné rozhodnout se napůl, že chci přirozenost, ale nechci ty přirozené problémy.

ANDELICEK_ANDY: A co je přirozená příroda? Znamená to, že bys tedy akceptovala úmrtí dítěte z důvodů, které jsou dneska dobře řešitelné? Neakceptuješ drobný zásah (odběr krve), ale akceptuješ, že dítě zemře?
Proč to doktor či sestra nevysvětlili - no nejspíš proto, že je to pro ně rutinní úkon. Stačí se třeba zeptat. Ano, na tomto poli (tedy jednání s pacienty) mají ještě asi zdravotníci co zlepšovat, to je jisté.

SANCHA: akorát teda, pokud vím, tak při perorálním podávání se pak musí podávat pravidelně jednou týdně tuším do tří měsíců - injekčně stačí jednorázově.

ANDELICEK_ANDY: máš přístup k internetu, přeci by nebylo až tak složité zadat si do googlu "novorozenecký screening" a něco si o tom přečíst...
http://www.novorozeneckyscreening.cz/co-je-novorozenecky-screening - hned první odkaz...

ano, ty nemoci jsou vzácné - ale ne zas až tak, když vezmeš všech 18 nemocí, které se momentálně testují, tak pravděpodobnost, že dítě jednu (nebo více) z nich bude mít, je 1:1200. To znamená, že screening každý rok odchytí kolem 90 dětí, které je možné okamžitě začít léčit a které díky tomu mohou prožít relativně normální život - u některých z testovaných nemocí je potřeba začít léčbu nejpozději 2 týdny po porodu, aby nedošlo k nevratnému (a někdy fatálnímu) poškození orgánů a nervové soustavy.
Prvním projevem nekompenzovaných dětí může (a bývá) kupříkladu smrt při banální viróze s horečkou, protože to organismus prostě nezvládne.

ANDELICEK_ANDY: Tak bohužel musím konstatovat, že o věci nic nevíš, co třeba si nastudovat trochu biologie, než začneš pronášet věty typu "není lepší předpokládat, že normálně zdravě narozený člověk je zdravý a normální"... Ano, dříve či později všichni umřeme, ale chceš, aby to bylo už ve věku kojeneckém v případě tvého dítěte? Většina žen to asi chtít nebude...
Zcela nečekaně, vyskytují se na světě i nemoci vrozené, holt ta příroda není dokonalá a sluníčková, ale taky tam fungují jiné principy, které se někteří lidé nepřipouštějí a ani nejsou ochotni připustit, že jsou třeba nedostatečně vzdělaní, aby něco posoudili...

nechcete někdo zcela zdarma (za odnos) tuto sadu? Vše je otevřené, ale z každého balení chybí tak 1-2 kusy.
- 1 balení jednorázových velkoplošných nepromokavých podložek, dvě krabice vložek do podprsenky, 1 balení jednorázových kalhotek z dm (5 ks), 2 vlhčené jednorázové ručníky. K tomu 3x svrchné plenkáče newborn a 3x velikost S - jsou nošené více dětmi, takže spíš do zásoby nebo na vyzkoušení.

SANCHA: Moje prvni dite pri odberu spalo, druhe zvedave koukalo. Odebiralo se z zilky na hrbetu ruky, slysela jsem, ze z paty uz se to nedela...

OXIS: Mala jantarove koralky kousala a jedla.

KATIA: No, právě ale to, že někomu lidi stále říkají, že si z věcí dělá moc velkou hlavu, může věst k tomu, co psala MARKYSHA, třeba. Takovej člověk zažívá neustálý nepochopení od svého okolí, zlehčování jeho pocitů atd., a přitom jeho utrpení je reálný, akorát není vidět. Může být na podkladě nějaký lability, psychický nemoci atd...
Ale myslím, že jsme se už dost odklonili, a vymýšlí se tady zas zbytečnosti. Původní příspěvek byl o tom, že odběr krve probíhal nějak nestandardně a dítě plakalo a to může prostě být pro matku silný zážitek, ať už to nazveme traumatem, nebo jinak. Zvlášť teda v diskuzi o domácích porodech bych čekala, že pro tahle "hloupá" traumata bude pochopení, protože přiznejme si, často jsou ženy rodící doma souzeny většinovou populací právě takto - proč pro dobro dítěte nevydrží být pár dní v porodnici? Proč pro dobro dítěte nezvládne tohle a tamto?

tybdrďo málokdy se mi stává, že jak čtu odspoda, tak lajkuju obě protistrany. To je právě to hrozný, obě strany podle mě mají pravdu. Ano, Katiy přístup může znít jako hraběcí kázání přirozeně odolného člověka. Když jsem měla depresivní epizody, bylo úplně jedno, že objektivně byly moje problémy malicherné, protože subjektivně mi bylo na umření a nebylo jak to racionálně zapudit a míra utrpení byla prostě velká. Opravdu těžké a "objektivně" náročné situace jsem zvládala líp než tohle a nešlo s tím dělat nic lepšího než to nechat proběhnout. Není fér tím pohrdat a není vhodné to podceňovat.
Na druhou stranu souhlasím i s tím, že si často traumata vytváříme sami nějakým svým přístupem, který jsme jako dospělí lidé dávno měli mít vyřešený (typu hroucení se z nenaplněných očekávání, přílišná závislost na názorech ostatních apod). Btw to vztahuju i na sebe, v tomhle ohledu jsem taky dospěla příliš pozdě a ještě mám hodně před sebou. Důvody jsou různé, je dobré si je vytahat na světlo (způsobů je mnoho), ale prostě postupně spět k vlastní skutečné dospělosti.. a tu si představuju tak, že se stávám pilířem pro své děti a pro ty slabší kolem sebe, nikoliv že se stále potřebuju o někoho opírat sám. To je můj cíl, těm slabším být oporou a s těmi ostatními autonomní partner.
Nemám sice moc co říct k odběrům z patičky, ale mám bohaté zkušenosti s braním krve dětí cca od roku dále (všechny možné boreliozy, spály apod). Když jsem poprvé držela své dítě, které se důvěřivě smálo a vzápětí mu vrazili jehlu a ono na nás tak vyčítavě koukalo a plakalo, bylo mi taky trochu šoufl. No a pak bylo po všem, dítě jsem pochovala, sestra se usmála, dala obrázek, a co? Vůbec nic. A tohle pak ještě mnohokrát. Vyšetření eeg, ekg, rentgeny, i blbé vyndávání klíštěte na očním víčku, kdy musíte dítě brutálně zalehnout, abyste ho odstranili.. takových situací jsou stovky! Ale to vědomí, že to nejde jinak člověku dodá sílu, sebevědomí a klid a oba odcházíme ze situace bez traumatu.

KATIA: já si myslím, že s tím člověk moc nenadělá, je to jako s prahem bolesti a když to někomu budeš předhazovat, tak mu bude akorát hůř a bude si připadat jako sračka, co se hroutí z každého prdu a každý nemá to "štěstí", aby mohl trénovat od malička.