PETEKKA: tak u druhýho už tě to třeba tak nepřekvapí :)

SMERIES: já bych zase tolik na jemné zrození nespoléhala.
Absolvovala jsem kurzy, četla knihu a poctivě doma cvičila dýchání, relaxace, těšila jsem se na porod a denně si mumlala afirmační větičky.
Porodní realita mi tak nafackovala, až se stydím za to, jak jsem byla naivní a čekala, že bude porod krásný, snadný, jak bolesti v pohodě prodýchám, jak budu moct myslet a hlavně si budu moct hlídat, aby mi náhodou nešoupli oxytocin nebo nešli na mě v závěru s nůžkama a proboha hlavně si nikdy NELEHAT na záda, za žádnou cenu,pak už budu jen bezbrannej brouk na krovkách! Proti těmto úkonům na kurzu velice brojí (což na jednu stranu chápu, ale...) a člověk má po jejich kurzu tak nějak pocit, že každá nemocniční PA a doktor jsou zlí a chtějí ti něco hrozného provést.
Tak jsem se dva týdny srala z porodním přáním, aby to bylo tipťop, sehnala všechny olejíčky podle Ingeborg, svíčky, červené ručníky ablablabla..
....a když to nakonec přišlo, celou dobu jsem se modlila, ať mě někdo praští do hlavy a ukončí ten nezvladatelnej porodní teror, protože takovouhle bolet nemůžu v žádným případě přežít. Přání i taška zůstaly netknuté v koutě. Nedokázala jsem mylset na nic, nikterak spolupracovat, jen řvát a v hlavě mi běželo jenom ..".doprdele to dýchání vůbec nefunguje, doprdele ty afirmační věty jsou totálně na --ovno!, doprdele tohle jsem nečekala!" Bohužel tot má zkušenost s jemným zrozením.
Ono to zní hezky, že je porod přirozený a normální jev v životě ženy, jak se vše zvládne dýcháním, jak se ženy po kurzu dokážou tak uvolnit, že ani nebudou vědět, že jsou na sedm cm otevřené a hlavně si vybarvujte afirmační omalovánky, to vás na porodní proces hodně připraví. No evidentně ne každá žena potom vše dokáže uvést do praxe.

ULO: To je jak ze sna. Gratuluju k miminku i ke krásnému porodu.

KAI: Jo je to skvělý, je ale zajímavé, že jsem potkala dvě alternativní matky, kterým i tento systém přišel moc svazující a záměrně rodily bez asistentky a poporodní péče.

moje zkušenost
Porodní asistentky jsem si vybrala podle toho, že byly nejblíž. Říkala jsem si podívám se a uvidím. Už když jsem tam vstoupila, měla jsem příjemný pocit. V čekárně to vypadalo jako v utulné kavárně. Místnost, kde probíhá vyšetření, jako místnost na relaxační masáže (to dělalo to vyšetřovací lůžko). Asistentky byly oblečené civilně. V této praxi je 5 asistentek, v průběhu těhotenství jsem se seznámila se všemi, abych pak u porodu neměla někoho cizího. (Známá to měla jen jednu asistentku a bohužel, když rodila, tak zrovna byla u jiného porodu a poslala ta sebe záskok).

Od začátku jsem byla přesvědčená, že budu rodit v porodnici. Asistentky říkaly, že je to jenom na mně, že se mohu rozhodnout jak budu chtít, a jim pak dam vědět. V den porodu jsem si ale řekla, že s cestou do porodnice je to komplikované, tam bych třeba dojela taxikem, ale jak bych bez autosedačky jela zpátky (neměli jsme auto tedy sní autosedacku)? A kdo pohlídá syna? Když bude muž hlídat syna, to budu rodit sama? A hlavně se mi nikam nechtělo. Tak jsem zavolala asistentkám, ať přijdou k nám. Připravily mi v obýváku matraci, donesly stoličku a taky prý spoustu vybavení, které schovaly z mého dohledu, jako kyslikovou láhev, defibrilator, injekce s oxytocinem a takové věci, říkal muž. V obýváku jen rodila proto, že ložnici jsme měli v podkroví, odkud by mě nemohla v případě komplikací odvézt sanitka (tady často jezdí sanitka s hasičema, pacienty vynáší oknem na plošinách, protože ty zdejší schody jsou spíš pro kamzíky). Asistentky přišly dvě a chovaly se výborně, když jsem je potřebovala tak byly hned u mě, jinak byly ve vedlejší místnosti a hrály si se synem. Muži daly spoustu rad a instrukcí, jak mi může pomoci. Párkrát mě vyšetřily, použily i malý monitor na ozvy, a co jsem ocenila velice bylo to, že jsem při tom mohla byt v jakékoli pozici. A když mi to bylo nepříjemné, asistentka prostě chvíli počkala. (První porod jsem strávila 4 hodiny na monitoru, kde všechno bylo podle doktorky, co vedla porod normální).

Po konzultaci mi píchly vodu. Doporučily mi polohu na stoličce, poradily muži, jak mě držet, aby přitom neviděl víc, než chce. A bylo. Měli jsme na světě miminko.

Nechaly dotepat pupečník. A když se tatínek neměl k tomu ho střihnout, tak jsem ho fikla já (nikdy mě nenapadlo, jak je ta věc tuhá). Na miminko koukly až po porodu placenty, do té doby jsem ho měla položené na sobě přikryté pokrývkou. Nemyly, neměrily jen zvážily. Udělaly nám fotky. Pak se ptaly jaké mám plány s placentou, neměla jsem žádné. Zbalily, uklidily a ještě myslím dvě hodiny počkaly a s gratulacemi odešly. Poporodni pečovatelka mezitím uklidila, vytřela, dala prát prádlo. Posbirala odpad ((biologicky odnesly asistentky) což bylo terno, protože se odpad vyvážel jen jednou týdně a přechovávat si věci od krve doma nic moc)), pogratulovala a rozloučila se s tím, že přijde zítra.

Tak to je celé. Měla jsem porod rychlý a snadný. Že bych na něj ráda vzpomínala, to ne, protože porod bolí, ikdyž to stojí za to. Ale můj porod byl podle mě nejvíc příjemný jak jen mohl být. Už to, že jsem nemusela klukovi vysvětlovat, kde jsem sebrala miminko bylo nedocenitelné. Že jsme všichni mohli byt pohromadě každou minutu, bylo báječné. A taky to, že se mi miminko narodilo do zvuků džungle, audio knihy, kterou si syn prohlizel, je nezapomenutelné.

ULO: wow, tak to zni jak z pohadky!

Teorie:
Těhotenství v Nizozemí vede od začátku až do konce porodní asistentka, protože těhotenství a porod nejsou choroby a není kvůli nim třeba zatěžovat jak nastávající maminky tak nemocnice a lékaře, samozřejmě pokud vše probíhá tak jak má. Takže nastávající maminka si vybere některou z asistentek, nebo praxi, kam dochází na pravidelné kontroly, s výjimkou krevních testů a screeningu, které provádí specializované pracoviště.

Vyšetření se v zásadě neliší od doporučených vyšetřeních v ČR. Snad jen s tím rozdílem, že se nedělá tolik ultrazvuků. Myslím, že kromě screningů se provádí jen 2x za těhotenství. Asistentky poslouchají srdeční ozvy a pohmatem zjišťují polohu a velikost dítěte. Byla jsem překvapená, jak přesně to ta moje asistentka určila.

Zdravotní pojištění hradí porod doma, pokud žena chce rodit v porodnici a není k tomu zdravotní nebo jiny důvod, musí si ambulantní porod uhradit. V systému placeni se moc nevyznám, protože část stále hradí pojišťovna (stejnou částku jako kdyby probíhal doma) a doplatek má časový strop. Nic méně, je to asi tak; doplatek vychází na 4,2€ na hodinu s tím, že maximum je 12hodin péče. Protože je-li nutná další péče v zařízení, například nepostupujicí porod, nebo poporodní komplikace jsou tyto skutečnosti brány jako důvod k hrazení ze zdravotního pojištění. A samozřejmě nemůžou nevykopnout novorozence a rodičku uprostřed noci, jen co jim skončí 12hodin péče.
Cena porodu v porodnici je tedy únosná i pro lidi s nižším příjmem. Navíc indikací pro porod v porodnici je, vedle zdravotního stavu, i delší doba dojezdu sanitky, nevhodné prostředí, horší přístupnost bytu, více lidí v bytové jednotce a také strach. Takže to, že jsou porody v porodnicích zpoplatněné, neznevýhodňuje sociálně slabší, jak by se mohlo zdát.

Porod v porodnici, opět v případě přirozeného porodu, vede porodní asistentka, která provázela těhotenstvím. Vlastně jde jen o pronájem k porodu vybavené místnosti v blízkosti lékařského personálu.

Každá nastávající maminka dostane sadu k domácímu porodu, ikdyž třeba plánuje rodit v porodnici, protože, co kdyby...
Když už má žena pocit, že se porod blíží, zavolá asistence a, pokud rodí doma, poporodni pečovatelce, která pomáhá s úklidem po porodu.

Poporodni péče je také jedna z, podle mě, úžasných věcí, ikdyž jsem se setkala i s negativními názory. Protože jsou v Nizozemí porody buď domácí, nebo ambulantní, probíhá poporodní péče doma. Školená pečovatelka dochází domů kontrolovat zdravotní stav matky i dítěte a také pomoci v domácnosti. Pojišťovna hradí 3hodiny péče po dobu 10 dní, spoluúčast je 4,3€ na hodinu (což je asi 20% ceny). Pečovatelka pomáhá s kojením, převléká postel/e, myje záchod a koupelnu, zastává i jiné činnosti v domácnosti, jako je luxovaní, úklid kuchyně, případně pomáhá s péčí o ostatní členy domácnosti, podle toho co si matka přeje a co se do tří hodin vejde. Pečovatelku si žena vybere již v těhotenství, takže si může vybrat někoho, kdo jí sedne. Pečovatelka je povinna respektovat přání a kulturní zvyklosti matky, pokud tím neohrožuje zdraví sebe nebo dítěte. (Dobře to ilustruje, to co se nám stalo. Po porodu jsem upekla koláč ze sušených švestek a druhý den ho nabídla Monice, ta se sice mile usmála, ale vypadala nejistě, muž ji pak načapal, jak podezřívavě dloube do koláče vidličkou. Tak ji řekl, že to jsou švestky. Monika nám pak vysvětlila, že už jí párkrát takhle nabídli koláč z placenty ((tradiční rituál dovezený odněkud z Konga :))

V průběhu deseti dni poporodu se na návštěvu staví ještě porodní asistentka s rodným listem a případně probrat zdravotní stav. Také přijde dětská lékařka z preventivní péče, která v případě zájmu provede odběr krve z patičky a domluví schůzku na test sluchu a další kontroly.

ADD: tak imho jsou sanitky v pohotovosti stále, jen s tím rozdílem, že už dopředu vědí adresu a že vyjíždí sanitka vybavená k porodu.

Mne by asi porod brzdilo i vedomi, ze je kvuli mne nekde pripravena sanitka. :-)

Až děti půjdou spát, tak to zkusím sepsat. Podle mě je to model hodný následování. A moje zkušenost je (zatím) jen dobrá.