ANDELICEK_ANDY: na jedné z pednášek odenta tady v brně padl dotaz "co muži a porod".. vyloženě nedoporučoval přítomnost chlapa s tím, že jednoduše nemají stejný koktejl hormonů a proto to často nezvládnou.. popisoval desítky návštěv po porodu s různými dojezdy, v podstatě to shrnul takto:
muže lze rozdělit do několika skupin:
ti kteří to nezvládnou vůbec, omdlí, pomočí se, nebo něco podobného ve chvíli porodu..
ti, kteří po porodu onemocní nebo se ošklivě zraní..
ti, kteří jdou nakupovat děsně drahé záležitosti - tohle je můj muž, naštětsí je praktický a nekupoval auta, ale prkýnka na krájení, rychlo hrnce, elektroniku..
na závěr padla věta "proč myslíte, že porodní bába posílala muže vařit tu ohromnou spoutu horké vody, kterou nikdo nikdy nepotřeboval?"..

mně tedy muž u všech třech porodů doma neskutečně pomáhal, masíroval jak jsem potřebovala, nosil mi éterické oleje na které jsem pomyslela, topil, hladil atd. až snad na to, že při prvním roztahoval závěsy, aby mohlo světlo dovnitř a já je zase zatahovala (takhle asi desetkrát než mu pa řekla, že asi potřebuju přítmí:) při tom posledním si to pamatoval, vzal gafu a všechna malá světýlka pozalepoval což bylo fakt bezva..

ANDELICEK_ANDY: můj muž vyráběl koláč, strouhal s nervózním přerušováním vedle v kuchyni jablka... a uprostřed kontrakce se přišel pozeptat: "na kolik že to pečeme koláč???" - málem to schytal stolem po hlavě ;D

On tam moc nebyl. Nejdřív odvážel toho kluka, přijel snad chvíli po 11 večer a pak jsem ho poslala pro to dříví. Malej se narodil pár minut po půlnoci. Vždycky jen přiběhl, sáhl na mě ledovou rukou, poslala jsem ho pryč, dělat něco užitečného. Muži přece vždycky panikaří, ne? Resp. to byl můj dojem z toho, jak chtěl "pomáhat" těma ledovýma rukama, ač ho nikdo neprosil. Vůbec jsem se na něj nedívala a dělala si svoji -práci-. Píšu to v tom příběhu i trochu s nadsázkou, takové vykreslení typického muže, který neví, co dělat, který si myslí, že jeho žena umírá, zatímco žena si v pohodě rodí. U prvního porodu byl a aktivně pomáhal, ale tady jsem ho nějak zvlášť nechtěla. Že jsme tam byli sami a on chtěl nějak pomoct bylo asi přirozené, ale já si vše zařídila sama :D a mimino ten zbytek.
U těch myšlenek jsem si taky řikala, že už to asi jde do tuhýho a jak řiká můj muž - už se to dítě nevypaří :D

ANDELICEK_ANDY: krásně sepsáno!
ta část "už to bolí? asi se roztrhnu, už mě to fákt nebaví a raději císaře než tohle, žádné další dítě proboha" je přesně vystihnutá přechodová fáze..
ještě by mě zajímalo, jak to zpětně vidí muž a proč panikařil..

až se červenám :) jak ty virtuální lajky dokážou podrbat ego :)

ANDELICEK_ANDY: nadhera, gratuluju moc!!! Normalne mi i slza ukapla...

Dlouho jsem zvažovala, jestli to psát a sdílet. Ten porod byl tak super, že každé vyprávění zní jako vychloubání (asi ano *^_^*). Druhý domácí porod a potvrzení pro mě, že já v nemocnici nemám co dělat. Nejsem prostě "doma" v roli podřízeného.

• příběh.txt

V Česku vznikají první zařízení pro porody bez lékaře. Zasáhne jen při komplikacích
https://zpravy.aktualne.cz/...izeni-pro-porody-bez-lekare-zasahn/r~208dd9fcf22611e8a0680cc47ab5f122/

ANGIOLETTO: jee, gratuluju! at se tu elijahovi libi a jste zdravi, spokojeni, stastni .-] a tlak okoli...rozhodla jsi se tak jak jsi se rozhodla, melo to tak byt...elijah se chtel narodit na bulovce!

ANGIOLETTO: gratulace, hrozne to letí :)

BODY_SUIT: k tomu teda dodám, že v Motole po neplánovaném ambulantním porodu, kdy jsem tam rodila bez registrace, (odchod za 3 hodiny) ho nikdo nechtěl, jen si, aby se neřeklo, vzali jméno pediatry (bez adresy a telefonu), když jsem jim ho chtěla kvůli neprudění nacpat. Bylo jim to uplně jedno.

METTE: pokud někde vyžadují souhlas/potvrzení o přijmutí dítěte do péče, pak jednají protiprávně a takové jednání je dobré ohlásit..

METTE: Nemusíšho mít (to že ho vyžadujou je věc druhá)

METTE: zákonem není stanovena žádná lhůta, dokonce ani povinnost nikam docházet..
ty první tři dny po porodu jsou "nejkritičtější", takže záleží na tobě, jak si to zařídíš, jak to citíš a jak to máš.. asi je hlavní jak to máš..

my jsme u všech třech dětí odebírali krev (z hlavy nikoliv z patičky) hned druhý den, případně třetí den kdy se dají odhalit nejzákeřnější a zároveň nejvzácnější poruchy metabolizmu..
jinak naše první dcera čtvrtý den po porodu z ničeho nic přestala hýbat pravou ručkou a úplně "zgumovatěla".. zděšeně jsem běžela na neurologii, nikdo nic pochopitelně nevěděl, doktor stroze oznámil, že po porodu doma má jistě obrnu.. málem jsem tam omdlela..
nakonec měla jen přetažený sval po porodu a za týden to bylo s vojtovkou dobrý..
u třetího syna několik hodin po porodu zase naběhla hodně vysoká teplota, vyjeli jsme po celé noci beze spánku do nemocnice a druhý den jeli zpět, samozřejmě doktoři nic nevěděli, netušili, jen vzali krev a crp opakovaně dobrý, takže jsem se spakovali.. doma jsem hledala v chytrých knihách a nakonec jsem mu dala napít vody, měl prostě velkou žízeň, byl velký a porod byl moc rychlí, takové děti podle Ingeborg Stadelman mají potřebu vody..
takže za mě, doktoři vlastně nikdy nic nepomohli vyřešit, ale to je jen naše zkušenost..
pediatru máme skvělou a pokaždé přijela domů za námi..

METTE: (k pediatrovi se "nemusi" :)) ale jinak, ja porodila v pondeli, z porodnice odesla hned po porodu a k pediatre sla az v patek, sama si me takhle pozvala, i kdyz bych klidne dosla driv.