SYLVAEN: Není to jen o vzdělání. Typický školák, co končí základku, si nemá jak vybrat, podle čeho posoudit, co ho bude bavit. A tak jsem šel na kuchaře. A během prvního roku jsem věděl, že to nechci dělat jako povolání. Pak následovaly další facky, když jsem při nástavbě začal dělat praxi jinde, než během učňáku, a lehce si čichl k tomu, jak se to u nás dělá. Není rozhodující kvalita surovin, ale cena. Kuchař do toho nemá co mluvit.
V rámci úspornosti práce a nákladů jsem v jedné hospodě během týdne málem zešedivěl. Nejdřív jsem dostal vynadáno, že chci dělat na svíčkovou jíšku, "amerika" to přece jistí. Druhý den se do svíčkové přimíchal protlak a tadá, rajská je na světě. Třetí den se do té neuvěřitelné hmoty přidala zelenina a párek a hostům se naservírovala cikánská omáčka. Ve čtvrtek dostala cikánka navíc maso, vejce a další zeleninu a hosté ochutnali prvotřídní segedín. Bych blil. Jako kuchař jsem si do kuchyně nosil kinedril a svačinu. A nejsmutnější na tom je, že jako kuchař s tím nic moc neuděláš. Maximálně s tím v daném podniku sekneš a jdeš dělat někam, kde ti to hrdost dovolí. Místo tebe bude patláma patláma provádět někdo jiný - ne tak hrdý a možná ne tak drahý.
Chybí páky na majitele - český člověk má prostě po čtyřiceti letech nekvalitních surovin žaludek na cokoliv, vždyť i dovozové potraviny tady jsou nejvíc náhražkové, němci tady jen kulí oči, že po chuti skoro nic nepoznávají.
Chybí motivace - dýško nedostaneš, máš minimální mzdu (na papíře) a dovolenou jen systémem výměny směn. Typicky taková pracovní doba, že po práci si opravdu rodinu/přátele/jakékoliv volno fakt neužiješ (třeba od 11.00 do 23.00). I když svojí dobrou prací naplníš restauraci, jediný, kdo z toho profituje, je majitel.
I práce, která tě baví, ti rychle zkysne, jelikož stížnosti jsou většinou hlasitější, než chvála.
A tak dále.
Povolání, nebo chceš-li, řemeslo, je to luxusní, poctivé a prima. Ale jako zaměstnání to stojí strašně za prd.