NIKOPOL: Nic na tom není. Na podzim si posbíráš slupky z ořechů, naházíš je do vody a necháš nějakou dobu vařit. Tak 15 minut varu stačí. Pak to přecedíš a máš krásné tmavé mořidlo na vodní bázi. Pokud ho budeš chtít uchovat dýl, tak k tomu přiliješ trochu lihu, jinak ti bude plesnivět. Filnální povrch si pak uděláš lněným olejem nebo tungovým olejem.

Nejvíc se to asi hodí do tohoto klubu. Takový víkendový fotoreport:). Pardon za kvalitu fotek, ale já jsem prostě líný tahat zrcadlovku, takže fotím mobilem...

Asi před dvěma lety jsem porazil pár postarších tújí. Měly docela pěkné, rovně rostlé kmeny a bylo mi je líto pálit. Tak jsem jen sundal kůru a nechal na vzduchu schnout. Teď o víkendu jsem zkusil, jak to s nimi vypadá.

Takže rozřezat



ohoblovat, srovnat hrany, vyrobit různé formáty atd.





A můžeme blbnout. Takže třeba krabička - rámeček na rybinový spoj, dno (na první fotce před sražením hran) je spárovka vsazená do drážky ve stěnách. Spoje to bude chtít ještě začistit, stáhnout a slepit. Taky to chce ještě víčko a nějakou finální povrchovku, ale zatím jsem se k tomu nedostal. Účel krabičky neznámý:).







Mno, a blbina číslo dvě - servírovací prkýnko. Maximální rustikálnost, dvě vnitřní hrany ohoblované plus mínus do roviny, vnější hrany nechané, jak byly, jen okrouhané řezbářským nožem do hladka. Nikde žádné lepidlo, celé to drží dva svlaky a ani se to nehne. Napuštěno tungovým olejem. Výsledkem je sympatická podložka na servírování klobás a podobných dobrých věcí:).









Použité nářadí - hoblíky (svlakovník, klopkař, macek), japonské pily (ryoba na podélný řez kulatinou, dozuki na spoje), dláta, řezbářský nůž, věci na rýsování. Tújí mám ještě dost, takže můžu blbnout do aleluja. Příště je ale asi jen podélně nařežu a nechám ještě nějakou dobu proschnout. Ty dva roky by měly být dost, ale imho to ještě chvíli chce...