:-) Jiste. Zabihame do detailu, kde neni vztah, tezko se bude na necem pracovat. Ale zatimco se psychoanalytik vrta ve vztazich a prenosech, KBT se bude zamerovat na hledani funkcniho reseni.

Ale veci nejsou cernobile, stejne jako neni jasne nacrtnuta hranice mezi koucovanim a terapii.

DESTINYX: Tomu by behavioristi rádi věřili ;-)))

Jak kde, u KBT ani ne.

Jinak ano, i u koučování se reflektuje vztah a "mikrovztah" který se vytváří během interakce a s tím se dá dál pracovat.

DESTINYX: jenže nástrojem psychoterapie nebývá technika rozhovoru a nebo jiné techniky, ale terapeutický vztah a takové podobné zbytečnosti.

ZUZKAOU: Koucovaci a terapeuticky rozhovor.. je casto identicky, techniky prace jsou naprosto stejne jak u kouce tak terapeuta.
Alespon u koucovacich skol, ktere primo vychazeji z nejake tradicni terapeuticke skoly.

YMLADRIS: no jo, jenže spousta koučů se tím cítí nevyužita a když ty techniky na koučovací rozhovor fugnujou na prodejní dovednosti, tak to přece bude fungovat i na vztah s matkou, ne?

Jak rikas, jaky mandat kouci das, s takovym pracuje. S jakou zakazkou za nim prijdes, s takovou pracuje. Koucovaci a terapueticka temata jsou vsak hodne blizka, provazana a nutne na ne pri dusledne praci narazis. Jestli resis treba ten time-management, dnes se rika spis self-management, tak se to docela dobre muze dotknout i tematu hodnot.

Treba castym tematem je sebeduvera ve vlastni praci a schopnosti, neschopnost videt vlastni uspechy a zvysena schopnost vnimat kritiku a neuspechy. Ac se to tvari jako pracovni zalezitost, je to navazano na zkusenosti z detstvi, ze skoly a patri to spis do te terapie.

tak to ja jsem si myslela ze mezi psychoterapii a koucingem je dramaticky rozdil. Od kouce ocekavam, ze je to specialista na dosahovani cilu... tj. na spravu casu, motivace, pozornosti, soustredeni, ... atd atd., takova jako sekretarka moji hlavy, pomocny zdroj energie. Neocekavam od nej takovy ty psychoterapeuticky intervence jako ze bude zpochybnovat muj system hodnot, konfrontovat mne s necim, nebo nejak jinak se mne snazit v necem "zmenit", protoze ma mandat resit nejaky muj problem. Ale jak to vypada v praxi, to netusim.

Pravda, vyzkumy v tehle oblasti mohou byt zavadejici a narocne na realizaci. Dik za link, hodim do Kindle a proctu si to. 40% je trosku vysoke cislo..

Problem je, ze lidi s vycvikem jdou malokdy do "businessu" a drzi se neziskove sfery nebo kliniky. I tak ale docela dlouho trva, nez si zvyknou na tempo prace v koucovani, ktere je vyssi nez u terapie. Ta je pomalejsi, jde do hloubky a do historie (ne vzdy, samozrejme).

ZUZKAOU: nevěřím relevanci výzkumů v tak specifické populaci jako jsou střední a vysocí manageři. Ten velký euro výzkum vypadá docela reprezentativně, byť spíše ignorují zvládací mechanismy a prostě ojedinělí epizoda mírné deprese povětšinou lékařské intervence nevyžaduje.

DESTINYX: nevěřím, že takovýhle výzkum jde dělat relevantně a že ho někdo dělal i v ČR. Ostatně je to pár dní od publikace celoevropského výzkumu, kde skro 40% obecné populace spadalo do klinických diagnóz.
http://www.ecnp.eu/publications/reports/~/media/Files/ecnp/communication/reports/ECNP%20EBC%20Report.ashx

A mimochodem - necituješ výzkum o poruchách osobnosti? Ty nepředstavují "nemoci" a terapie na ně povětšinou nefunguje. Koučink v rámci jednotlivých profesních dovedností by mohl.

No nejúspěšnějí bývají lidi co mají výcvik, zkušenost z obchodu a ještě jsou přirozeně moudří. Pravda - nebude jich moc a nebudou mladší 35 let...

ZUZKAOU: Hm, statistiky říkají, že výskyt psychických nemocí v běžné populaci je okolo 2%, mezi managery je to až 20%, tedy je zde velmi reálná šance, že koučovaní jsou zároveň adepty na psychoterapii. Jenže zatímco koučování je něco jako výzva, je to do jisté míry "cool", terapie už je takový těžký kalibr.

DESTINYX: ovšem klient stejně je často vhodným kandidátem na "léčbu", jen je pro něj snazší být koučován. A pokud je na straně profesionála rekreolog s víkendovým seminářem a bez zkušenosti z reálného byznysu ... je na zničení pověsti koučování zaděláno.

EBARTT: Ze všech oborů má koučink nejblíže k psychoterapii. Původně platito, že se koučování zabývalo profesními problémy. Nicméně dnes se bězně provozuje life-coaching a v extrémní podobě i sex-coaching :-)

Obojí se snaží o korekci chování, o explikaci implicitního chování, narušení starých zaběhnutých stereotypů, eliminaci profesní slepoty atd.

Kde je rozdíl mezi terapií a koučinkem? To je na dlouhou diskuzi a každý kouč má tuhle hranici někde jinde. Je také celá řada koučujících psychoterapeutů, tedy těch, kteří mají výcviky jak v terapii tak v koučování a oba přístupy ke klientovi ve své praxi střídají.
Jak říká ZUZKAOU, jeden z rozdílů může být to, že terapie se zabývá "léčbou" problémů, tzn. z negativní odchylky do normálu a koučink dál pokračuje v rozvoji daného tématu do pozitivních hodnot.

Jak definujete kouče? Není to spíš psychoanalytik? (Laik)

MORPHLER: Dik, primerena reklama je urcite na miste. Co jsem koukal, tak ale nenabizite vycvik. Rad bych na nastenku hodil par odkazu pro pripadne zajemce o vycvik. Ale klidne tam mohou byt i "proverene" linky na kouce ci koucovaci spolecnosti.

FRONEMA: Aby se stal člověk koučem, je potřeba aby absolvoval řádný koučovací výcvik. Pro opravdu dobrý výcvik bych neváhal jet do zahraničí, kde má koučování přeci jen delší tradici než u nás.
Koučovací výcviky trvají od několika týdnů do jednoho roku, neváhal bych volit spíše ty delší s větší časovou kapacitou a pokud možno co největší interakcí naživo. Některé školy nabízejí až polovinu výcviku přes Skype… Pak by mne zajímalo, jaké jsou další možnosti dlouhodobého vzdělávání u dané školy. Marná sláva, základy člověk zvládne během základního výcviku, ale pokud to člověk myslí vážně, musí na sobě pracovat kontinuálně.
Na začátek bych doporučil navštívit informační hodiny, které pořadatelé koučovacích výcviků nabízejí. Promuvil s lidmi, kteří by tě případně školili, absolventy a udělal si názor, jestli zrovna tenhle koučovací přístup je mi blízký. Tak jako v psychoterapii existuje obrovské množství škol, které se liší stylem práce a jsou vhodnější pro některé problémů, tak i v koučování lze vybírat mezi přístupy a školami, které by přinejmenším měly rezonovat s tvým světonázorem.
Stát se koučem? Za sebe říkám ano. S koučovacími výcviky se roztrhl pytel, ale větší část absolventů to má pro interní potřeby svého zaměstnavatele a jen málo směřuje na dráhu samostatného kouče. A pak taky..znám desítky koučů, ale těch kterých si opravdu vážím pro jejich práci je jen několik. Pořád tady citím potenciál pro nástup nové generace, která české koučování posune zase někam dál, než partička lidí s krizí středního věku zvyklé na korporátní prostředí, kteří si říkají koučové ale jsou to spíš „mentoři“.

Tak si dovolím malou reklamu systemicke koučovaci školy: http://www.reteaming.cz/

DAWYT: myslis spolecnosti, ktere se zabyvaji vycvikem v koucovani, nebo se zabyvaji primo koucovanim? Koucovani je spis prace jednotlivce, ac samozrejme existuji spolecnosti, ktere maji nekolik koucu.