ALRAUNE: Zas tak ne, jen jsem se k téhle knize ještě ehm nedostal, tak odškrtávám položky. Znám z toho jen Bránu Kaer Morhen (mimochodem, moje oblíbená :)) a ty povídky s Lotou. Ovšem ty rozpačité recenze jsou velké lákadlo :)

LANC: To vypadá na vyslovený absťák :)

ALRAUNE: OK, tak se nakonec vrhám na Hry na bolest. Jsem dlouho nečetl žádnou kontroverzní knihu :)

ALRAUNE: aha... takže to, že ji ještě nemám doma, je tedy v pořádku :)

Až pětadvacátýho, mezitím stihneš ještě něco :)

LANC: No, nedokončené serie nejsemou to, o co by nakladatelé stáli a čtenáři je nesnášejí :)

ALRAUNE: No jasně, syndrom vyhoření autora si snad nikdo nepřeje :(

ALRAUNE: Souhlasím, to taky pokládám za optimální vzhledem ke kvalitě i "uštvanosti."

LANC: Optimální byh to bylo, kdybych mohla psát jednu knihu ročně, :(

THOMASMORTA: To je strategie, na kterou nakladatelé nejsou zvědaví, protože pokaždé znova jdou do rizika, že se ta postava, nebo námět nechytí. Vím, o čem mluvím, proč myslíte, že se mi z povídek, původně psaných jako jednorázovky, staly serie. Po pravdě, ani čtenáři by z toho nebyli nadšení.

LANC: Bezpečná strategie je psát samostatné romány bez slibovaných pokračování. Ale kdo má věčně brát náměty na bestsellery, že? :-)

BORGDOG: Nevím, tomuhle nerozumím. Chápu, že to člověka žere a těší se na pokračování, na druhou stranu, je přece v zájmu všech, abych nevznikl nedodělek, ale dílo s konzistentní úrovní. A zrovna od Písní ledu a ohně člověk nemůže čekat, že to bude odsejpat co rok, to kniha :) Horší ovšem je, když se dobu na novinku čeká (navíc když třeba předchozí titul byl přijat dost rozporuplně), autor čtenáře hned v úvodu nasere sdělením, že knihu napsal za měsíc a to už před 4 lety (je na každém, jestli tomu bude věřit nebo ne :)) a kniha samotná je pak i po té odmlce spíš průměrná, rozhodně ne nic, co by ukazovalo, že to zrání něco navíc přineslo. Ano, mluvím o Kulhánkovi :) Nebo podobně: nebyl problém čekat na sepsání Narrenturm (třeba já jsem díly kupoval jak vycházely, ale odkládal jsem je stranou a číst jsem zača, až když byla trilogie celá), ale ta prodleva mezi polským vydáním a českým překladem, to byl masakr :)
Takže optimální startegie je očividně vytvořit si více postav a čtenářům v relativně pravidelných cyklech servíruje tu příběh Loty, tu Tiny, tu Moire :))) A všichni jsou spokojeni, čtenářstvo chroustá a nekibicuje :)

THOMASMORTA: Snad ano - nátlak plodí výmluvy. Tak jsem se na to nedíval... a fakt je, že některé ty výpady, co jsem namátkou zachytil na netu byly už dost síla. Občas přímo výhrůžky. No, Martin holt není "robot" Erikson. :-)

BORGDOG: Fandové Don Quijota si museli na druhý díl počkat 10 let, druhý díl Goethova Fausta vyšel s odstupem asi třiceti let. A nejspíš by se nevymlouval, kdyby, kdyby nebyl pod neustálým nátlakem, který nelze odvrátit prohlášením "stále se mi to nepodařilo dokončit". A když jsme u toho, stálo by za to prozkoumat, jak dlouho jistý oxfordský profesor psal jistou trilogie, která měla být původně součástí jakéhosi Sillmarillionu. A komu dneska vadí jeho neustálé oddalování vydání a vymlouvání se?
Martin si chce prostě napsat literární dílo, které se zapíše do historie (minimálně žánrové). Jinak, co jsem koukal, tak knih, které píše pro obživu plodí stále stejně.

THOMASMORTA: To je na jedné straně pravda, na druhé ale taky platí - všeho moc škodí. A pokud vím, to co jim vadilo možná víc, než čekání, byly výmluvy.

BORGDOG: Ale vysvětluj to fanouškům, kteří čekají sedm let na další díl Písně ledu a ohně:-)