SCHRAMM: Což o to, věk by i tak nějak odpovídal :) Mistři ve Skále rádi mladé maso :)

ALRAUNE: Ale Bradavice, to je taková školka ne? Nejsem si jist, jestli by ve Skále uspěl ani takovej kádr jako Draco Malfoy :)

Markéta: Hele, mělas někdy kluka?

Amélie: Kluka?

Markéta: Jestli se ti třeba někdo líbil.

Amélie: Líbil. Antonio v Benátkách, byli jsme tam s máti na karnevalu. Bylo to... krásné a zvláštní. Ještě mám někde škrabošku. Chceš ji vidět?

(Markéta nadšeně kývne, Amélie začne prohledávat truhlu.)

Markéta: Asi jste měli hodně peněz, když... no, dřív?

Amélie: (Překvapeně zvedne hlavu, kterou a přestane se přehrabovat v truhle.) Peníze?
No, myslím, že jsme měly dost peněz. Měly jsme dům a koně a... proč se ptáš? Jsi... chudá? Máš přece krásné oblečení, šperky...

Markéta: No, chudá... asi ne tak, jak byli lidé dřív, ale nejspíš se budeme muset stěhovat.

Amélie: Daleko?

Markéta: Ne, asi ne moc daleko, ale nechce se mi.

(Amélie kývne hlavou a konečně najde benátskou škrabošku z růžového a černého hedvábí, polepenou sklíčky. Podá jí Markétě.)

Amélie: Mám k ní i šaty. Počkej.
(Zpoza paravánu vyloví taneční šaty zabalené v bílém plátnu.)
Myslím, že jsem kluka asi neměla. S Antoniem jsme byli jenom jeden den na Lidu a na náměstí Svatého Marka jsme krmili holuby.

Markéta: (Přitiskne si masku na tvář a vyplázne jazyk.) Jak vypadám?

Amélie: (Rozesměje se.) Divně. (Začne vybalovat šaty z plátna.)
Neviděla jsem je aspoň sto let.
(Přitiskne si šaty k sobě, jako by je zkoušela a otočí se k Markétě.)

Markéta: (Vydechne.) Krásný. Vezmeš si je na sebe?

Amélie: Chceš?
(Markéta kývne hlavou, Amélie se schová za paraván a začne se převlékat.)
Pomůžeš mi? (Markéta jde Amélii pomoct.)

Lýdie: (Za scénou.) Amélie, Markéto?

Amélie: Tady jsme, mama.

Lýdie: (Vejde.) Pojďte, děvčata, budeme...
Proč si bereš ty šaty?

Amélie: Jen je ukazuju Markétě. Měla jsme jen jednou.

(Lýdie se kousne do rtu a rychle se odvrátí, aby se nerozplakala.)

Amélie: Můžu si ty šaty nechat?

Lýdie: (Kývne a pak se obrátí k Markétě.) Budeme cvičit?

(Lýdie zkusmo zazpívá pár cvičných akordů, její hlas pomalu mizí ve tmě.)

MOUNTBATTEN: Geralt je sm pornoikona, já to pořád tvrdím. Lidem ten rozměr prostě chyběl :)

Mimochodem, už jsem se setkala i s tím, že lidé hledali souvislost mez Skálou a Bradavicemi... no, to už považuju za paranoiu :)

ALRAUNE: jak to? To je divny, takovi sympstaci!
Mne Kay zazvonit na zvonek u dveri bytu tak.....



(tak zdrham hodne daleko. Ne ze bysem mela neco proti analnim kolikum,ale...:-)))))) )

Můj příspěvek k problematice upírství.

Když jsou poháry rozdány a hostitel si upraví hedvábný šátek ve výstřihu županu, můžeme přikročit k jednání.
„Tak Malin…“ Fjodor usrkne trochu rudé tekutiny. „Okouzlující dáma. Jak se má?“
Kay pokrčí rameny. Málokdy se zajímá o to, jak se někdo má a Malin není výjimkou.
„Dobře,“ usoudí. „Nemluvil jsi s ní?“
Hostitel semkne rty. „Snažím se vyhýbat všem těm novým věcem. Dřív…“
Tohle opravdu poslouchat nechci. „Já vím, dřív když jsi chtěl s někým mluvit, tak ses s ním sešel a upíři sáli krev, ne chuje. Doba se holt změnila, můžeme…“
Možná jsem podcenila razanci slova „chuj“ v ruštině, možná je Fjodor opravdu staromódní, protože se svou krví zakucká.
Povytáhnu obočí a pokračuju dál. „Můžeme začít mluvit k věci?“
Fjodor sepne ruce, jako by se chtěl modlit.
„ I dřív upíři a zvlášť upírky sáli…“ začne Kay s německým smyslem pro přesnost řešit problematiku. Fjodor vypadá, že se rozpláče.