ALRAUNE: Však právě. Možná by jsi mohla adaptovat nějaké scénaře na péčko. Omáčka zůstane a jen místo "souloží" napíšeš "šermují" :-)

ZOIDBERG: Ne, budu psát :) Šermovat, předpokládám, budou jiní :)

Budeš šermovat?

ZOIDBERG: Asi tak, koneckonců, kolotočáři tak žijou pořád :)

V létě vydělají, na podzim nakoupí a v zimě to sežerou.

ZOIDBERG: Tak já mám logistiku vyřešenou... Opolská škola je normálně přístupná a kus od města, navíc to ekonomicky funguje jako u každé sezonní profese, v létě člověk musí vydělat na zimu.

Já bych ještě dodal, že lidi byli kdysi všeobecně skromnější a měli menší nároky. Stačilo dodat základní potraviny. Žito na chleba, ječmen na pivo, brambory na kořalku, solené maso... Převážet cokoli na delší vzdálenosti bylo po zemi v zásadě nemožné, takže byly běžné lokální hladomory. U nás ve Slezsku byl poslední takový ještě před 150 lety - lidi chcípali jak mouchy! Zlom nastal po zavedení železnice, silnice byly nekvalitní ještě dlouho. V zásadě byla nejsnažší doprava po vodě, takže kozácké ostrovy na Donu byly OK. Výjimkou z pravidla bylo malé, skladné a drahé zboží - hedvábí, koření.

Další věc je ta, že v Alraunině světě hodně pomáhá magie, takže banální nemoci a úrazy nemusí být takovým problémem.

TALPENNY: To si představit dokážu, ale to vyžaduje dost lidí a systém... někdo pěstuje, někdo se stará o děcka, někdo loví...

CYBERKOTLIK: Já neřeším, za co by to koupili... přijměme premisu, že by si na to vydělali, ale jak by to na nějaké odlehlé a těžko dostupné místo dostali. Ostrov je v pohodě, tam to dostaneš na lodích.

TALPENNY: to je asi princip jakykoliv armady. Jinak k tomu zasobovani - jednak existovaly penizek, a tyhle bojovy rady jich mely dost, a jednak napr ten donskej pluk mel privilegium, ktery rikalo ze hlidaj hranice a za to dostavaj rocni odmenu v pytlech s moukou, aby nemuseli hakovat na polich a mohli se ciste venovat valceb

ALRAUNE: no ja nemluvim o beznejch klasterech ale o bojovejch bratrstvech v navaznosti na TALPENNY: - templari, vikingove apod sou imho predstave bojovy skoly daleko bliz ne obyc klaster
kde uzivis dospely, uzivis i deti. ale je fakt ze uplne maly deti tam nemaj co delat, to uz je zkratka tezka fantasy, podobne jako predstava zaklinace s mecem apod

CYBERKOTLIK: Tak,odloučení od "civilizace" byla součást výcviku,ještě asi v sedmnáctým století ve francouzskejch kadetkách byli zavřený snad dva roky v kuse kromě několika málo vycházek a to se týkalo i potomků dost vysoký šlechty
ALRAUNE: Ee,např. u mnišskejch řádů to bylo pořešený tak že byli "mniši-válečníci" a "mniši-hospodáři"-VELMI zjednodušený

ALRAUNE: Lov,těžba čehosi-v rámci barterový směny za potraviny,v případě krajní nouze zásoby základních potravin,pěstování plodin u kterých to klima dovolí atd.

CYBERKOTLIK: Tak kláštery měly vesnice patřící jim. Já to hlavně nechci pitvat, aby to nevypadalo, že se navážím do kolegy. Tak, jak je cesta na Kaer Morgen popsaná, by tam neprojel vůz, navíc to bylo v horách, takže představa, že by tam něco pěstovali, je taky mimo. Vozit to tam po troškách, na koních... tak neuživíš děti...

Proto jsem taky tuto koncepci zavrhla :), i když fanynky yaoi by to určitě pobavilo.

TALPENNY: Já nemyslela chlad... spíš pár chlapů, zavřených měsíce v dost nezábavném prostředí.

CYBERKOTLIK: Jasně, že neměli... zpravidla taky neměli základnu v pustině. KLáštery byly obklopené vesnicemi. Ani armády netábořily v pustině, logicky.

ALRAUNE: Na zimu bych to nesváděl stačí se podívat na starověký Řeky a jiný,u třpytivého moře a v písku to taky jelo v plnejch ne že ne:)

ALRAUNE: takovejch mist bylo v historii spousta (jomsvikings, templari, donsky kozaci apod) a problemy se zasobovanim nemeli, koneckoncu, logistiku musi resit i kazda pravidelna armada.
ALRAUNE: kdyz se podivas na templare a podobny rytirsky rady, tak tam umrtnost deti vysoka neni, protoze jim dkazali opatrit jidlo, disciplinu, izolaci od nemocnejch, neprojizdeli se jim pres barak cizi armady apod.

TALPENNY: Já bych to nepitvala... ona už ty zimy by zapříčinily vznik vřelých přátelství.

TALPENNY: No, primární je, kdy by se tam ty děti vyskytovaly. Každopádně by tam bylo spousta práce se zásobováním, vařením, atd. A pokud by to bylo někde daleko od vesnic, tak by zaklínači buď museli tvrdě makat v prozaických činnostech a nebo tam mít fůru personálu. Kláštery měly oboje.