Postel je skvělá, a celkem lituju Dyreho, že v ní spal sám. Sloupy, držící nebesa, jsou vyřezávané, pestře omalované a mají průměr vzrostlých smrků, celá postel pak rozměry menšího drakaru. Snažíme se s Kayem využít celou rozlohu, před cestou do gulagu to ostatně má svou logiku. To pěkné je tady a teď, tam bude boj a lov. Lov… svaly se mi napnout a žízeň se probudí nesmyslně a divoce. Setřepu Kaye ze zad. Pozoruje mě t ostražitě, protože o mých úmyslech nemůže být pochyb.
„Dej mi…“ dál nemůžu, jak mám sucho v krku.
„Tohle mám říkat já,“ ohradí se, ale pak mě obejme. Jeho odevzdanost mě skoro překvapí, možná i dojme, zuby protínají kůži, je to jako píchat holku, co je vždycky znova panna, pomyslím si, když mi vlažná krev teče po bradě. Kay má ruku v mém klíně, cítím jeho prsty. Je to skoro dokonalé , ale … polknu a rozhlédnu se. Někdo se dívá.
„Aldyne?!“
„Tys o něm věděl?“ šeptnu.
Kay mlčí, oči přivřené.
Takže věděl.
„Co tady děláš?“ odsunu Kayovy dlaně a jdu ke dveřím.
„Nemůžu spát.“ Aldyn přede mnou couvá, možná podvědomě.
„A tak tě napadlo, že by ses mohl přidat, ne?“
I tohle se muselo stát a je lepší, když si to odbudeme tady.
„Proč ne?“
Uvažuju, je jestli je Aldyn tolik vyvedený z míry, že by se rval i se mnou, ale pak tu myšlenku zavrhnu.
„Nezvala jsem tě.“
„To ne,“ ušklíbne se. Vím, proč sem přišel, Jelena ho ponížila a on si teď chce léčit šrámy s jinou, jenže je tu Kay. I to je trpké.
„Nezvalas mě, Tinuška, ale slyšel jsem a napadlo mě, že bys možná ráda změnu.“
„V téhle posteli místo není,“ řekne Kay zjevnou nepravdu a vstane. Ve skutečnosti je v posteli spousta místa, ale on není zvyklý se dělit. Nikdo ho to nenaučil.
„Místa je tam dost, ale ne pro nás dva.“