MOUNTBATTEN: Už vyšlo. Tam co vždycky - na Trance :-)

ZOIDBERG: Spíše ve smyslu: "Pomyslete, co potkalo toho chudáka, který vlezl do postele Kayově matce, a pochopíte, že zubařský zákrok vlastně vůbec nebolí." :-)

To by bylo dobré lákadlo na obálku "dokonalě anestetikum - po přečtení se bude i bolestivý zubařský zákrok zdát snesitelný" :-)

"Lepší tři hodiny než u zubaře", to by šlo dát na obálku.

Takže, musím se pochlubit - včera během tříhodinového čekání u zubaře jsem konečně splnil předsevzetí a přečetl první Tinu. Uteklo mi to díky ní rychle, zbytek jsem dorazil pak doma. Postřehy a dojmy:

1.) Líbilo se mi to dost, třebaže nejsem expert a nemám s čím srovnat. Jediné podobné dílo, co jsem četl, byl první díl Anity Blakeové, po ukecání kámošky, ale praštil jsem s tím někde v polovině, z nudy, vzteku nad nelogičnostmi a otravné romantické omáčky. U Tiny mě nic z toho ani nenapadlo a Kay poráží přiteplale působícího Jean-Claudea na všech frontách. :-)

2.) Bylo to mnohem méně drsné či zvrhlé, než jsem čekal. Postelové scény mi přišly dost decentní, pro někoho kovaného K/S, případně HP/SS slashem je to jak nedělní škola. A masakr... oproti Kulhánkovi či Visiu in Extremis je finále Tiny jenom šarvátka. Tento bod není výtka, ani výzva autorce, aby se v tomto směru "zlepšila." Pouze konstatuji, že jsem čekal větší kontroverzi a po této stránce mi přišla Tina Salo jako docela "normální" kniha.

3.) Humor - asi jsem čekal víc hlášek, nahlas jsem se zasmál jen asi třikrát, ale zklamaný nejsem.

4.) Nejoblíbenější postavy: Kay a Gothel. Jejich rodinná idylka mi v některých bodech povážlivě připomínala tu moji. :-)


V dohledné době kupuji na Palmknihách pokračování a dík za hezký zážitek!

Kapání do oka? To není nic proti halucinogennímu klystýru starých Mayů - sliznice jako sliznice, ono se to vstřebá :-)