Je jich tu hodně a čaroděje napadne, že Antje musela hodně nenávidět. Jistě, některé jedy jsou určené k vyhlazení vrásek, jiné k vyhánění plodů, ale pak je tady hodně substancí určených jen k zabíjení. Mysleli jsem, že prodává afrodisiaka, napadne Desmonda a hořce se usměje, dokonce i Moire, zkušená, podezíravá Moire, které bylo Antje líto, ale ona prodávala nejspíš i jiné věci. Lecjaká šlechtická manželka potřebuje namíchat manželovi, lecjaká milenka si potřebuje pojistit věrnost milence těžkou nemocí jeho ženy. Tomu Antje rozuměla, to znala, zažívala to sama často. Šlechtičtí milenci se oženili a ji odbyli náhrdelníkem, čaroděje časem začala zajímat moc víc než Antjiny vnady, pro takové jako Rabe byla vždycky jen děvka.
Tohohle se Moire bála tenkrát, když odešla do Grabsteinu, dojde Desmondovi a ten si v s náhlým studem uvědomí, že mu to doteď nedošlo. Tohle mohla být i její cesta. Postele, afrodisiaka, a později, až jí nakazí zášť, jedy.
Desmond klouže dlaněmi po auře tyglíků a baněk, hledá, do které Antje s jinými substancemi nalila i svůj hněv na Rabeho a Moire. Lahviček je tu hodně, a ta správná mezi nimi ani být nemusí, ale Desmond hledá a naslouchá a nad křivulemi slyší i Antjiny myšlenky, její vzpomínky. Jen jeden dobrej chlap, a nic z toho nemuselo být, zaklepe Desmond další z fiol. Jenže my, čarodějové, vesměs nejsme dobří chlapi.

MOUNTBATTEN: U Zoiberga je to jasný, do toho bych lila severomoravský kořalky s fridexem :D

A kdo to někam vyvěsí, tak....
proboha, neslibuj! :-)))))))))))

Tina, Tina je tady, zatím jako ekniha. A kdo to někam vyvěsí, tak....
Tanec s carevnou - Petra Neomillnerová - Palmknihy.cz
http://www.palmknihy.cz/web/kniha/tanec-s-carevnou-4363.htm?utm_source=NL&utm_campaign=ee280ed616-SFF_2_28_2013&utm_medium=email

Tak dnes jsem otevřela Vlky sudet a fakt jsem se v autobuse nasmála, lidi na mě čuměli... asi to budu mít přečtené za tři dny jako Smrt u archanděla. Kéž by bylo více spisovatelů jako Petra.

... jinak me se nejvic libi ten dil, kdy mel detektivni team vyjezd na venkov na ranc vlkodlaku (dvojka?) ...:o)
tak nejak me to prislo napadem jako kdyz jednou za uherak nekam vyjel na spanile jizdy na venkov Nero Wolfe

A valentýnský vydání - od srdce k srdci :)
Rváčka se chladí na dlažbě v síni a Desmond vyhlíží ven škvírou v přivřených okenicích. Vzduch se chvěje horkem, do schodů těžce dusá Uma… měl bych být vděčný, pomyslí si čaroděj. Za postavení, za klid, za knihovnu a laboratoř, za to, že zase můžu žvanit v Institutu a nikdo mě nepolévá louhem. A nejsem.
Desmond cítí neklid. Není tu Moire, její voňavka a její nadávání, ale chybí mu i černý humor Rabeho a Suntje s přimhouřenýma očima a oplzlými řečmi. Prázdný barák není domov, pomyslí si a pak si vzpomene i na Viera. Byli jsme jako bratři, a teď ani nevím, jestli je naživu. Vstane, přejde ke knihovně a vytáhne z ní tlustý ohmataný foliant. Patří Moire a je v něm věnování, které už mockrát četl. Otevře knihu znova.
„Ale jo, žiju.“
Spojení je tak těsné, že se Desmond málem ohlédne.
„Viero,“ zarazí se, „utekls?“ Není to moc pravděpodobné podezření.
„Ne, vytáhli mě, abych našel Trevora. Urvas mě sebral zubaté na poslední chvíli. Ty…“
Desmond cítí Vierovy rozpaky jako svoje vlastní. „Moire už ti to svým způsobem odpustila.“
„Já vím. A její způsob už je dneska layelský způsob. Leccos mi tu došlo. Nedokázali jsme ji ochránit, tak si našla jiný rytíře. Lepší.“
„Lepší,“ Je úleva popovídat si s někým, kdo opravdu ví, pomyslí si Desmond.
„Nechají tě, aby ses vrátil?“
„Pokud to přežiju.“
„Přežiješ,“ není to přání, jen věcné konstatování faktu. Tohle Desmond opravdu ví, ale vidí taky jiné bolesti a jiná ohrožení.
„Ty jsi jasnozřivej. Mimochodem, je tam někde Moire?“
„Moire je v háji, doslova. Jela se suitou radit druidům. Mě se do Kalleswaldu zrovna moc nechce.“
„Je mrtvej, Desi Máš tam spoustu živých, kteří ti můžou vadit.“
„V tom to není. Laega ještě liška opravdu milovala, tak, jak to uměla dřív. Layelánci jsou kumpáni.“
„Ty, až ji uvidíš, řekni jí, že pro mě byla vždycky jediná. Ve všem.“
„Řekni jí to sám.“
„Nevím, jestli se k tomu dostanu a nevím, jestli to bude chtít slyšet. Vyřídíš jí to?“
Vierova naléhavost Desmondovi připomene, čím musel jeho přítel projít.
„Samozřejmě, bude ráda.“
„Musím, Desi. A doufám, že spolu ještě někdy budeme mluvit.“
Spojení je pryč, kniha zaklapla a Desmond složí hlavu do dlaní. Obrazy teď k němu přicházejí, i když je nechce, i když se brání. Přicházejí a způsobují bolest.
Xxx

Čarodějka semkne rty. Byly doby, kdy jí Rabeho nesmlouvavý přístup imponoval, teď má ale pocit, že by měla dělat drahoty. Dřív je nedělala a má prázdné ruce.
„Počkej,“ zamává dlouhými řasami, „tak dlouho jsme se neviděli.“
„Právě proto,“ Rabe začíná být rozladěný.
„Nechceš mi vyprávět,“ Antje se pozorně naaranžuje do polstrovaného křesla.
„Vyprávět?“ Před očima se jí mihne pahýl uťaté ruky. „Jsem mrzák, stárnu, válka je pořád stejná. Co chceš slyšet víc? Bláto, sračky, mrtvá děcka, Moire s ohořelým obličejem… nevím, děvče, jestli tě moje vyprávění může rozdělat.“ Sáhne do kapsy pláště a vytáhne hedvábný váček. „Tohle ti spíš pomůže,“ vysype ženě do klína blýskavý zlatý řetěz.
„Kořist.“
„Jsi milý,“ usměje se Antje křečovitě.
„Ne, nejsem milej, Antje, jen nechci měnit pravidla. Ty nestojíš o návštěvy bez dárků, já zas nestojím o dlouhý řeči. Pojď,“ vezme ji levačkou za ruku a vytáhne z křesla.
„Ale o ni se staráš,“ zaječí Antje.
„Ona není moje děvka,“ krunýř Rabeho sebeovládání povolí a čaroděj je zas tím, čím býval. Jediným pohybem rozerve Antje živůtek šatů.
„Na novej ti ten šmuk bude stačit určitě,“ zasyčí a povalí ženu na zem.