IDLE: krom toho se da jeste polemizovat nad tim, zda se to v nejakych pripadech vubec da pocitat jako "zachrana" :) vzdycky je to neco za neco...
A co ted ctu napr. Cernou legii, tak tam je podobnych scen taky vic a cela puvodni serie je jak jeden dil malazu (co se poctu stran tyce)
nejak neznam serii, kde by tohle nebylo (spis je v mnohem vetsi mire...) a co si budem povidat, obcas se podobny nahody i v nasem "nemagickem" svete dejou :))

IDLE: Mně to naopak v Malazu přijde do očí bijící víc než jinde. Ale možná je to tím, že jsem celou sérii víceméně v kuse. Jedna věc je v nějaké čtyřsetstránkové knížce něco takového přečíst třeba třikrát a jiná na desíti tisících stránkách čtených v průběhu několika měsíců třicetkrát (řekněme) - pak má člověk víc příležitostí si toho všimnout.

SID311: No, třeba to setkání všech důležitých postav jako vyvrcholení dílu už jsem si zvykla brát jako součást hry - koneckonců je to tam pokaždé. Vysvětlení naší "reálnou" logikou to možná nemá, ale ve světě prosyceném magií a jiným nehmatatelnem mi to přijde přípustné, prostě silné figury se přitahují.

Jinak obecně náhodná setkání a záchrany v posledním okamžiku taky moc ráda nemám, ale aniž bych to chtěla nějak slepě obhajovat, v Malazu mi nějak nepřijdou tolik doočíbijící jako jinde. Možná (a teď jenom zkouším odhadovat) proto, že se tu nikdy nemůžu spolehnout, že ta záchrana v poslední chvíli opravdu přijde a zafunguje. :)

ROMI: Jak se to vezme. Skoro všechny knihy mají málo pravděpodobný děj, jsou v nich neuvěřitelné shody náhod, etc.

Také jedna věc je logika světa a jiná věc logika děje. Tedy to, že přijmu existenci magie, ascendantů, warrenů neznamená, že mi přijde logické, že když jsou na kontinentě o milionech čterečných kilometrů dvě mocné osoby, že se jakoby náhodou potkají zrovna v jeden kritický okamžik.

Odmítat málopravděpodobné události by skutečně znamenalo přestat číst fantastiku, ale mám pocit, že v sérii označované za bořitele zaitých postupů a excelentní příklad geniálně promyšleného děje, by jich mělo být poněkud méně.

ROMI: No, jak se to vezme. Já třeba i ve fantastice nejvíc ocením, když se začne z nějakých neuvěřitelných/neskutečných předpokladů a zbytek už se vyvíjí nějakou nám známou logikou. Akorát se to kolikrát špatně vymezuje, protože jakmile si do světa vpustíme magii, tak najednou "jde" spousta zvláštních věcí.

IDLE: to se neptam da se rict, to je tak trosku odpoved, ze ve fantastice ten neuveritelnej dej vlastne chceme :)

"Proč fantastiku čteme" je myslím otázka, která nebude mít jednoduchou nebo jednoznačnou odpověď. :)

a neni to prave proto, proc fantastiku cteme? :)

U příležitosti nedávného dočtení všech knih z Malazu (i když ne na dlouho - za chvíli vychází Orb, Sceptre, Throne) jsem se rozhodl napsat sem pár kritických poznámek, jako určitou protiváhu obvyklých nadšených výkřiků.

Zdůrazňuji ovšem, že se mi série líbí, jinak bych nepřečetl 13 románů (kromě Night of Knives dost rozsáhlých) a čtyři novely (resp. povídky), ale nemyslím si, zřejmě narozdíl od většiny zbytku světa, že je to nepřekonatelný vrchol fantasy či jakékoliv jiné literatury vůbec.

Co mi činí problém je, že plynutí děje až moc závisí na náhodách zásadního významu. Významná postava nemůže ujít pár mil, aby nepotkala nějakou jinou významnou postavu, objevila nějaký mocný magický efekt, našla zakletého démona/ascendanta/draka (a obvykle se ho jala osvobozovat), najdou zranění ve stěně warrenu, které se jim záhy podaří zavřít...

Výhoda je, že děj se pak mění v akční smršť, kde se pořád děje něco zajímavého, svět měnícího, ale nevýhoda je, že děj působí příliš neuvěřitelně - řekl bych, že celá série je jedna velká sbírka náhod.

Něco se pokouší vysvětlovat, že jde o konvergenci, která přitahuje velké události, ale to je takové laciné vysvětlení - stalo se to takto, protože Bůh tomu chtěl.
Něco se dá vysvětlit, že to jsou neuvěřitelně komplexní plány mocných ascendantů, ale je zřejmé, že velká část událostí prostě plánovat nešla.

S tím souvisí příliš časté záchrany na poslední chvíli. To je naprosto typické klišé fantasy (či jiné dobrodružné) literatury a Malazu se vůbec nevyhýbá. Říká se, jak je Erikson krutý ke svým postavám a skutečně postav zemře mnoho (byť se nezřídka vracejí z mrtvých), ale pokud jde o něco skutečně důležitého, obvykle se situaci podaří zachránit, byť se značným úsilím a se ztrátami na životech. Nechce se mi zmiňovat moc konkrétních příkladů, protože by šlo o docela zásadní spoilery, ale napadá mě jich značné množství snad v každé knížce.

Opakovaně je zachráněna skoro zničená armáda (ať už posilami nebo vývojem mimo bojiště), nebezpečné bytosti neutralizovány kolemjdoucími, kteří na poslední chvíli přiloží ruku k dílu, postava v sobě objeví netušené polobožské schopnosti v době, kdy už to vypadá, že nemá šanci na přežití... Prostě postavy umírají, ale obvykle až poté, co několikrát přežijí situaci, která je měla zabít.



Shrnutí devíti slovy: knihy jsou to dobré, ale děj je dost neuvěřitelný.

To by tady nejspíš byla už teď chodba Tellan. :-)

Hm, kdyby se v munici proměnilo každé vytištěné slovo označující dotyčné předměty...

no, buďme rádi, že si nejspíš vymýšlím. :)

Málo munice...

IDLE: je jich hodne ;) pochybuju, ze by zvladli zautocit na vsechny :)

HITOMI: Ten je obrněný? :)

IDLE: leda to koupit pak draz v luxoru :))

BORGDOG: No však ta v pondělí skončí.

tak v pondeli koupim :)

Já musím s útokem počkat až do skončení soutěže v Ikarii. :-)

HITOMI: Doufám, že ten útok nepovedou Moranthskou municí, to už bys pak asi moc neuspěla. :)

IDLE: vzhledem k tomu, ze je to uz za 21 dni, tak myslim, ze je to nadseni a radost opravnene :)) beztak me tedka cekaj zapocty, zkousky, programovani her a podobny nesmysly, ze toho volnyho casu ani moc nebude....a utece to :)) a zbytek ctenaru tohoto auditka muze vzit aspon ten kram uz v pondeli utokem ;)