HITOMI: Aniž bych ti chtěl kazit radost, nesouhlasím s Ulrikem - mně Abercrombie nesedl, časem čím dál víc. Má sice hlavně vynikající, vybroušený styl, občas i dobrý nápad, ale čím víc jsem ho četl, tím víc jsem měl dojem, že je jak krásně namalovaný plakát na prázdné stodole - tedy, že pod tím pěkným povrchem není NIC, zápletky samy o sobě jsou dost chabé, a občas vůbec žádné, jen sled "situací" naházených za sebe.
A druhé, co mě na Abercrombiem postupně otrávilo, je jeho negativismus. Ano, vím, že právě to je považovánp za největší přednost, že je cynický, že se s lidmi nes...e, apod. - jenže z mého pohledu časem překročil meze. Už je to prostě "na efekt," kdy všechno musí dopadnou co nejhůř, až mi to připomíná nějakou goth fanynku v černých šatech, zmalovanou pod obraz, jen aby všichni viděli, jak je děsně v depresi. Když to srovnám právě s Eriksonem, který je - navzdory všemu - v podstatě velmi morální, tak ten rozdíl vynikne o to více, a srovnání není v Abercrombieho prospěch.
Tím ho nechci nijak shazovat - opakuji, že styl má výborný a mnoho situací hlavně v Prvním zákoně je skvělých a téměř nezapomenutelných - ale nemohu si pomoci... jakkoliv mám rád temnější příběhy, tak on moje krevní skupina není.