btw - na finiši DoD je nejlepší:
"Gods, what was that?"
"That, soldiers, was Quick Ben".

HITOMI: Hele, ty budeš čekat jen do překladu, kterej je zjevně za rohem...já čekal podělanej rok a půl nebo kolik to bylo!!! ;)

Abercrombie je samozřejmě vynikající:)

no uz aby byl prelozenej dalsi dil :))

snad bude ten abercrombie stat aspon za neco...dalsi moznost je koupit si treti dil prince niceho, do cehoz se mi moc nechce :))

HITOMI: Ano, tenhle leitmotiv se Eriksonovy povedl - dá se říct, že z toho, co by jinak byl hendikep udělal báječným způsobem přednost. :-)

ULRIK: no to je vubec peklo :)
kazdopadne byl zaver devitky neuveritelne wtf O_O "ve spatnej cas na spatnym miste" jak vysity :))

HITOMI: ...a teď to hádání kdo je mrtvej a kdo ne, viď? ;)))

tak devitka doctena (trvalo mi to setsakramentsky dlouho) a zase jsem z toho strasne smutna...

Ja fakt nesnasim tyhle smiseny pocity, kdy ma clovek na jednu stranu radost z toho, ze zas vi, jak knizka skoncila a na druhou to hrozny zklamani, ze je konec. Nesnasim konce, jakykoliv :/
A ted cekani na desitku (coz to trochu zachranuje, ze jsem se vlastne dostala jen do pulky)

a zitra do neoluxoru pro Abercrombieho :/

Jak píše SID311: , jsou to kratší citáty a nebo výňatky z knih. Občas vtipné, ale na rozdíl od SE mám pocit, že tam jsou jen, aby byly.

Naopak u SE to má hodně smysl. Kupříkladu v jedné fázi je tam hodně o budoucnosti Gruba a celého Impéria, z doby, kam se ještě ani jeden autor nedostal a jen tak nedostane:)

BORGDOG: Kromě Night of Knives začínají kapitoly citátem, ale oproti Eriksonovi je to jen málokdy poezie (z mého pohledu naštěstí), většinou nějaká hláška nebo úryvek z knihy.

BORGDOG: Tak to teď nevím, třeba nám to poví ULRIK nebo někdo další.

IDLE: Tím jsem ale myslel, že někteří se třeba objeví u Esselmonta. Mimochodem, nedívala ses náhodou, ten tyhle básnické úvody používá taky?

BORGDOG: Všichni asi ne, ale rozhodně dost na to, aby to stálo za to dávat si na ně pozor.

IDLE: Ano. Myslím, že i od Lassen, samozřejmě dost od Kellanveda... bylo jich víc. Možná dokonce, že časem všichni.

BORGDOG: Byl tam i citát od Felisin. :)

IDLE: Přesně. Pak tam byl třeba Heborik, Kalous, ten chlapík s mluvící žábou myslím taky - a v Prachu snů samozřejmě Badalle.

BORGDOG: Jo, tuším, ale on mě do očí praštil nejvíc. Že nám byl vlastně "představen" skrz tu poezii.

IDLE: Zajímavé. Já bych taky očekával, že básně připíše spíš až na konci. To bych nečekal... musí tedy mít velmi konkrétní představu, o čem ta kapitola bude, jak má působit. A Rybář tam není zdaleka jediný - mihnou se i postavy úplně okrajové nebo vedlejší...

BORGDOG: Jo, ti autoři jsou rozhodně zajímaví, třeba takového Fishera si člověk všimne nejdřív právě v těch citátech a pak ho najednou potká jako živoucí figuru. :)

Co mě zaujalo a docela překvapilo, že Erikson psal (v nedávno zmíněných odpovědích na dotazy), že píše lineárně - čili když je čas na báseň, píše báseň. A tak. To vůbec nechápu, já měla problém se na báseň přeorientovat při čtení, natož takhle uprostřed psaní...

IDLE: Asi tak. Do určité míry je to "pocitová" záležitost, úryvky mají zhruba určit "tón" některých kapitol. Někdy se Erikson trefí, jindy ne, určitě to záleží i na individuální náladě nebo cítění čtenáře. Také je zajímavé si všímat autorů těch úryvků, neboť mnohdy jde o postavy ze samotných knih, případně někoho, kdo se "mihne" jako narážka v obsahu.

ROMI: Jak kdy. Když tam byly (zvlášť v počátečních dílech) úryvky historických knih nebo esejů a podobně, tak to občas bylo docela podnětné, ale poezie je fakt jenom poezie. Někdy se dá vypozorovat souvislost s určitými událostmi, ale pro pochopení ostatního není podstatná.