Ony jsou ty nekromantské povídky vůbec takové nevyzpytatelné. Já jsem si tuhle bandu nijak zvlášť neoblíbila, a Klidnými vodami Přejdesmíchu jsem se trochu prokousávala - nikomu z postav jsem nefandila a jenom nechávala děj proplouvat kolem sebe.
A teď jsem si přečetla The Wurms of Blearmouth (děkuji nejmenované identitě za půjčení), čekala něco podobného a taky dostala něco podobného, jenže jsem se během čtení najednou přistihla, že se dobře bavím. A nemyslím si, že by ta povídka byla napsaná jinak než ty ostatní, možná se jen trefila, nebo jsem od toho konečně přestala něco očekávat, nebo co já vím. Těžko říct.