OSCURO: Já taky nemám dokončené vzdělání, ale pomůžu ti s tím googlem :). Novorozenec po narození nemá ŽÁDNÉ svoje protilátky, jen ty, co mu předala matka. Postupně se jeho imunitní systém učí tvořit si je sám. Cca v půl roce už to nějakým způsobem umí, ale stále dost nedokonale. Věk, kdy je tato schopnost už stejná jako u dospělého, je u každého dítěte jiná a liší se i názory doktorů. Největší číslo, o jakém jsem slyšela, je sedm let.
Pochopila bych očkování kojenců nebo dokonce novorozenců, kdyby výskyt těch nemocí byl ve společnosti masívní. Kdyby hrozilo reálné riziko, že něco chytne, jakmile se dostane mezi lidi.
Můj starší syn odnesl první hexu (očkovanou ve čtyřem měsících) čtyřtýdenním zánětem mozku, zaplaťpánbu lehkým a nejspíš bez následků. Z vyprávění znám katastrofický případ, dohnaný úřednickým šimlem ad absurdum, kde všechny tři děti jedné matky skončily po očkování jako ležáci. Dotyčnu matku osobně neznám, ale její jméno je dohledatelné. Kamarádčině dceři se rozvinul Westův syndrom taky jako reakce na očkování. Tady se sluší říct, že očkování tu sloužilo jen jako spouštěč - pokud by nebyla očkovaná, pravděpodobně by se spustila později tak či tak. Problém je, že tento syndrom zpravidla zastaví vývoj dítěte - a je mnohem větší výhra mít doma navěky tříleté dítě, které chodí, vyměšuje a jí samo, než tříměsíční, které to neumí.
Na druhou stranu neznám případ, kde by neočkovaný kojenec chytil jakoukoli z těch očkovaných nemocí. Zaznamenala jsem jen černý kašel, který chytilo očkované miminko od rodiného příslušníka.
Přesto nejsem odpůrcem očkování en bloc - jen u druhého dítěte počkám, až bude trochu větší a rozhodně nebude mít všechno. Zato uvažuju navíc o HepA, která je podstatně rozšířenejší a je snažší k ní přijít i té diskutované mhd, nebo z těch feťáckých propriet.