KATIA:
EDERA: Mně právě taky. Nepřijde mi, že by si věci cucal z prstu, uvažuje logicky, analyzuje data... Ty texty mě zaujaly, protože jsem z lékařské rodiny ( lékaři, mikrobiologové, zemědělští inženýři) a nejsme takoví ti ezotericky zaměření alternativci, kteří by odmítali očkování z principu, nicméně část naší rodiny má k očkování dosti rezervovaný postoj, zejména od doby, kdy začal tlak na to, aby lékaři byli povinně očkováni proti chřipce atd. Moje matka je plicní lékařka, proti chřipce se nenechala očkovat nikdy, a už 30 let ji neměla. A to rozhodně nemá nijak zázračnou imunitu, spíš naopak. Za tu dobu už by v sobě měla takových, řekněme, 20 vakcín :-)
Mně zase po očkování málem pošel pes, štěně ridgebacka, a známým drahý dostihový kůň, ten zemřel na následky očkování proti tetanu, což potvrdil i veterinář. Oni od té doby neočkují ani koně, ani sebe a děti. Kamarádčin syn měl vážné komplikace po hexavakcíně. Takže jsem nad tím začala znovu přemýšlet, když se mi narodil syn. Vtipné je, že zatímco chovatelé psů a koní kolikrát očkování velmi zvažují právě kvůli možným rizikům, do dětí se perou vakcíny plošně už ve velmi raném věku - několikaměsíční štěně je co do vývoje těžko srovnatelné s 3měsíčním lidským mládětem. Hlavně z toho hlediska, že kdyby nebyl problém s průchodem hlavičky porodními cestami, rodilo by se lidské mládě ne po 9, ale po 12 měsících nitroděložního vývoje. Japonský model, kde se očkuje až od 2 let, mi přijde asi lepší.