MIKATCHOU: v tomto smyslu ano, slo mi spis o tu postupnou rezignaci a snahu o sebezachovani za cenu ustupku okoli, v podstate jak rika JINDRICH.

Jinak to chce konkretni zakladni temata k reseni, pak se diskuze rozproudi :) Co treba, jaky je vubec smysl a prinos (individualni a spolecensky) existence DAZ?


JINDRICH: Nebal bych se toho, ze jde o klub o jedne knizce, Bey pouze pojmenoval neco zakladniho, co mnoho lidi tusilo uz po staleti a tech naznaku DAZ lze v kulture dohledat mraky (radio Caroline, Free Culture, vsechny ty priklady, ktere zminuje Bey), pekny popis chovani a podminek existence idealni DAZ je v Pynchonove Gravity's Rainbow - doporucuji pasaz, kde Slothrop mluvi s argentinskymi anarchisty (puvodne zemedelci a rancery):

"In the days of the gauchos, my country was a blank piece of paper. The pampas stretched as far as men could imagine, inexhaustible, fenceless. Wherever the gaucho could ride, that place belonged to him. But Buenos Aires sought hegemony over the provinces. All those neuroses about property gathered strength, and began to infect the countryside. Fences went up, and the gaucho became less free. It is our national tragedy. We are obsessed by labyrinths, where before there was the open plain and sky. To draw ever more complex patterns on the blank sheet. We cannot abide the openness: it is terror to us. Look at Borges. Look at the suburbs of Buenos Aires. The tyrant Rosas has been dead a century, but his cult flourishes. Beneath the city streets, the warrens of rooms and corridors, the fences and the networks of steel track, the Argentine heart, in its perversity and guilt, longs for a return to that first unscribbled serenity . . . that anarchic oneness of pampas and sky. . . . "

[...]

In ordinary times" he wants to explain, "the center always wins. Its power grows with time, and that can't be reversed, not by ordinary means. Decentralizing, back toward anarchism, needs extraordinary times ... this War, this incredible War -- just for the moment has wiped out the proliferation of little states that's prevailed in Germany for ahtousand years. Wiped it clean. Opened it.

It won't last, of course not. But for a few months... We want it to grow, to change. In the openness of the Zone, our hope is limitless." Then, as if struck on the forehead, a sudden fast glance, not at the door, but up at the ceiling -- "So is our danger."

[...]

"Yeah but—what're you gonna do, take over land and try to hold it? They'll run you right off, podner." "No. Taking land is building more fences. We want to leave it open. We want it to grow, to change. In the openness of the German Zone, our hope is limitless."

(je to vsechno z jedne kapitoly)

MIKATCHOU: tak klub o jedny knížce... DAZ je pěkný, ale přijde mi, že je to jak s revolucí, časem to samo vyhnije, vykristalizuje, institucionalizuje se, připadně je potalčeno a zanikne - a samozřejmě v ideálním případě se zjeví znova někde jinde.

Todle dilema se řeší už dlouho ne? Ne ni to obsažené v trockého „teorii permanentní revoluce“? (ja to nečet, tak nevim... ale přijde mi, ze jde o docela pobdobný problém)

KAZUO_KIRIYAMA: kolaborace tam je tak jako tak, aby vůbec někdo mohl DAZ založit tak musí mít prostředky z vnějšku, takže je to de facto jedno

jinak to tu nějak nejede :)

MIKATCHOU: jedine asi udrzovani odkazu a zakladani novych DAZ kdykoli a kdekoli to jde :) ... trvala udrzitelnost predpoklada kolaboraci s okolim, v tom vidim spor se zakladnim principem zony.

JINDRICH: to já vim, na tom ten koncept stojí, ale spíš mě zajímá jestli to má nějaký potenciál pro eventuelní přesah té dočasnosti v něco trvalejšího... neříkám že trvalý, ale trvalejší...
když si vemu třeba occupy wall street, to je taky DAZ, ale hodně lidí se baví o tom jak vytvořit něco co by nebylo tady a teď, ale mělo to nějaký přesah do budoucnosti...

trvalá udržitelnost autonomie? DAZ je silný koncept, právě proto, že neřeší udržitelnost a je předem definovaná jako dočasná.

hele já hned začnu diskusí - co si myslíte o tom, kdyby ty dočasné autonomní zony nebyly dočasné?

... náhoda, zrovna čtu toho Beye. Až přečtu, napíšu. Zatím mám smíšený pocity. Kousek jsem četla ve společnosti nahlas a sklidila jsem posměch, co je to za vágní demagogii... což mě jedině povzbudilo.

Mimochodem, koupila jsem si to na veletrhu, protože se mi líbil stánek nakladatele.