No a jelikož mě tato debata inspirovala a jelikož jsem nebyla vychována lidmi s vkusem, tak jsem si právě na prázdné místo, jež se uvolnilo odstraněním knihovny a pořízením piana, objednala k Hylovi a Kirké ještě Mirandu. :P

MADIETTA: GENTIANA: Jo, máte pravdu. Asi zjišťuju, že nejvíc mě na tom sere princip "jedeme do marketu a koupíme štuk, motyku, mulč, hrnce a obrazy". Pro mě bylo vždycky to, co visí na zdi, důležitý ve smyslu "můžu na to koukat léta a pořád mě to baví". A jelikož můžu neskromně tvrdit, že jsem byla vychovaná lidmi s vkusem, tak prostě tohle rozlišuju.
Umění z Hornbachu mi naopak evokuje představu, že "letos si teda, mámo, pověsíme do ložnice ty vlci na Aljašce". Což pro mě fenomén nevkusnýho bydlenkovství podporuje. Asi tak.
Nedívám se na to z pohledu kunsthistorika ani učitele výtvarky, nýbrž čistě pohledu svýho, a estetika ze sámošky je mi prostě bytostně cizí.

MADIETTA: No, a to taky.

Já si stejně myslím, že kdyby si někdo dal tu práci a sekal by ty madonny alá Donatello v příslušné řemeslné kvalitě, nebo stavěl secesní baráky, ditto, tak by mu lidi ruky utrhali, i když by to logicky bylo nezanedbatelně drahé. Akorát to nikdo neudělá, protože by se mu spolužáci z akády strašlivě smáli a kritici by ho vyváleli v dehtu, peří i blátě. No, a konsumenti umění si koupí ikea art a ti znalí si leští ego, že v té instalaci s vajglama hledají to sdělení o smyslu bytí tváří v tvář postmoderní nejistotě krachující civilizace a prodávají si ony instalace s vajglama za těžké prachy mezi sebou.

A je to tady...

IDENTITY: Tak například florentské Museo Stefano Bardini má sál plný madon od Donatella a jeho dílny, které jsou víceméně stejné, protože zrovna letěly. Lehce konzervativní styl, kvalita odpovídající možnostem střední třídy, prostě, ano, pane Comecavolosichiama, jedno větší madonnu, lehce plasticky, na zlatém pozadí, hodně raženého vzoru, do salonu, a jednu menší, stejnou, ale bez ražení, do ložnice, děkujeme velice, přijďte příští měsíc, hej, Giovanni, kde jsou ty předpřipravené, slyšels, dej se do toho, jednu za deset florinů, jednu za sedm. Proč si myslíš, že ausgerechnet Florenťani, banda škudlivá a vypočítavá, používali tak hojně razidla? Protože dělat kytičky do sádry druhým koncem štětce byl voser, tak se to zmechanizovalo. Na originalitu sral pes od pravěku do doby, než první kritik sepsul impresionisty a druhý kritik si hned poté řekl Nebudu trapnej, neřeknu, že tohle malovala nepříčetná smažka - a od té doby se to táhne. Takže už nemáme slušné obrazy, ale jakési nablbé konceptuální tentononc a performance s hovny a menstruační krví, jenomže lidi jsou furt stejní a chcou hezkej obrázek na zeď. "Opravdový" umělec se k něčemu tak otřepanému, trapnému a derivativnímu nepropůjčí, takže střední třída má holt ikea art.

A ano, v důsledku je mi pak sympatičtější, když si někdo tu matlaninu do fialova, aby ladila ke koberci, udělá sám, než když si ji koupí v té ikei.

IDENTITY: v tomhle teda nemůžu souhlasit. Reprodukce / kopie slavných děl jsou běžné už od středověku, lidé si je dávávali od místních mazalů malovat na zakázku, prostě krásné obrazy chtějí mít i lidé, kteří nemají na originály.

Já miluju prerafaelitu Johna Williama Waterhouse, ale i kdybych snad na některý jeho obraz měla, nemohla bych si ho koupit, protože se neprodávají. Tak jsem si na allposters.com koupila dva velkoformátové plakáty, Hylas a nymfy a Circe Invidiosa. Nechala jsem si je zarámovat, ale jsou to naprosto přiznané plakáty, včetně loga. Vůbec se za to nestydím, mám je ráda a ráda se na ně koukám.

OMNIHASH: ja to taky bere jako bytovou dekoraci. Kdyby mi v panelaku visel origos Picasso, tak by mi to stejne nikdo neveril, ze je pravej :P Nakonec originaly byvaji v sejfu a na stene je kopie.

K tomu videu - myslim, ze ten pan to trochu prehani. Umelci se od sebe inspiruji leta letouci. Pokud se primo nesnazi okopirovat obraz, tak inspiraci porad vznikaji originaly (viz. Klimt a od nej se jasne inspiroval Burlet).

A co se fotek tyka, mam doma povesene nase vlastni fotky, zebru bych si teda urcite nekoupila.

Ted jsem si vlastne vzpomela, ze s bydlenkovstvim u gayu uz jsem se setkala, meli na zahrade kompletni sortiment vsech barev mulcovacich kur, ktery prodavaji v bauhausu, bily kaminky a spoustu takovejch tech lucernicek a sadrovejch serepeticek.
Co se tyka obrazu v byte mam tu par originalu z baraku po babicce, pak spoustu obrazu od stryce a jeho kamarada, kteri jsou akadem. maliri no a taky jednu Emu Srncovou asi zaramovany vysrizek z nejakeho kalendare a jednoho Pisteka, plakat z vystavy, ktery jsem jeste nepovesila. Myslim ze koupit si fotku originalu je jedna vec, ale takovyty, co tam pan ukazoval, "udelame to trochu jiny, aby jsme mu nemuseli nic platit" to uz povazuju za zhuverilost. I kdyz traba ten Mondrian, to uz je tak zlidovely ze uz mi to ani neprijde, neco jako skotske karo, nebo kohouti stopa.

ATUARFIK: to není důležité, hlavně, že se mají rádi a v jejich home panuje nějaké to srdíčko a teplo a LAS.

(nemám nic proti homosexuálům, to kdyby si to někdo vykládal jinak)

MAR_TINA: Zásadní otázka: Je Karel bydlenka a Pepa manža nebo naopak?

ANGLAN: buzny si tak dlouho hrály na mamku až dosáhly levelu bydlenka?
Ty nápisy, ty nápisy!

IDENTITY: hele, ja miluju Caravaggia, dostala jsem obrovke platno, malovane v Cine . A ted pozor...cinani neumi malovat evropske obliceje, takze Madonna drzi sikmooke dite :DDD
Jeste jsem si to nedala napnout, ale jako for mi to na stene viset bude, protoze pri kazdem pohledu na to dilo se chechtam jak blazen a je to lepsi nez antidepresiva.

ANGLAN: bydlenkovství je evidentně genderově nezávislý konstrukt. Zajímavé.

OMNIHASH: Hele, já nevím, jestli ti na to dokážu uspokojivě odpovědět :) Prostě kupování Picassa v marketu bych přirovnala ke kupování fejku kabelky od Versaceho někde v tržnici...

Když nemám na originál (a nejen Picassa samozřejmě), tak mi doma holt viset nebude. Když ten obraz miluju a obdivuju, tak si asi pořídím nějakou knihu o výtvarným umění a v ní si budu listovat, třeba furt dokola na ten samej obraz. Pořád je mi nějak sympatičtější koupit si třeba v antikvariátu pěknou reprodukci nebo grafickej list, starej plakát atd., jsou tam toho mraky. O možnostech viz [ MAR_TINA @ peklo v interiérech ] ani nemluvě.
Jo, když tak o tom přemejšlím, líbilo by se mi mít doma třeba nějakýho Schikanedera, ale nějak by mi bylo proti srsti jít ho kupovat do Hornbachu. Spíš bych si koupila plakát na jeho výstavě, když už.

A ano, celej druhej odstavec je čistě můj pohled a názor, možná i přílišná zkostnatělost, zaprděnost, konzervativnost, to jsem ochotná uznat :)

A podobnost s Gebrianem mi připadá zbytečný řešit. Za mě palec nahoru, že na Streamu je trochu osvěty ve světě stylů prováns, dekupáž a "smějeme se a jsme blázniví".

IDENTITY: styl i dikce je uplně stejná, že sem si i musel najít Gebiana, jestli to není stejnej člověk. Jinak v čem je problém s reprodukcema? Pořád stokrát lepší, než panoramatická fototapeta New Yorku, nebo tisící generická krajinka, pro jedince bez uměleckýho zaměření pořád nejlepší možná cesta, jak najít slušnej obraz.