PASTEL: Existujou i alternativy...

Sice je to trochu mimo tema, ale vyleju si srdicko. Strasne me drasa, moda nalepek se jmenem ditete na autech, jeste se snad predhaneji v tom, kdo bude mit u toho jmena ohavnejsi kresbu. Plus samozrejme debilni mimacove zdrobneliny typu: Nikisek, Lindisek...Blbisek v aute/jede blablabla. Krvaci mi z toho oci. Jiste kouzlo to ziska, kdyz se bydlene podari trefit na parkovisti u Kauflandu sloup rovnou na blbiska.

nevim jestli uz nahodou nebylo, ehm :D

JENDULUS: v Rime za 5E a frci to tam taky ve velkym, jen je tam colosseum. Na jedne tride jich tam sedi 7 a vsichni sprejujou to samy.

JENDULUS: to je tak strašný až je to dobrý, zajdu si pro nějaký čistý planety ve vesmíru pro svou čtyřletou kosmonautku!

Také můžu dát jeden tip, pokud byste stále váhali, co si pověsit na WC. Včera jsem potkal známého, kterak u Domu u Černé Matky Boží sprejuje planety a siluety hradu a vlka (ten je prý pro děti). Když jsem mu řekl, že je to teda dost strašný, tak jen odpověděl, že každej, kdo si to od něj koupí, je debil. Ale amící a japončíci to prej skupujou ve velkym. Prý třeba přijde amík a veme všechno, co tam zrovna má. Nebo japonka veme siluetu hradu s tím, že si za hodinu přijde ještě pro dvě.

Tady se furt řeší reprodukce? Asi vám to tady utnu nějakou klasikou.

Ja jsem to s reprodukcemi dotahla jeste dal, kupuju si puzzle, ktery az slozim, slavnostne povesim na zed :). Kandinsky, Haderer, Van Gogh nebo Harring. Na original mit nebudu nikdy, a plakaty nebo kopie se mi kupovat nechce.

IDENTITY: Mně je ta estetika ze sámošky taky bytostně cizí, o tom žádná. Můj argument se týkal toho, že na kopiích (bez ohledu na to, jestli to někdo lemtal štětcem na překližku nebo soustavou ofsetových válců na papír) neshledávám nic špatného a priori.

No a jelikož mě tato debata inspirovala a jelikož jsem nebyla vychována lidmi s vkusem, tak jsem si právě na prázdné místo, jež se uvolnilo odstraněním knihovny a pořízením piana, objednala k Hylovi a Kirké ještě Mirandu. :P

MADIETTA: GENTIANA: Jo, máte pravdu. Asi zjišťuju, že nejvíc mě na tom sere princip "jedeme do marketu a koupíme štuk, motyku, mulč, hrnce a obrazy". Pro mě bylo vždycky to, co visí na zdi, důležitý ve smyslu "můžu na to koukat léta a pořád mě to baví". A jelikož můžu neskromně tvrdit, že jsem byla vychovaná lidmi s vkusem, tak prostě tohle rozlišuju.
Umění z Hornbachu mi naopak evokuje představu, že "letos si teda, mámo, pověsíme do ložnice ty vlci na Aljašce". Což pro mě fenomén nevkusnýho bydlenkovství podporuje. Asi tak.
Nedívám se na to z pohledu kunsthistorika ani učitele výtvarky, nýbrž čistě pohledu svýho, a estetika ze sámošky je mi prostě bytostně cizí.

MADIETTA: No, a to taky.

Já si stejně myslím, že kdyby si někdo dal tu práci a sekal by ty madonny alá Donatello v příslušné řemeslné kvalitě, nebo stavěl secesní baráky, ditto, tak by mu lidi ruky utrhali, i když by to logicky bylo nezanedbatelně drahé. Akorát to nikdo neudělá, protože by se mu spolužáci z akády strašlivě smáli a kritici by ho vyváleli v dehtu, peří i blátě. No, a konsumenti umění si koupí ikea art a ti znalí si leští ego, že v té instalaci s vajglama hledají to sdělení o smyslu bytí tváří v tvář postmoderní nejistotě krachující civilizace a prodávají si ony instalace s vajglama za těžké prachy mezi sebou.

A je to tady...

IDENTITY: Tak například florentské Museo Stefano Bardini má sál plný madon od Donatella a jeho dílny, které jsou víceméně stejné, protože zrovna letěly. Lehce konzervativní styl, kvalita odpovídající možnostem střední třídy, prostě, ano, pane Comecavolosichiama, jedno větší madonnu, lehce plasticky, na zlatém pozadí, hodně raženého vzoru, do salonu, a jednu menší, stejnou, ale bez ražení, do ložnice, děkujeme velice, přijďte příští měsíc, hej, Giovanni, kde jsou ty předpřipravené, slyšels, dej se do toho, jednu za deset florinů, jednu za sedm. Proč si myslíš, že ausgerechnet Florenťani, banda škudlivá a vypočítavá, používali tak hojně razidla? Protože dělat kytičky do sádry druhým koncem štětce byl voser, tak se to zmechanizovalo. Na originalitu sral pes od pravěku do doby, než první kritik sepsul impresionisty a druhý kritik si hned poté řekl Nebudu trapnej, neřeknu, že tohle malovala nepříčetná smažka - a od té doby se to táhne. Takže už nemáme slušné obrazy, ale jakési nablbé konceptuální tentononc a performance s hovny a menstruační krví, jenomže lidi jsou furt stejní a chcou hezkej obrázek na zeď. "Opravdový" umělec se k něčemu tak otřepanému, trapnému a derivativnímu nepropůjčí, takže střední třída má holt ikea art.

A ano, v důsledku je mi pak sympatičtější, když si někdo tu matlaninu do fialova, aby ladila ke koberci, udělá sám, než když si ji koupí v té ikei.