Pondělí, 20.02. - LIDL - správná volba. Kvalita je u nás na 1. místě
http://www.lidl.cz/cs/nabidka.htm?id=1063



mnoho rozkošných doplňků. A ve slevě!

ANDR3_I: fakt dobrá práce! Jak dlouho to trvalo, dostat pokoj do toho finálního stavu?

ANDR3_I: Seš úžasná! Naprosto, fakt.

ANDR3_I: Respekt! To je fakt úžasný... Ať to vydrží!

AIJA: klidně půjdu s kůží na trh, je to můj byt. Na hromadění bohužel diagnóza není, každý odborník kterého jsem potkala mi tvrdil, že se s tím setkává poprvé (a neví si s tím rady), obzvlášť u tak mladého člověka. Většinou je to důsledek více věcí, ale měla jsem k tomu sklony již od dětsví. U mě to byl a je prožité trauma, alkoholismus, deprese, sociofobie, závislost na nakupování, lehčí forma OCD a hraniční porucha osobnosti. Psychoterapie moc nepomáhaly, pomohla až knížka Marie Kondo a odvaha se svěřit partnerovi a kamarádce. Většinu jsem zvládla uklidit sama, a jsem na sebe náležitě pyšná. Neni to sice stoprocentní, pořád mám na můj vkus hodně věcí, ale já ten proces musim opakovat několikrát než si můj mozek navykne rozlišovat věci které mi opravdu přinášejí radost a které potřebuji od toho zbytku (tahle hranice u mě byla smazaná). Pokud máte kdokoliv dotaz, můžete do pošty.
Já tu knihu vážně doporučuju všem, přítel to taky proházel, a dnes jsem ji díky téhle diskuzi koupila v češtině rodičům.

MOUNTBATTEN: ale zajisté, ozvalo se ze sluchátka ;D

TAMARIX: Z děravých ponožek lze vyrábět hračky pro kočky. Skladuju je a jednou za čas odevzdám útulku...

BLONDYNKA: Ono nejde o to, že by na to člověk nebyl schopný přijít sám jako tak. Spíš mu to pomůže utřídit jeho vlastní roztěkané myšlenky, potvrdí mu, že to, co vymyslel, není úplná blbost, nemluvě o nějaké té validaci, že když je to na papíře, tak to má větší hodnotu.

Samozřejmě, ano, jsou lidi, co v příručce, jak racionálně uklízet, našli takřka nové náboženství, ale to ještě neznamená, že předžvejkaný soubor relativně jednoduchých rad nemá vůbec žádné opodstatnění.

MAR_TINA: A čím podložíš viklavé kanape, no?

AZA_: asi tak.


Knihy... kromě toho, že je občas potřebuju, jsem knihofetišista a sběratel. Mám katalog. Nemocné nebo blbě technicky zvládnuté kusy nechávám svázat/převázat, případně i krabici ve stejné barvě, jako je vazba, vyrobit. Za mou knihovnou je dvacet let práce. Průměrná hodnota odhadem tisíc eur za metr, takže vlastním přibližně ekvivalent malého bytu ve velkém městě. Moje knihy mi budou muset vyrvat z mých chladných, mrtvých rukou. Tak.

MAR_TINA: jsem cetla pred 50 lety!

WERKA: Jak, že smeták nepřináší radost? ;-) Díky němu máš přece uklizeno. Díky talíři máš na čem jíst, díky ponožkám ti není zima na nohy. Myslím, že jediný, co v té knížce zmiňuje jako něco, co musíš fakt mít, aniž by to přinášelo radost, jsou různý doklady, smlouvy apod.

BLONDYNKA: Třeba právě u mě je to zrovna ten nedostatek sebevědomí. Myslím, že právě ta knížka mi ho pomohla trochu přidat - nějak se umět rozhodnout, co vlastně chci a nechci. Nejen co se týče těch věcí, ale přeneseně i v životě. Ono je to těžký, když má člověk takovou tu skromnou výchovu předávanou v rodině ještě z dob válečného nedostatku (třeba máma zašívá ponožky ještě teď) v kombinaci s vlastním silným ekologickým neplýtvacím cítěním (takže ano, děravý ponožky dokážu vyhodit, ale pořád přitom mám lehký pocit provinění, jestli je přece jen navzdory všemu a všem nemám nezašít a dále nosit, "aby ta příroda nedostávala tolik na prdel".). Prostě o chybách vím a snažím se je řešit. :-) Člověče, já ti upřímně závidím, jak to máš všechno v hlavě srovnaný a cítíš, že tak je to prostě správně. Jenže jak se k tomuhle stavu dopracovat, když to člověk nemá daný a přitom si uvědomuje pocit vlastní marnosti?

Ale stejně je na tom všem nejkrásněji pekelné, že prodat lze všechno, resp. vždycky se najde dostatek vymaštěnců, kteří na nějakou blbost skočí a chytnou se jí jako nové převratné filozofie. Lidi, co nemají dostatek sebevědomí nebo soudnosti nebo nějakého životního naplnění, asi prostě vždycky potřebují nějaký návod, kterým se řídit, i kdyby to měl být návod na uklízení :-D

ALONSY: Podle mne, když si řekneš, že by bez té věci "byl život o ničem", tak ti radost přináší.

AZA_: No ono první kritérium by logicky mělo být "potřebuju to?", resp. "používám to?" . protože o smetáku, ponožkách nebo těch talířích si jen málokdo řekne, že mu přináší radost. A vyhazovat je nikdo soudný asi nebude.

nechcete sem dat nejaky fotky horderskych domacnosti? jen teda ne ten reklamni clanek o dome, po tydnu uz jste se tu k nemu vyjadrila kazda,tak muzem popojet. k fotkam; ne ze by vase zpovedi, jak jste si precetli bezceler a vyhazeli rodinne pamatky a haraburdi, nebylo dostatecne pekelny (sem zvedava,az se bezcelerem stane navod na obklopeni se nepraktickyma,lec emotivne-historickyma vecma:-))) )