GECKO: Pointa je v tom, že osoba A říká, že jí nevyhovuje mít spojenou kuchyň s obývákem kvůli situaci, že se někdo kouká na telku a někdo myje nádobí (například), tj. rušení, hluk apod. A na to jí osoba B poskytne radu "tak umyjte nádobí společně a pak se koukejte na telku", což je tak strašlivě stupidní rada, že se to nedá slovy vypovědět, když už pomineme, že osoba A žádnou radu nežádala.
Jako kdyby varianta oddělená kuchyň a obývák prostě nebyla přijatelná.
K tomu, co píšeš ty - každý má jiný názor na to, co je smrad a hluk, protože každý má holt jinak citlivý nos a uši.
Já taky vesměs nežeru, co mně smrdí, jenže mně smrdí třeba vepřové, houby, květák, brokolice, brambory, olivy, sýry, a to není zdaleka všechno. To by si zbytek rodiny nic z toho nemohl nikdy dát, protože bych jim řekla "smrdí to, tak to nežerte" nebo jak?
Nemluvě o tom, že vajíčka někdy smrdí jako svině a přesto jsou dobrá a chutnají mi, a to vůbec ani nemluvím o tom, že každému se někdy podaří něco připálit a co pak?
Prostě spoléhat na to, že v kuchyni nikdy nic nezasmrdí, je hloupé a omezené. Dům/byt má být pokud možno zařízen tak, aby se v něm dalo žít i poté, kdy nastane ten horší scénář - tj. že se vajíčka přismahnou, jeden člen rodiny ohluchne a bude potřebovat klid na sledování televize apod. Nemyslet na tyhle varianty a liskat to tak nějak nouzově je dobré zhruba tak do věku třiceti let, pak už to člověka obvykle přestane bavit.