ZUZIPA: "Od vikýřů a kupolovitých vížek nad prvním poschodím až po okenní rámy v suterénu byl celý dům růžový, růžový tak, že před tou barvou nebylo úniku. I vnitřek byl růžový. Podlahy, stěny, stropy a dokonce i většina nábytku po chodbách a v každém pokoji se jen nepatrně lišila v odstínech této jediné barvy – zřejmě v důsledku lakýrnické práce různé kvality – od něžné rosé v odstínu syrového lososa až k útočnější korálové v odstínu bublinkové žvýkací gumy, ale všude to byla růžová, růžová, která nepřipouštěla soupeřství žádné jiné barvy.
[...]
Sophiin pokoj mě ihned naplnil nadšením. I když poznám vyložený nevkus, jakmile se s ním setkám, měl jsem vždycky nedostatek vkusu samého nebo takříkajíc smyslu pro décor, ale přesto jsem si uvědomil, že Sophie dosáhla nad onou nezničitelnou růžovou přímo triumfálního vítězství. Místo aby se tou barvou dala zastrašit, vrhla se do protiútoku a rozzářila pokoj doplňkovými odstíny oranžové, zelené a červené – ať už to byla třeba knihovnička jásavě karmínové, karafiátové barvy nebo meruňkově oranžová přikrývka přes postel – a tak vlastně to všudypřítomné dětinsky růžové zbarvení zdolala."