TOOMIX: BOYLER:

Změny po:
1) zrušeny dveře do dětských pokojů 1 a 2
2) posunutá příčka o 20cm do bývalého obýváku, aby se nám do nové ložnice vešla postel
3) nové dveře do ložnice+pracovny z jídelny
4) do kuchyně/jídelny přesunuta televize a přidán gauč

MALATI: imho zalezi na celkovym poctu mistnosti a jejich velikosti. Muj tata kdyz stavel mel koncept, ze pro kazdy dite nebo funkci udela samostatnou mistnost i kdyby byla mensi, a celkem se to osvedcilo, stejne jako dostatecnej pocet koupelen. Masters bedroom je diky tomu vicemene autarkni jednotka prijemny velikosti, s vlastni koupelnou i uloznejma prostorama. Deti a navstevy maji kazdy loznici pro sebe, mezi 10 a 12 metry to pro jednu osobu funguje bez problemu protoze zivot se stejne vetsinou odehrava v obytnym prostoru kterej ma asi 60m.

Jako dítě jsem pokojíček neměla vůbec, slibovali nám ho se sestrou, slibovali, sle skutek utek.

My měli rodinný barák, kde se pro "mladé" nastavovalo patro. S dětským pokojem se vůbec nepočítalo :-D Později se dozdil maličký kousek půdy, takže jsme měli se ségrou jeden pidi pokojík, kde se skoro nedalo postavit zpříma, protože šikmina střechy. V létě tam bylo jako v pekle, v zimě klendra. Takže jsme tam měli vystavené hračky a schované učebnice. Dodnes to nechápu

Ale jinak koncept parádního pokoje je mi dobře známý. Měla ho moje prateta v rodinném domku, kde skejsla sama. Načančaný pokojík s vystaveným sklem a porcelánem, kam se chodilo jen když někdo slavil narozeniny, a to se ještě sedělo jen na okraji gauče s naškrobenými polštářky

My máme nyní obývací kuchyň s jídelnou a je to super, jen jsou někdy ruchy z kuchyně (i blbej kávovar či rychlovarka) na budku,)))

BOYLER: jestli vydržíš, tak v práci někde vyhrabu půdorys před a po

TOOMIX: Tenhle příběh si budu muset nakreslit v kanclu po velké kávě,)))

Njn ono se hezky řekne, že dítě by mělo mít dost velký pokoj, ale ve 2KK toho na výběr moc není, pokud nechce mít pokojíček v té obývací části s kuchyní :) Je fajn mít velký byt, ale ne vždy se v dané lokalitě dá sehnat... dcera má momentálně pokoj cca 2.5 x 5 m - vejde se jí tam postel, pracovní stůl, skříň a kallax knihovnička - původně to byla naše ložnice, pak tam chtěla mít pokoj pro sebe dcera a my už tam tedy ani jeden nespíme (jedno období tam spala manželka a já na gauči v obýváku - pro zvídavé: ano i tak jde mít sexuální život, ačkoliv nemáte manželskou postel, kde spíte vedle sebe, naopak je to oddělené spaní v něčem komfortnější, nebudí jednoho třeba chrápání a toho druhého šťouchání, aby nechrápal a ani jeden se díky těchto činností pak pořádně nevyspí.)

ACIDQA: jako já taky. Ale můj dětský nejmenší pokoj měl 14 m2 jen pro mě a obsahoval psací stůl. Dva bratři na střední škole v 10 m2 je lepší než drátem do oka, ale ne o moc.

My mely jako deti taky nejmensi pokoje jako detsky. Melo to logiku, protoze hrat jsme si chodily ven nebo se travil spolecny cas v obyvaku/jidelne… vsichni dohromady. Funguje to tak u nas doted.
Taky byl (a je) obyvak jedinej pokoj s telkou, zejo. :)

I u sebe v byte mam nejvetsi mistnost svou loznici. Mam rada prostor. A je to statusova zalezitost a vychovnej prvek. Jen at dite vi odmala, ze k velkymu pokoji je treba se nejdriv nejak dopracovat! :))

MALATI: s tím jsem se prvně setkala rodině mého prvního přítele. Nastrojený obývák, kde matka pletla a žehlila a byla televize. Malá kuchyň, kde pořád byla většina členů rodiny a návštěv. Střední ložnice. Nejmenší pokoj dva kluci a krom palandy zaskládaný nábytkem, který někde někomu zbyl jak jeden starý jídelní stůl apod.
Aspoň kluci rychle vypadli z domu.

Což se pater týče... nejhorší peklo pro mě je, když je pro děti vyhrazený nejmenší pokoj v bytě. Kolikrát jsem už viděla dvounásobně velkou ložnici rodičů, ve které není nic, jen postel a skříň a pak dětský pokojíček, kde se málem ani nedá projít vedle postele. Todiče se choděj do ložnice jen vyspat, ale ta děcka jsou v tom pokoji celej den,,,