OJIRIO: promiň, ale hrozně plkáš.
k těm komunistům viz
[ WITTGENSTEIN @ Autorské právo v 21. století ]
a jinak: já
mám normální práci. a dokonce si vybírám, do jisté míry, co budu dělat a ve kterém státě. a můžu si za to jenom tím, že jsem posledních 10 let makal jak mourovatej, abych se do takové situace dostal. podobně, jako řada mých kolegů, jsem pracoval tak, že o tom možná běžný zaměstnanec leckdy nemá ponětí. žádné svátky, žádné dovolené, žádné prázdniny, žádná padla, den nebo noc, a žádné nároky - když práce není, tak ji nemám. žádné odstupné. já vím přesně jaké to je být placen výhradně za to, co doopravdy uděláš, a ne za to, že třeba někde jsi (přítomen).
a jediné, co mě to naučilo - co mě naučila všechna tahle práce, jejíž cenu jsem poznal, žádnej "systém, co mě semlel" - je přesně to, co hromada práce nakonec naučí každého pořádného makajícího člověka: totiž že když přijde nějaký trouba, vytasí se s dobrým ideologickým důvodem, proč by si měl to tvé dílo vzít za podmínek, které on uzná za vhodné, tak se s ním ani zbytečně nebav a rovnou ho klepni přes ty nenechavé prstíky. a domnívám se, že totéž naučila práce řadu mně podobných.
já tak vysoce uznávám cenu práce pořádně odvedené, že tenhle váš rádobysocialismus s heslem "my máme právo, se mi z hlubi duše hnusí. právě proto, že cenu té práce znám.