11.12.2012-PRAHA:
ŘEKA MÁYA
Dlouho jsem se brodil pouští,
Než jsem pochopil,že Láska neodpouští.
Za tou pouští čekala mě divoká řeka,
A roztodivný převozník.
Svět mi po očích stéká,
Snad bude důvod říci dík!?
Vlny mě kolíbají pohledem,
A převozník,jak by smet!
Chci se obejmout s druhým břehem,
Ale něco mi říká,že to nebude med!
Řeka je divoká jak amazonie,
Dny plynou jak dým!
Touhá má žije,
A já chci na druhý břeh,to dávno dobře vím!
Den míji černobílou pokrývku krajiny,
Vím,že nejsem bez viny!
Řeka se umoudřila a mává nám!
Vydáváme se vstříc sobě samým!
Malované krajině chybí jen rám!
Od srdce se bavím!
A tak jdu směle tam,kam mě srdce táhne,
Snad zůstane na opačném břehu vše marné!
Dnes už nejsem sám!
Jsem sám sebou!
Na srdci toho stále spousty mám!
Ale o tom,až budu s Tebou.)
Vesmír mi dáva znamení,
Že Svět není vězení!
Kdo si zaslouží prozření a kdo se nikdo nezmění?
Záleží,odkud naše duše pramení!