SCUBAZO: Souhlas s Konzumem. V posledních dvou strofách se to začíná bortit pod vlastní vahou. Ale určitě by to šlo odlehčit, zredukovat v těch místech, a tím udržet správnou hladinu nadhledu a dvojsmyslu. :)

KONZUM23: Mělo ti být ve zpuchrele nice samozřejmě a rozuměl bych tim v rozpadle, zivne esenci, typickem prostředí, plném sracek :)

Pokálené čerpadlo,
ve sklenici vody,
zurčí, sloní, klopýtá.

Prorostlé solí,
unavené hnojí
zarostlou jímkou proniká,

jen

Šlem,
ve zpuchřelé nika,
pro nezřetného člověka.

11.12.2012-PRAHA:
ŘEKA MÁYA

Dlouho jsem se brodil pouští,
Než jsem pochopil,že Láska neodpouští.

Za tou pouští čekala mě divoká řeka,
A roztodivný převozník.
Svět mi po očích stéká,
Snad bude důvod říci dík!?

Vlny mě kolíbají pohledem,
A převozník,jak by smet!
Chci se obejmout s druhým břehem,
Ale něco mi říká,že to nebude med!

Řeka je divoká jak amazonie,
Dny plynou jak dým!
Touhá má žije,
A já chci na druhý břeh,to dávno dobře vím!

Den míji černobílou pokrývku krajiny,
Vím,že nejsem bez viny!

Řeka se umoudřila a mává nám!
Vydáváme se vstříc sobě samým!
Malované krajině chybí jen rám!
Od srdce se bavím!

A tak jdu směle tam,kam mě srdce táhne,
Snad zůstane na opačném břehu vše marné!

Dnes už nejsem sám!
Jsem sám sebou!
Na srdci toho stále spousty mám!
Ale o tom,až budu s Tebou.)

Vesmír mi dáva znamení,
Že Svět není vězení!
Kdo si zaslouží prozření a kdo se nikdo nezmění?
Záleží,odkud naše duše pramení!

Ted nevím kerej je katamtok

7.5.09

Nahlédl jsem v okénko života, přehlédl
v něm skulinku útěku a osmělil se
vraždou zrzavýho mravenečka, nalifroval
vodu do pouště, ať užije si života,
nepodcenil nedostatek zdrojů, jakož i
starobního připojištění, neunáhlil se
výběrem úsměvu, jenž nosím stále na tváři.

Je to úsměv opovržení a podřadného
mnicha, má v sobě kouzlo úšklebku, přívětivého
přivítání i odpudivé znuděnosti, sklopí zrak
když ví si rady, rád chodí proti proudu,
- má to v srsti -, v hrsti ukrývá svou moc,
jíž se nevychloubá, pouze se záhadně usmívá,
je zvláštní usmívat se na pohřbu, leč není
nemožné - vypadám tam jak nebožtíkův vrah;
nesl jsem úsměv Sokratovi a když
Oidipus opouštěl město slepý já měl
úsměv na tváři, chtě nechtě nese se
se mnou všude.

Avšak jednou i mně úsměv z tváře
zmizí - až odklopí víko a utrhnou mi
sanici.

TOMASZ: No vida, Tomaszi, ty bys vazne mohl psat pekne basne!

KONZUM23: díky! už se to začíná rýsovat...

měl jsem papír
měl jsem tužku
měl jsem taky pěknou služku
byl jsem smutný
na přesdržku

NECECH: nevím co tím přesně myslíš, můžeš to nějak rozepsat?

MICHALANGELO: v zásadě je to pěkná myšlenka, takhle podobně by to mělo vyznít ku konci, ale teď jde o tu střední část, tedy dějovou linii nebo přinejmenším ucelenou metaforu

KALIPH: jj, začínám novou "prasárnu" na

měl jsem papír
měl jsem tužku
měl jsem taky pěknou služku

ale nevím, jak dál, tak klidně můžete někdo přihodit něco pro inspiraci...

KALIPH: já to nevidím tak dramaticky
MICHALANGELO: poukázalo by to na jisté sebezpochybnění literárního subjektu ("tážu se sám sebe" jinak vyšumí), ubralo by to trochu patosu