Hrál jsem si trochu s písmenky a vampýřil Nerudu, třeba se to někomu bude líbit:

With a black serenity,
with longing for eclipse,
the snow-bound in this life,
an undead soul amiss.

Yesterday's fated vision,
tomorrow's crumbling words,
a grieving raven's message,
the sunken ships' soujourns.

DELNICI SRDCE
https://www.youtube.com/watch?v=uMifnXWQdUs

Autorský večer UG sdružení Pravěk v rámci Žižkovské Noci! , Salé @ 2016-03-18 19:00:00 | radar.squat.net
https://radar.squat.net/en/node/64276

The payroll song
For all the people doing payroll

Roll (ooh)
Roll your payroll (oh yeah)
That’s how you roll, baby (ooh)
Pay rock ‘n roll, baby (yeah)

Some of the numbers don’t add up
That’s what you hate the most about your job
You are responsible, it’s so unfair
Soon you will reach the brink of total despair

Roll (ooh)
Roll your payroll (oh yeah)
That’s how you roll, baby (ooh)
Pay rock ‘n roll, baby (yeah)

Just before the transfer date you dial the hotline
Fingers crossed that everything will turn out to be fine
It turns out that you were absolutely right
Problem fixed, now you can go on working through the night

Roll (ooh)
Roll your payroll (oh yeah)
That’s how you roll, baby (ooh)
Pay rock ‘n roll, baby (yeah)

SCUBAZO: Souhlas s Konzumem. V posledních dvou strofách se to začíná bortit pod vlastní vahou. Ale určitě by to šlo odlehčit, zredukovat v těch místech, a tím udržet správnou hladinu nadhledu a dvojsmyslu. :)

KONZUM23: Mělo ti být ve zpuchrele nice samozřejmě a rozuměl bych tim v rozpadle, zivne esenci, typickem prostředí, plném sracek :)

Pokálené čerpadlo,
ve sklenici vody,
zurčí, sloní, klopýtá.

Prorostlé solí,
unavené hnojí
zarostlou jímkou proniká,

jen

Šlem,
ve zpuchřelé nika,
pro nezřetného člověka.

11.12.2012-PRAHA:
ŘEKA MÁYA

Dlouho jsem se brodil pouští,
Než jsem pochopil,že Láska neodpouští.

Za tou pouští čekala mě divoká řeka,
A roztodivný převozník.
Svět mi po očích stéká,
Snad bude důvod říci dík!?

Vlny mě kolíbají pohledem,
A převozník,jak by smet!
Chci se obejmout s druhým břehem,
Ale něco mi říká,že to nebude med!

Řeka je divoká jak amazonie,
Dny plynou jak dým!
Touhá má žije,
A já chci na druhý břeh,to dávno dobře vím!

Den míji černobílou pokrývku krajiny,
Vím,že nejsem bez viny!

Řeka se umoudřila a mává nám!
Vydáváme se vstříc sobě samým!
Malované krajině chybí jen rám!
Od srdce se bavím!

A tak jdu směle tam,kam mě srdce táhne,
Snad zůstane na opačném břehu vše marné!

Dnes už nejsem sám!
Jsem sám sebou!
Na srdci toho stále spousty mám!
Ale o tom,až budu s Tebou.)

Vesmír mi dáva znamení,
Že Svět není vězení!
Kdo si zaslouží prozření a kdo se nikdo nezmění?
Záleží,odkud naše duše pramení!

Ted nevím kerej je katamtok

7.5.09

Nahlédl jsem v okénko života, přehlédl
v něm skulinku útěku a osmělil se
vraždou zrzavýho mravenečka, nalifroval
vodu do pouště, ať užije si života,
nepodcenil nedostatek zdrojů, jakož i
starobního připojištění, neunáhlil se
výběrem úsměvu, jenž nosím stále na tváři.

Je to úsměv opovržení a podřadného
mnicha, má v sobě kouzlo úšklebku, přívětivého
přivítání i odpudivé znuděnosti, sklopí zrak
když ví si rady, rád chodí proti proudu,
- má to v srsti -, v hrsti ukrývá svou moc,
jíž se nevychloubá, pouze se záhadně usmívá,
je zvláštní usmívat se na pohřbu, leč není
nemožné - vypadám tam jak nebožtíkův vrah;
nesl jsem úsměv Sokratovi a když
Oidipus opouštěl město slepý já měl
úsměv na tváři, chtě nechtě nese se
se mnou všude.

Avšak jednou i mně úsměv z tváře
zmizí - až odklopí víko a utrhnou mi
sanici.

TOMASZ: No vida, Tomaszi, ty bys vazne mohl psat pekne basne!

KONZUM23: díky! už se to začíná rýsovat...

měl jsem papír
měl jsem tužku
měl jsem taky pěknou služku
byl jsem smutný
na přesdržku

NECECH: nevím co tím přesně myslíš, můžeš to nějak rozepsat?

MICHALANGELO: v zásadě je to pěkná myšlenka, takhle podobně by to mělo vyznít ku konci, ale teď jde o tu střední část, tedy dějovou linii nebo přinejmenším ucelenou metaforu