Černá neděle - 26.2.

První neděli postní se říkalo černá, pučálka nebo také fialová, liščí či samometná (nikoliv sazometná).

Tento den se dospělé ženy oblékali do černého smutečního šatu, čímž se nejspíše připomínalo ukřižování Ježíše Krista nebo období dlouhého půstu.

K obědu se tradičně připravovala pučálka. Pučálka byl pokrm z předklíčeného (pučeného) máčeného hrachu, který se pak na sladko nebo se solí a pepřem pražil v rostlinném oleji. Používal se nejčastěji lněný olej, ten kdo měl tak bukvicový. My můžeme použít třeba slunečnicový, řepkový nebo jakýkoliv jiný rostlinný olej.

Tento den se také nesl ve jménu postních preclíků, které se vařily a pak pekly buď v sobotu večer, nebo o neděli. Sypaly se mákem a solí a byly tuze dobré.

S preclíky se také pojí další název pro tuto neděli, Liščí. Říkalo se jí tak na Berounsku, Hořovicku, Křivoklátsku a Rakovnicku, kde bylo zvykem péci postní preclíky v noci na neděli, tak aby o tom děti nevěděli. Pak hospodyně ráno před svítáním vstala, dala preclíky na pentli nebo vrbový proutek. Kolik bylo dětí, tolik bylo proutků nebo pentlí. Potom šla vzbudit děti a řekla jim, že kolem běžela liška a nechala jim na zahradě něco dobrého. Děti vyskočily, běžely se pomodlit a hledat preclíky. Někde také obcházela žena převlečená za lišku a klepala na dveře. Když jí otevřeli, vběhla do světnice a začala honit děti, pak jim dala preclík. Odešla, když dostala nějaký úplatek. Tento zvyk se také prováděl na Zbirovsku a dost podobný také v Kostelci u Vorlíka. Tam však probíhal v jiné dny, v Kostelci ve středu 3. Postního týdne a na Zbirovsku až na 4. Postní neděli.

Fialová se jí říká dle roucha, jež si obléká kněz při mši svaté.

A proč Samometná? Jak název napovídá se v sobotu i o neděli velmi smýčilo, takže nelenit a uklízet!

parádní auditko!

Pytlový čtvrtek – pro tento rok 23.2.

Pytlový čtvrtek je druhý den Velikonočního půstu.

Protože naši předci byli šetrní a nic nesmělo přijít nazmar, tak je tento postní den trochu zvláštní: „ To co po masopustě ještě k jídlu zbude, všechno se sní, stráví, spotřebuje - zpytluje. Ovšem každý ve své chalupě, bez muziky a zpěvu.“ Od toho vznikl i název tohoto dne.
Tomu co nezbylo nic, držel půst i tento den.


Takže dojíme nepostní zásoby, aby se nezkazily a hurá do půstu!

Doba postní, nebo-li období 40ti denního půstu

Po období masopustních radovánek, zimních přástek a draček a více méně zimního odpočívání pomalu nastával čas práce a jarních příprav na orbu, setí a co bylo třeba.

Půsty se drží od té doby, co moudří lidé vypozorovali cykly a zvyklosti přírody ruku v ruce s tělem a duší. Je tomu už hodně dlouho a sama si netroufám říci jak stará je tato tradice. Nicméně křesťanství toto bezezbytku přejalo.

Je to čas očisty těla. V tomto období naprosto přirozeně tělo nastartuje očistu všech orgánů ovšem s důrazem na játra a ledviny. Když tělu nedáme možnost se očistit, pak je zatíženo toxiny, nestačí odbourávat a chátrá. Je tedy dobré v tomto období tělu ulehčit.

Nejedlo se maso a masné výrobky a nepil se žádný alkohol, aby se ulehčilo játrům, která mají na starost krom jiných důležitých věcí také zpracování bílkovin. Aby se tělu pomohlo s očistou, pily se bylinné čaje nebo se podávaly tinktury právě pro očistu jater. Je na to velmi vhodný ostropestřec. Pije se hodně vody, aby dobře pracovaly ledviny.
A co se jíst smělo a mělo? Rozhodně ryby. Ryba je nejen dobře stravitelné maso, ale také symbol pokory, která byla o půstu velmi důležitá. Jedly se luštěniny, obiloviny a našim předkům dostupná zelenina (vše co je zavařené či naložené nebo co se dá uchovat ve sklepě, následně i první jarní zelenina). Typickým postním jídlem byla pučálka, pražma a polévky, zejména kyselice. Také ale různé kaše: jáhlová, krupičná, nastavovaná, pohanková, hrachová, atd. Vařila se trochu jiná forma „muziky“ než o vánocích. Muzika byl pokrm ze svařeného ovoce. Ráno se na mnoha místech podávalo syrové kyselé zelí s chlebem a na večer vařené kyselé zelí s kouskem chleba. O nedělích se pekly koláče a vdolky slazené medem a jiné pečivo, které podléhalo zvykům té které neděle.

O půstu se nesmělo zpívat světské písně, tančit a muzicírovat - to se považovalo za hřích. Byl to čas očisty, klidu a rozjímání. U zbývajících přástek ženské zpívaly postní a liturgické písně. Přástky probíhaly podobně jako dračky (draní peří). Ženské se sešly v chalupě a pospolu předly, zpívaly a vyprávěly. Po klekání (tj. po šesté hodině večerní) se každý ve své chalupě modlil růženec.
Poslední neděle půstu se také nesly ve jménu příprav na jaro a důležitých oslav Velikonoc.

Kovové lžíce se vyměňovaly za dřevěné na důkaz pokory.

Někde byly půsty tak přísné, že se nesmělo vařit na hrncích a rendlících, které se byť dotkly živočišného tuku. Tam, kde byl půst méně přísný, se toto dodržovalo na Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu a o sobotě před Svatodušními svátky, kdy se lidé snažili vůbec nemastit.

Ti, co chtěli i ducha s duší oblažit, se zřekli na celý půst tělesného milování a modlili se a rozjímali.

Aby nebylo postní období jednotvárné, tak si je naši předci uměli zpříjemnit. Na každou postní neděli se držely různé zvyky a peklo se pokaždé jiné pečivo, a tak období půstu dobře ubíhalo.

Protože žijeme v době, kdy se téměř zapomnělo na splynutí s přírodou a běh ročních období, v době kdy do těla dostáváme ve velkých koncentracích cukry, soli a jiné, ještě horší toxiny, pak bychom měli ještě k půstu od masa a alkoholu přidat odříkání od cukru a bílé mouky. Na 40dní se to dá vydržet a opravdu tím tělu pomůžeme. Neměly by se pít ve velkém ani čerstvé ovocné šťávy a džusy, které v žaludku kvasí a opět dají játrům práci.
Pokud jste z těch, kteří vypijí hodně zeleného čaje, pak pijte teplou vodu. Tělo si potřebuje odpočinout jednou za čas i od čaje.
Takže maso se vyměňme za ryby a bezmasá jídla, cukr za med, bílou mouku za celozrnnou a pijme vodu a bylinky.

Jestli se do půstu pustíte, a že ho vřele doporučuji, radím vám si neděle vyhradit na tradice a zvyky, opravdu pak postní doba uplyne jako voda a nebudete se trápit s jednotvárností.

A teď už jednotlivé postní dny…

S předstihem mi to přijde lepší.

Masopustní úterý je tento rok 21.2.

Masopustní úterý je asi nejznámější den z celého Fašanku. To je právě den, kdy do ulic nebo po staveních vyjdou maškary s muzikanty a také den kdy se tradičně smažily masopustní koblihy. Dříve to byl den sváteční.

Podoba tohoto posledního masopustního dne se kraj od kraje lišila, zejména podobou a skladbou masek. V některých krajích byl ústřední postavou medvědář s medvědem, jinde pak šašek s bičem, který jím odháněl všechny, kteří nebyli v maskách. Maškary s muzikanty se zastavili u každého stavení, kde byli pohoštěni a podle toho jak byla hospodyně štědrá zahráli i několik písní a předvedli i nějakou scénku. Průvod maškar nebyl nijak pevně dán a tak co kdo vymyslel, to se dělo. Hospodyně jako výslužku dávaly čerstvě nasmažené koblihy, uzené, ale i obilí nebo peníz. Hospodář rozléval dobrou pálenku nebo pivo. Ten den se také sehrávalo masopustní divadlo.
Průvod masek nakonec dorazil do hospody, kam se sešli i ostatní a tančilo se a veselilo se dál. Nejpozději však do půlnoci! Jakmile ponocný vytroubil půlnoc, všichni se museli poslušně rozejít domů spát. V mnoha krajích se před půlnocí dělal obřad Pochování basy. Mnohde se jí vystrojil i celý plnohodnotný smuteční průvod. Dělalo se to právě kvůli nadcházejícímu půstu, kdy se nesmělo ani tančit ani hrát. Basa s černou pentlí šla na 40dní do komory.

O půlnoci totiž začínal první postní den – Popeleční středa.

Masopustní pondělí je letos 20.2.

O pondělku se pokračovalo v tanci. Na mnoha místech se tradičně konal takzvaný Mužovský bál.
Mužovský bál byla tancovačka pro ženaté a vdané a svobodní do tance nesměli, Ti se mohli jen dívat. Krom toho, že se dobře pobavili i Ti co byli takříkajíc v chomoutu, tak to bylo i velice praktické. Ve větších vesnicích či městečkách, kde se také k muzice chodilo, všechna svobodná děvčata a jinoši věděli, kdo již je zadán a kdo ještě ne.

Víc toho zatím také nevím..