‎5. neděle postní – Smrtná 25.3.

Obyčeje a zvyky Smrtné, Smrtonosné, Smrtelné jsou moc pěkné a jeden je docela ještě známý:
Je to den kdy se ze vsi vynášela Smrt – Morana, Mařena, Mařka, Mařana, Mořena, smrtholka – je to den kdy se vynáší zima.

Je to ale také den, kdy se do vsi přinášelo Líto. Co jsem se dočetla, tak na Moravě se Líto přináší až příští neděli.

Ale abychom to vzali pěkně popořadě.

Úkony na smrtnou neděli byly rozděleny takříkajíc generačně.
Pro ženy a muže to byl den předjarního úklidu. Muži se věnovali dílnám a stodolám, ženy domácnostem.
Mládenci a děvečky se sešli v některé stodole a ráno vytvořili ze slámy a klacků nebo dřeva ženskou postavu, Moranu. Určitě u toho byly i děti a zvědavě pokukovaly. Děti doma dostaly nějaký kus starého obnošeného ženského odění a tím pak společně oblékly tuto loutku. Nazdobili jí také pentlemi a mnohde jí namalovali obličej.

Odpoledne se pak sešla děcka na návsi a Smrtku vynášeli na vysoké tyči za ves, kde ji hodili do vody – musela to být tekoucí voda, velký potok nebo řeka – nebo ji zakopali či upálili.

V některých krajích chlapci vynášeli Smrťáka a děvčata Morenu.

Byl to úkon, kdy se lidé loučili s dlouhou zimou. Říkalo se, že z kterého domu se hoch či mládenec tohoto úkonu nezúčastní, tam někdo vážně onemocní či zemře.

Bylo ale třeba přivolat jaro, když se vynesla smrt. A tím bylo právě Líto.
Byl to poražený mladý smrček nazdobený pentlemi, papírovými věnci, svatými obrázky, květinami, pouchami či kraslicemi. Poucha jsou vyfouklá bílá vejce. Líto děvčata přinášela do vsi za doprovodu všech ostatních a za hlasitého veselého zpěvu. Obcházeli s ním celou vesnici a koledovali. A všichni, děti i dospělí, se radovali, že zima je pryč a přichází jaro.

Vynášení zimy a přivolávání jara si křesťanství z pohanských dob úplně nepřevzalo. V mnoha krajích byl tento zvyk církví zakazován, ale lidová tradice byla silnější.

K obědu pak v mnoha krajích byla jako hlavní pokrm pučálka.

Na Zábřešsku děvčata chodila po vsi a prosila o trochu hrachu na pučálku.
Na Bydžovsku dávaly ženy do oken kus lnu, aby nikdo celý rok neonemocněl a nezemřel.

Na tuto neděli se nesmí pít žádný alkohol.

4. Neděle postní – Družebná zítra 18.3.

Této neděli se také říká Středopostní, Růžová, Růžebná, Družbadlná.

Středopostní, protože tato neděle byla pomyslným středem postního obdobdobí.
Růžová nebo Růžebná proto, že se tento den v Římě světí Zlatá růže.

Družebná se nazývá jak od slova družit, tak od slova družba. Tento den byl vyhrazen mládencům, jež chtěli na Pomlázku jít žádat o ruku dívky. Budoucí ženich šel s družbou do chalupy budoucí nevěsty a dohadovaly se námluvy. Tento akt byl spojen s mnoha zvyky. Jedním bylo předložení pučálky budoucímu ženichovi v talíři s vidličkou. Znalý ženich vyčkal, až mu byla předložena lžíce, pustil-li se do pučálky vidličkou, sklidil smích.

Na tento den se také mladí družili. Chlapci a děvčata se hromadně sešli, každý přinesl raneček jídla a dobrot a společně jej pojídali a bavili se.

Na Chodsku tento den končili přástky určitou zábavou, které se říkalo Spouštědlo. O spouštědle se dívky a ženy staraly, aby bylo dost rosolky, pálence a „suché kůrky“ a muži a mládenci aby bylo dost piva. Co byla rosolka, již víme. Pálenec byl pečený hrách sypaný cukrem a pepřem. Suchá kůrka se říkalo na sucho opečeným rohlíkům. Pálenec na suchou kůrku se nepřipravoval jen doma ale i v hospodách.

Družebná se také jmenuje podle koláčů, které se na tuto neděli mají péci. Jsou to velké koláče, které se mazali světlým i tmavým mazáním a říkalo se, že se mazání druží.

Na družebnou neděli se lidé mají družit, tak se družme.

[ Vynášení Morany / ostatniother / 20.3.2012 / CR - Praha - praha ]