• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    DIABOLUSPřátelé českých tradic
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Na svatého Ambrože, který se slaví 7. 12., bylo zvykem, že sv. Ambrož honil děti okolo kostela při čemž mu sem tam vypadl nějaký pamlsek. Tento zvyk již prakticky zanikl, stejně tak jako zanikla pochůzka svaté Lucie, která má svátek 13. prosince. Podrobný popis jak tyto pochůzky a svátky vypadaly si necháme třeba na příště.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Dárky

    Dárek by měl vyjadřovat nás, ale zároveň by se měl líbit tomu, kdo jej dostává, aby se nestal pouze zanedbávaným pracholapem. Pouze peníze v obálce říkají obdarovanému, že nám nestojí za námahu a lámání si hlavy, co by se mu hodilo či líbilo.

    Nevhodnější období pro výber dárků je týden po druhé adventní neděli.

    Lidé se obdarovávali od pradávna a činili tak z vděku a úcty k obdarovanému.
    Nejvíce si cenili darů vlastnoručně vyrobených. Takový dárek lidem s otevřeným srdcem radost vyždycky přinese, protože jen ten, kdo ví a zná, co předchází zrodu takového výrobku, ho dokáže ocenit. Zkusili jste třeba napsat dopis, který vyjádří vaši lásku k obdarovanému? Ti, kteří nemají dar slova, mohou zazpívat, zatančit nebo něco namalovat, upéct, ušít či uhníst. Fantazii se meze nekladou. Dar je vyjádřením citu k druhému.

    Tam kde jsou v rodině malé děti, tak nesmí zapomenout na dopis Ježíškovi. Nejdříve malovaný, pak psaný. Ten děti nenásilnou formou vtahuje do atmosféry adventu a očekávání Štědrého dne.
    A až se budou ptát, věřím, že víte jak odpovědět. A pokud ne, vezte, že Ježíšek je zhmotněním Boží lásky.

    Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    há adventní neděle – letos 9.12.

    Tento den se nese v duchu soucítění a poděkování všem svým blízkým, které máme rádi, a jsou nám oporou v našem životě. Celý čas druhého adventního týdnu bychom měli rozjímat o vztazích, které máme.

    Neděle sváteční den a jako takový jej nemusíme trávit sami. Je krásné když někoho ze svých blízkých dle vlastního uvážení pozveme na oběd, ať jsou to rodiče, sour
    o
    zenci, přátelé, děti, či někdo kdo je nám milý. Ovšem i při tomto obědě dbáme toho, že Advent je čas střídmosti a oběd volíme lehký a vystříháme se tvrdého alkoholu, aby mohlo naše vědomí dobře pracovat a oddávat se tomuto kouzelnému dni, stejně jako naše srdce.
    Společně zapálíme druhou adventní svíci, která symbolizuje lásku. Při zapálení uctíme všechny naše vztahy a poděkujeme za ně. Měli bychom v srdci cítit vděk a úctu.

    Pozvat někoho na oběd není podmínkou a máme tu tradiční program i pro ty, co chtějí doma zůstat sami. Druhá adventní neděle je ideální k počátku příprav vánočního cukroví. Aby naše mysl a srdce bylo spojeno s našimi blízkými, upečeme cukroví nejen sobě, ale i celé rodině na štědrovečerní stůl.

    Tradice pečení cukroví je krásná, oblíbená a voňavá.

    Hospodyňka by měla zvládnout upéct během Adventu devět druhů cukroví. Devět druhů je tradicí, hospodyňka tak vzdá správně úctu tomuto počínání a času. Hospodyňka, která je pilná může upéct druhů dvanáct a tím uctít ještě dvanáct měsíců v roce, každému měsíci věnuje jeden druh.
    Nezapomeňte na perníčky, vanilkové rohlíčky a pracičky, které patří mezi základní cukroví a nesmí chybět na žádném stole. Není nic kouzelnějšího než provoněný dům vanilkou, anýzem a čestvým chvojím. Neboť v tradici je myšleno i na naše smysly a ty nás vtahují do onoho kouzla vánoc.

    V tomto týdnu, kdy je hospodyně zaměstnána pečením cukroví, by neměl hospodář zapomenout napsat přání těm přátelům, se kterými se o svátcích rodina neuvidí. Dáme tím najevo, že na ně myslíme, že je máme rádi a jsou stále v našich srdcích. Poslání vánočního přání či pohledu je osobnější, uctivější a určitě víc potěší než plochá sms, neřku-li e-mail.
    Tak hospodyňky do kuchyňky a hospodáři k psacím stolům.

    Protože jsme v druhém adventním období v mysli společně se svými nejbližšími, tak jim pořídíme právě v tento čas dárek.
    O dárcích a jajich tradici, ale zase až zítra.

    Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Svatý Mikuláš – 6.12.

    Předvečer svátku svatého Mikuláše, tedy 5.12., je ve znamení víry v bohatství. Je to den, který se skutečně zachoval ve své podobě. Ovšem už málo kdo ví, proč jej slavíme.

    Večer nás čekají obchůzky Mikuláše čerta a anděla. Všichni tři mají svou nezastupitelnou roli. Mikuláš jako představitel dobra a štědrosti obdarovává děti, které jsou hodné, pevné ve své víře k dobrému k
    onání, jsou slušné, mají úctu k rodičům a starším lidem. Žádné jiné dítě by dárek nemělo dostat, aby si uvědomilo své konání. Aby Mikuláš takové děti rozpoznal, má s sebou anděla, který vše vidí v pravdě a čerta, který děti, jež zlobí a nemají před ničím respekt, bere do pekla.
    Děti anděla pozdraví modlitbičkou „Andělíčku můj strážníčku“. Je to den víry, a taky slíbí-li takový zlobivec, že se polepší, je čertem propuštěn a dostane na místo sladkosti brambory s uhlím. A za rok si ho čert přijde zkontrolovat, jestli svůj slib splnil. Síla bohatství, která svatého Mikuláše provází je tu zastoupena formou obdarování, proto také vznikly mikulášské vánoční trhy a na jejich pultech sladkosti ve formě figurek, proto se lidé tento den obdarovávají sladkostmi.

    Ne náhodou přisoudili naši předci 6. prosinec právě svatému Mikuláši, který proslul svou štědrostí a dobrotou.
    A aby dětičky byly zabaveny, tak se při svém těšení na Mikuláše naučí modlitbičku pro anděla.

    Andělíčku můj strážníčku,
    opatruj mi mou dušičku,
    opatruj ji ve dne v noci,
    ochraňuj ji od zlé moci,
    tělo, duši opatruj,
    Andělíčku strážce můj.

    Obchůzky čerta, anděla a Mikuláše jsou v naší tradici zakořeněny velice dlouho. První dochované zápisy máme ze 14.století.
    V některých krajích se konaly mikulášské průvody, které zejména koncem 19.století byly velice oblíbené a početné. V mikulášských průvodech nesměli chybět ještě další figury, kupříkladu kominík, selka, sedlák, ras, dragoun s „koněm“. Do světnice vstoupil čert, anděl a poslední Mikuláš v biskupské mitře. Děti poklekly a modlili se, Mikuláš pochválil jejich modlitby, zeptal se anděla, zda byly opravdu hodné a čert si mezi tím na ně brousil zuby. Mikuláš v krátkém proslovu hospodáři uložil řádné pečování o dítka a učit je bázni Boží a pak je obdaroval sušeným ovocem, oříšky i perník. Hospodář vložil trojici do pokladničky pár krejcarů, zámožný i zlatku. Následoval rej masek a obchůzka mohla pokračovat. Rej masek byl přesně stanoven a sehrávaly se dané scénky, na které se všichni každoročně těšili.
    Nesměly nikde chybět Mikulášské trhy, na kterých bylo k dostání sušené ovoce, sušenky, preclíky, rozličné pečivo, perníky, drobné hračky a typické figurky čerta, anděla a Mikuláše z marcipánového těsta, čokolády, či perníku. Také byly oblíbené postavičky čertů ze sušených švestek a špejlí.

    Hospodyně v tento den pekly tzv. mikulášský věnec, který byl z kynutého těsta a po upečení zdoben do patra na špejle napíchaným sušeným ovocem. Někde časem seženu obrázek.

    A malá rada na konec. Rodičové, pokud vaše dětičky k vám nemají respekt a úctu, nenechte se obměkčit a nadělte svým ratolestem brambory a uhlí, tak jak je to popsáno výše. Děti si to budou moc dobře pamatovat.
    Nějakou sladkou pozorností by se měli večer obdarovat i dospělí.

    Svatý Mikuláš je patronem cestujících, dětí, hasičů, hostitelů, lékárníků, lihovarníků, lodníků, kameníků, knihařů, ministrantů, mlynářů, námořníků, nevinně odsouzených, novomanželů, obchodníků, osob s hypotečními úvěry, pekařů, pracovníků parfumerie, právníků, přadlen, řezníků, rybářů, soudců, studentů, tkalců, vědců, výrobců svíček, zajatců, zemědělců; vzýván za šťastný sňatek, jako ochránce na cestách, proti vodním pohromám, proti strachu, kvůli znovuzískání odcizených věcí a na ochranu před zloději, ale také Apulie, Lotrinska, Ruska, Řecka, Sicílie;

    Jeho atributy jsou berla, biskupská mitra, kniha evangelií, tři zlaté koule nebo jablka, chleby, kostel, kotva, křtitelnice, loď, měšec; tři chlapci v kádi.

    Zde velmi stručný životopis:
    Měl dobré srdce a stal se biskupem v městě Myra v maloasijské Lykii (na území dnešního Turecka). V době pronásledování, za vlády císaře Diokleciána, byl poslán do vyhnanství. Vrátil se a roku 325 se zúčastnil koncilu v Niceji. Pak navštívil v Římě papeže. Zemřel ve vysokém věku s pověstí svatosti. Je nejznámější pro ctnost milosrdné lásky.

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)
    Životopisy svatých - Catholica
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Svatá Barbora – 4. 12.

    Na svátek svaté Barbory bychom neměli zapomínat. Je to den, který s sebou nese mnoho krásné nálady a nese se ve znamení touhy, a abychom si tuto náladu krásně užili, nechali se vést a otevřela se v nás poznání, máme od našich předků krásný tradiční zvyk trhat Barborky – tedy větévky třešně.

    Vyjdeme si v tento den na procházku a zamíříme k třešňovému stromu. Tam s úcto
    u v srdci a poděkováním na rtech tomuto krásnému stromu utrhneme pár větviček. Ty pak doma vložíme do vázy a budeme každý den sledovat, jak se jim daří. Vykvetou-li nám na Štědrý den čeká nás v příštím roce samá radost. Tam kde je svobodné děvče, tak se v příštím roce zadá. Tak praví lidová moudrost.
    Každopádně váza s barborkami je na štědrý den okouzlující a je opravdu umění zacházet s nimi tak, aby vykvetli právě na Štědrý den nebo těsně před ním. Dalo by se říci, že pečování o barborky a každodenní věnování myšlenky větvičkám s přáním, aby vykvetly na Štědrý den je praktická pomůcka, která nás uvádí do stavu očekávání, které je smyslem Adventu. Barborky nám pomáhají ukotvit naši pozornost a v každodenním shonu při pohledu na ně nás navrací k sobě samému, k zastavení k očekávání Štědrého dne.

    Dříve v předvečer svátku svaté Barbory chodívaly po vesnicích Barborky – ženy nebo dívky oděné celé v bílém, zahaleny do prostěradel s rouškou, závojem či sčesanými vlasy přes obličej. Výjimečně byly v některých krajích převlečeny za jeptišky nebo měli vlasy rozpuštěné na záda, či věneček na hlavě. V ruce držely košík s ovocem a sladkostmi, jimiž podělovaly děti, ve druhé ruce měly metlu, jíž hrozily zlobivým dětem a děti bez úcty k rodičům trestaly. Chodili většinou tři. Svůj příchod někdy ohlašovaly zvonkem, lučením na okno nebo jen tiše vstoupili do světnice a křesťansky pozdravily. Společně zapěly píseň o svaté Barboře, případně se s rodinou pomodlily a šly dál k sousedům. Kdyby někdo chtěl, mám i znění oné písně.

    Tyto obchůzky, které byly nejoblíbenější v 19.století, se nám dochovali nebo vyvinuly z mnohem starších obřadů a her, které se hrály v podvečer svaté Barbory. Máme zachované rukopisy ze 17. a 18. století, v některých se objevují písně, které později zpívaly barborky při obchůzkách.

    Našla jsem ještě „recepis“ na věštění z větviček barborek někde z konce 19.století. Když dívka chtěla vědět se kterým chlapcem se zadá, pojmenovala větvičky po oněch chlapcích a čekala která větvička rozkvete. Také se říkalo, že kolikátý den větvičky rozkvetou, určovalo nejšťastnější měsíc v příštím roce.

    Svatá Barbora je patronkou horníků, sedláků, architektů, stavebních dělníků, pokrývačů, zedníků, slévačů zvonů, kovářů, kameníků, tesařů, hrobníků, zvoníků, kuchařů, řezníků, dívek; zajatců; dělostřelectva; hasičů; umírajících; vzývána za dobrou smrt, proti ohni, nebezpečí při bouřce, proti moru a horečnatým onemocněním, jako pomocnice v nouzi

    Její atributy jsou dělo, kalich (často s hostií), kniha, meč, paví pera, věž (s třemi okny); bývá vyobrazována ve společnosti dalších 13 pomocníků v nouzi

    Patří mezi svaté mučednice s nemalým významem, o kterých se však nedochovalo spolehlivých písemných zpráv. Žila a zemřela v Nikomédii jako panna a mučednice. Splnila se na ní Ježíšova předpověď, že "nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina". (Mt 10,36)

    Toť o svaté Barboře..

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)
    Životopisy svatých - Catholica
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    První týden adventu

    je věnován přípravám na svátek svaté Barbory a svatého Mikuláše. Zejména dětičky se na oba svátky těšily, ale slavit by je měli i dospělí, neboť v sobě nesou velkou modrost.

    Některé hospodyňky pečou tento týden první zázvorové cukroví nebo zázvorové sušenky, které se nechávají dlouho odležet, aby byly dobré, nasály vlhkost a nebyly tvrdé.

    Tady přikládám jeden recept, ale
    bohužel není osvědčený, zázvorové sušenky jsem pekla loni dle jiného receptu a ten se neosvědčil.

    Suroviny:
    10 dkg cukr moučka
    25dkg hladké mouky
    10dkg másla
    1lžička mletého zázvoru
    1 žloutek
    1 špetka soli
    1 lžíce medu
    1 lžička skořice
    případně kandované ovoce na ozdobu

    Do misky dáme všechny suroviny na těsto, ty pak rukama pečlivě prohněteme a spojíme (výsledná konzistence by měla být podobná jako linecké těsto).
    Poté necháme těsto nejlépe 2 hod odpočinout v ledničce, jinak se bude při vykrajování lepit (kvůli medu). Potom vyválíme a vykrajujeme tvary dle vlastní fantazie. Vykrájené sušenky můžeme posypat kandovanou pomerančovou kůrou, zázvorem nebo jakýmkoli jiným kandovaným ovocem dle vlastní chuti.

    Zázvorové sušenky pečeme v troubě vyhřáté na 130°C cca 25 - 30 min

    Máte-li někdo osvědčený a naprosto úžasný recept na zázvorové sušenky, podělte se :)

    O svaté Barboře v dalším článku :)
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Zítra nás čeká svatá Barbora.

    Na svatou Barboru si všichni uděláme procházku k třešni a s úctou a poděkováním si uřízneme pár větviček, které pak doma vložíme do vázy a pečujeme o ně.

    Zítra Vám napíši ještě něco o historii tohoto svátku a tradice...
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    První adventní neděle – letos 2. prosince 2012

    Když se ráno probudíme do svátečního nedělního dne, zůstaneme chvíli ležet v posteli a uvolníme celé tělo, dejme mu pozornost a pěkně zhluboka se prodýchneme. Pozdravme nový den a zkusíme se zaměřit na to, jakou máme náladu a s čím vstupujeme do tohoto dne a jak se cítíme. Je dobré si pro celý Vánoční čas pořídit zápisníček a své poznatky si doň zaps
    at.

    Celý tento den se nese v duchu úcty k domovu a národu. K tomu patří i vyzdobení našeho příbytku a protože již máme uklizeno, tak se do toho s chutí pustíme a vytvoříme si krásnou tradiční výzdobu.

    Na domovní dveře zavěsíme adventní věnec, který je ze slámy, která nám symbolizuje slunce.

    Na stůl položíme nám známý adventní věnec se čtyřmi svícemi. I podoba tohoto věnce je tradicí přesně dána.

    Věnec vyrobíme nebo pořídíme ze stálozeleného chvojí, to nám symbolizuje stálost, nezničitelnost, věčnost. Svíčky jsou symbolem čtyř světových stran, čtyř živlů a čtyř adventních neděl.

    Barvu svíček volíme pouze z těchto:

    Fialová – značí pokání, je barvou ceremonie a řádu, je spojena s intuicí a s ponořením se do svých myšlenek.
    Růžová – barva radosti a oslavy
    Bílá – barva čistoty, nových počátků, svobody pravdy
    Červená – znamená životní sílu, sebedůvěru, vznešenost
    Zelená – značí přirozenost, uklidňuje, chrání a je přátelská
    Zlatá a stříbrná vyjadřuje bohatství a bereme to jako zpestření těchto dnů

    I barvy stuh volíme v těchto barvách. Je na nás jaké barvy na svůj adventní věnec zvolíme. Modrá, žlutá a ostře zelená (křiklavá zelenkavá) jsou ale barvy jara, patří k Velikonocům, a proto pro Vánoční období nejsou příliš vhodné.

    Dále si věnec dozdobíme dle svých představ. Tradičně se používají ořechy, křížaly, sušené ovoce, hrozinky, skořice, badián, drobné perníčky, pentle či papírové ozdoby, také ozdoby z látky. Co si dáte na svůj věnec je na Vás.

    Křesťanská liturgie nám určuje barvy svící takto: 1. neděle fialová, 2. neděle fialová, 3. neděle růžová, 4. neděle zlatá. Já osobně to řeším tak, že mám bílé svíce a dolů na ně naváži barevné mašličky, dle toho jak se budou svíce zapalovat.

    Svíce na adventním věnci se zapalují po směru hodinových ručiček a zapalují se po vyjití první hvězdy, tedy večer.

    Při zapalování první svíce neopomeňme, že vyjadřuje očekávání a tajuplnost. Zapalme ji s úctou ke svému domovu a národu.

    Nejen tento večer, ale i celý následující týden vzpomeňme na symboly a výzdobu domova a přemýšlejme nad jejími skrytými významy. Můžeme v tichu rozjímat, nad jakou svou vlastností jsme zvítězili my a třeba si o tom popovídat s partnerem či blízkými.


    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Vánoční svátky – Advent

    Tentokráte začnu trochu ze široka.
    Vánoce, nebo chcete-li svátky slunovratu, jsou dle tradice rozděleny do třech částí. Je to Advent, Vánoce a doba povánoční. Každá z nich má své místo a opodstatnění a jedna bez druhé ztrácí svůj význam. Proto je důležité dodržení tradice jako celku, tedy Adventu, Vánoc i doby povánoční, abychom mohli tradici procítit v celé její šíři a prožít si tento čas ne v běhu a shonu, ale v plynutí času tradice.

    Advent je čas příprav na Vánoce, trvá vždy čtyři týdny před Vánocemi a nejdůležitější jsou adventní neděle, k nimž se vztahuje mnoho úkonů, zvyků a obyčejů. Adventní neděle jsou vždy čtyři, ale stane se, že některý rok nám čtvrtý adventní týden chybí, a to když po čtvrté adventní neděli následuje štědrý den. Je to dáno tím, kdy Advent začíná.

    První adventní neděle je nejblíže svátku svatého Ondřeje a vychází vždy mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Doba Adventní končí na štědrý den a tímto dnem začínají Vánoce, které trvají do 1. ledna a doba do první neděle po 6. lednu je dobou povánoční. Zde se trochu neshoduje křesťanství, které dobu povánoční určuje do 6. ledna (včetně).
    V tomto šestitýdenním cyklu nám naši předci připravili mnoho obyčejů a zvyků, které mají za úkol nás vtáhnout do atmosféry Vánočních svátků a pomohli nám je prožít. Když je všechny dodržíme, jak máme, pak prožijeme opravdové kouzlo Vánoc. Přestože jsou zvyky ustálené, každý máme své vyjádření, které je v něčem jedinečné. Každá rodina má svůj způsob prožívání svátků, své vlastní postupy, které jsou základem společného sdílení. Mohlo by se zdát, že si každý může vytvořit jakékoli pomůcky, které ho uvádí do souznění s procesem, a nemusí se tak starat o tradiční postupy a vnímat je jako pouhé přežitky. Tak tomu ale není. Zvyky se jistě postupem doby vyvíjí a mění, stejně jako celá společnost, ale celá síla a kvalita těchto rituálů spočívá právě v jednotě. Společná ochota se podílet na prožívání ustálených zvyků se umocňuje a společnost sjednocuje. Pokud celá společnost provádí to samé, vytváří tím podmínky pro to, aby se lidé podporovali a navzájem se nerozptylovali a nevytrhávali ze sváteční nálady. Zároveň toto vytváří ideální podmínky pro to, aby si každý z nás uvědomil svou identitu, a utváří se tak hrdost a úcta k místu, kde žijeme.

    Slovo Advent znamená příchod.

    Adventní období je čas očekávání příchodu Vánoc, slunovratu, příchodu spasitele, vítezství světla nad tmou. Je to doba určená k zamyšlení nad sebou samým, ke zpytování svého svědomí, ale také doba určité střídmosti.
    Naši předci měli Advent jako období předvánočního půstu. Poslední zábavy si lidé užili na svatou Kateřinu a pak se již nebavili v hospodách, nesmělo se tančit a zpívat. Přesto se konaly četné lidové obřady, které se nesly ve střídmém duchu. V mnoha krajích, se ale už tehdy půst ne zcela dodržoval. Nemusíme tedy jíst jen ryby a zeleninu, jak je tomu před Velikonocemi, ale určitou střídmostí bychom se měli řídit, abychom kvalitně prožili tento čas a také následně více ocenili hojnost Štědrého večera. Tento čas patří domovu a rodině.

    Symbolem celého adventu je adventní věnec.
    Ten značí vítezství světla nad tmou, dobra nad zlem, sama nad sebou.
    Jak má vypadat adventní věnec, Vám napíši později.

    K adventnímu období patří i adventní kalendář, ne vždy vypadal tak jako teď.
    Smyslem adventního věnce je odpočítávání dní ke štědrému dni. Každý den večer se otevře jedno okénko kalendáře, či pytlíček, které skrývá nějaké překvapení. Velice pěkně o tom je pojednáno na http://www.ceske-tradice.cz/tradice/zima/advent/adventni-kalendar
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Svatou Kateřinou, která byla včera, nám počíná předadventní čas. Tento čas bychom měli věnovat velkému gruntu, aby jsme důkladně vyčistili byt či dům.
    Myje se a čistí úplně všechno co nás napadne. Umyjeme okna, naleštíme nábytek i zevnitř, vypereme záclony, vydrhneme podlahu, pokud máme celoplošné koberce, tak je necháme vyčistit, vymeteme všechny pavučiny a vydrhneme od shora dolů kuchyň i koupelnu a učiníme mnoho dalších prací, abychom mohli důstojně očekávat a následně přivítat Ježíška.
    To vše děláme tento týden proto, abychom později během Adventu nešíleli a pořádně si jej užili a pak už jen poklidili. Během Adventu nás čeká spousta jiné krásné práce :).
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    SWT: no a proto se musíme všichni snažit , aby se to nestalo!

    Tak šup do práce!
    SWT
    SWT --- ---
    Zrovna čtu knihu Benjamina Kurase Jak zabít civilizaci, píše se tam víceméně o tom, že za pár let s těmahle věcma můžeme bejt taky čistej uderground, zločinci nebo dokonce popravení ... není to moc veselý čtení a nemůžu si pomoct, přijde mi to děsivě pravdě podobné.

    Jinak dík za popisy tradic, moc hezky jsem si početl ...
    LURA
    LURA --- ---
    DIABOLUS: Ale kromě rohlíků, koblih a případné husy se u nás nic zvláštního na Martina nedělo. Inspiraci na Martinské setkání jsem získala ve waldorfské škole. Ta myšlenka ubývání vnějšího světla slunce a rozsvěcení vnitřního světla v člověku mi přišla moc hezká a byla mi blízká.
    Letos se setkání moc vydařilo, protože kamarádka připravila krásné stínové divadlo o sv. Martinovi (beze slov, jen s hudbou), a sešlo se 16 dětí s rodiči a prarodiči.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    LURA: hřeje mě to u srdce :)
    LURA
    LURA --- ---
    DIABOLUS: Tvar mají zahnutý a jsou plněné mákem. Pekla je babička a ta pocházela z Kutné Hory.
    Jinak už se dělá Martin i ve školce, kam jsme chodili a od minulého roku taky na faře ve vesnici kousek dál. Taky se inspirovali u nás :-)
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    LURA: ještě se zeptám čistě ze zvědavosti. Z jakého kraje pocházíš a jaký tvar a formu u vá mají martinské rohlíky?
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    LURA: To je moc krásné. Jen tak dál a koukat to rozšiřovat! ;).
    LURA
    LURA --- ---
    DIABOLUS: Martinské rohlíky pečeme a s dětmi (nejdřív jen s vlastními a teď už 5. rokem i s dalšími z vesnice a okolí) se sejdeme a povídáme si o sv. Martinovi nebo hrajeme divadlo, čteme pohádku na téma, které s dělením se, darováním a rozsvícením vnitřního světla souvisí a děláme průvod s lampiónky za sv. Martinem.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Svatý Martin – 11.11.

    Den svatého Martina byl ve všech krajích českého království či republiky velkým a oslavovaným svátkem.

    Svatomartinská tradice se v hodně skromné formě udržela do dnešních dnů. Každý ví, že se na svatého Martina peče husa, už méně lidí ví, že se pečou Martinské rohlíky a téměř nikdo, že se svatým Martinem bylo spojeno nejen posvícení a hostina, ale také mnoho zvyků a důležité úřední a pracovní úkony.

    Tak to vezmeme postupně.

    Svatý Martin je patronem vojáků, jezdců, kovářů, tkalců, koželuhů, krejčích, hoteliérů, cestovatelů, chudáků, vězňů, pastýřů, vinařů, abstinentů. Také je patronem koní, hus a Francie.

    Jeho atributy jsou meč, plášť, žebrák, husa, biskupská mitra, berla, kniha a je velmi často zobrazován jako voják na koni.

    Uvedu jen velmi zkrácený životopis.
    Pocházel z území dnešního Maďarska a jako syn důstojníka římské posádky začal v Itálii vojenskou kariéru. Jako voják se dostal do Amiens v Galii, kde se v době svého katechumenátu podělil o svůj důstojnický plášť s chudákem, trpícím nouzí. Po odchodu z armády žil jako poustevník, stal se knězem a v Ligugé poblíž Poitiers založil nejstarší klášter. Konal misie i zázraky. V r. 371 se stal biskupem města Tours a apoštolsky působil v širokém okolí až do 80ti let.
    Pokračování povídání a podrobný životopis najdete na catholica . cz

    A teď k tradicím samotným.

    Na svatého biskupa Martina
    milý hospodář a jeho družina
    husy jedí, víno k tomu pijíce
    štědrého Martina chválíce
    páni, žáci a kněží se radují
    neb se jim koledy přibližují.
    Pacholci a dívky svobodu mívají
    a u jiných pánův se zjednávají.
    (Selská pranostika z roku 1710)

    Den svatého Martina bylo tradiční datum, kdy čeleď opouštěla sjednanou službu na jeden rok, dostávala mzdu a hledala si nového hospodáře, případně o rok prodlužovala dohodu s hospodářem stávajícím. (Měli to naši předci ale zařízené, že? Všichni se museli snažit, aby měli dobrou pověst a byli pilní, neboť jinak by si museli hledat jiné místo).

    Toho dne se velmi slavilo. Existují četné záznamy o rozpustilostech i výtržnostech, prováděných „martiníky“. V řádu města Prahy, vydaném císaře Rudolfem II. Roku 1598, se píše: „Strany pak Martinkův, kteří obyčej mají, ze všech krajin při sv. Martině dosloužíce, do Prahy se obraceti a zdeť v zahálce zůstávati: na to taky úředlníci pozor míti budou, aby jich šenkýřové nepřechovávali“.

    Ke dni svatého Martina se uzavíraly smlouvy mezi obcí a obecním pastýřem, ovčákem, ponocným a dalšími lidmi, které obec najímala a platila. Zvláště osoba pastýře se pečlivě zvažovala, protože to musel být muž zkušený, vždyť se mu svěřoval všechen obecní dobytek. Zároveň se od něj požadovalo, aby uměl léčit, někdy trochu čarovat, musel se vyznat v počasí a řadě dalších věcí. Za svou službu dostával pastýř obvykle ubytování v obecní chalupě pastoušce. Kromě toho měl sjednánu mzdu, kterou dostával v penězích i naturáliích, náleželo mu několik strychů obilí, pár věrtelů hrachu a později i brambory. Měl povoleno držet si vlastní kravku na mléko, pro niž dostával píci, či do správy obecní louku, stejně jako k vyživování obecního býka a kance na plemenitbu. Od hospodářů dostával předem dohodnutou odměnu, za každý pasený kus, poplatek za připouštění a měl povoleny koledy.

    S přijetím pastýře se spojovala oslava, která se nazývala Bejkova svatba, Martinská sýpka. Bylo obvykle povinností pastýře vystrojit pro hospodáře a radnici hostinu s pečenou husou a pivem. Pokud hospodáři přijali pozvání, bylo to dobré znamení, protože pastýř mohl téměř s jistotou počítat, že s ním smlouvu obnoví i pro další rok. Jinde se hostina připravovala tak, že každý z hospodářů nasypal pastýři dohodnutou míru obilí. Tomu to aktu se neříkalo jinak než Sypání. Protože však byli sedláci furianti, přidal každý něco nad míru, aby sousedům ukázal, že mu na troše nezáleží. Tak se nasypalo mnohem více, než náleželo pastýři. Jeho díl se pečlivě odměřil a ze zbytku se udělala hostina.
    Jinde pastýř zabil vepře, nadělal jitrnic a jelit, zabil 2 berany a 4 husy. Ponocný přidal husu, hajný taktéž. Na hostinu mohl přijít každý, kdo Sypal, akorát si musel přinést vlastní lžíci, vidli a nůž.


    Na svatého Martina se ve všech krajích konaly posvícenské hody, k němž neodmyslitelně patří pečená Martinská husa a Martinské rohlíky, kterým se taktéž říká rohy či podkovy sv. Martina. O „tučnú hus“ žádali žáci již v 15.století. Husa je vždy pečená a podává se k obědu a i její porcování u stolu též podléhalo tradici. Kupříkladu křídlo dala hospodyně čeledínovi, aby celý rok „lítal“ a nezahálel.
    Proč se peče právě husa má své vysvětlení. Legenda říká, že svatý Martin byl původně římským vojákem. Později přijal křesťanskou víru a stal se misionářem a následně biskupem v Tours. Tomu ale předcházela tato příhoda: Martin, při své skromnosti, nechtěl biskupskou hodnost přijmout a schoval se před vyslanci do husince mezi hejno hus. Ty jej však svým silným kejháním prozradily. Jiná verze říká, že ho při kázání tak rušily svým kejháním, že je za to odsoudil, aby v den jeho památky pykaly za svoje provinění na pekáči.
    Pečení hus právě na Martina mělo i praktickou stránku. Husy byly ideálně tučné a vykrmené a měli před nastávající zimou to nejprachovější peří, ze kterého byly ty nejlepší polštáře, peřiny a duchny. Z dlouhých brk pak mašlovačky.

    Martinské rohlíky se pekli zahnuté a plněné, to má také dle zvyku svůj důvod. Svatý Martin měl prý nevlastní matku, která ho chtěla otrávit. Tak když pekla rohlíky, dala do jednoho jedu. Aby ho potom poznala, tak ten s jedem zahnula. Když je pak upekla, byly všechny zahnuté. Jiné vysvětlení říká, že jsou to proměněné podkovy koně sv. Martina, který tak pomohl chudým, aby měli co jíst.

    Martinské rohlíky se dávaly v některých krajích jako výslužka čeledi, která odcházela ze služby. Jinde byla obdarována velkými buchtami plněnými povidly nebo mákem.

    V některých krajích děvčata udělala jeden martinský rohlík větší, naplnila ho povidly či mákem a obdarovala jím svého milého, někde tuto tradici držely i hospodyně a obdarovaly hospodáře.

    Také se ale říká: „Radost Martina je hus a džbán vína!“ K tomuto dni patří i Martinské víno. Jedná se o mladé víno, první, které se může ochutnat po vinobraní. Do té doby víno zraje a říkávalo, se že kdo jej dříve ochutná, tomu se víno nepovede. Na svatého Marina tedy 11. 11. se víno může ochutnat až v 11 hodin a pak popíjet jak je libo, nejlépe k huse.

    V některých krajích se pak ještě držela o neděli po svatém Martinu takzvané hrubé hody. Bohužel se mi zatím nepodařilo dohledat, co to přesně bylo a jak hrubé hody vypadaly. Zřejmě se dojídaly zbytky, ale touto svoji domněnkou si nejsem jista.

    V místě kde byl kostelík zasvěcen svatému Martinu, se ráno konala Martinská pouť, také se tento den dělali první velké jarmarky a dobytčí a výroční trhy. Každopádně ve všech krajích se šlo ráno do kostela na Martinskou mši.

    K tomuto dni ale patřila i koleda a koledníci. Již ze 14. století je dochována česky psaná martinská koleda, s níž chodili koledovat nejen chudí žáci, ale i kanovníci a dokonce i městský kat.

    Zde jedna kterou zaznamenal pan Zíbrt ve svých spisech:
    Z koled žákovských však nejznámější koleda o sv. Martině jest psána úplně po česku. Poslechneme tedy žákovskou martinskou koledu a martinskou proti-koledu:

    1. Svatého Martina
    všeliká rodina
    dnes ščedrost zpomíná
    beze všeho statku
    vesele s čeládku.
    Tučnú hus, hus, hus,
    tučnú hus, hus, hus,
    tučnú hus jí, vino pie,
    beze všeho smutku.

    2. Ale my školníci,
    podobní pacholíci,
    malí i velicí,
    v škole když sedíme,
    vesele zpieváme,
    nebť nás nutie veselé,
    toho netajíme.

    3. Protož dnes vesele
    v dobré ščedré voli,
    vědúc vaše mysli,
    k vám sme zavítali,
    abychom dar vzali,
    bychom dusnost chudoby
    tudy zapudili.

    4. Račtež darovati,
    majíc na paměti
    svatého štědroty,
    abychom v radosti
    podle vašie cnosti
    tučnú hús upečenu
    mohli s vámi jiesti.

    5. Ale vy bratří milí,
    mějtež na paměti
    svatého ščedrotu
    Martina rytieře
    nynie v této mieře:
    nechcete-li husi dáti,
    dajte dva penieze.

    6. Ač nás darujete,
    odplatu vezmete
    v království nebeském,
    s Bohem tam bydlíce,
    s ním se radujíce
    a na veky s anjeli
    amen zpievajíce.

    A aby povídání bylo úplné, přidám i něco pranostik:

    Na svatého Martina, bývá dobrá peřina
    Na svatého Martina, drž se synku komína nebo Na svatého Martina kouřívá se z komína
    Martinův led, bude vodou hned
    Svatý Martin přijel na bílém koni
    Na svatý Martin, ještě se vrátím, ale na svatý Mikuláš , mě tu najisto máš.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    SLAPPY: děkuji za pochvalu. Snažím se to dělat tak nějak uceleně. Nicméně příští rok jistě budu ještě doplńovat...
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam