Prvním dnem půstu je Popeleční středa.

Popeleční středa je posuvná. Kdy bude v ten který rok určují Velikonoce. Ostatně od Popeleční středy, potažmo Velikonoc se odvíjí i čas konce masopustu.
Popeleční vypočítává 40 dní a 6 svátečních neděl od Velikonoc. Velikonoce jsou závislé na prvním jarním úplňku, který je po prvním jarním dnu 21. března.

Letos je to 13. únor, který připadl na Popeleční středu, zahajuje dlouhý 40ti dení jarní půst a nás čeká v tento den několik důležitých úkonů, abychom se dobře tento rok pomněli.

V mnoha krajích byl tento den půstem velkým nebo přísným, kdy se nejedlo prakticky vůbec. Jinde se dodržoval a dodržuje přísný půst od masa a tzv. půst újmy, což znamená, že se můžeme najíst do syta jen jednou za den.
Dnes je pro nás důležité že se v tento den nejí maso a masné výrobky, pije se jen voda a něco málo bylinek. Měli bychom si udělat takový hodně odlechčený den s luštěninami, či bulgurem a rybou. Vhodné je také kyselé zelí s chlebem po vzoru našich předků.

Je to den také den popelce.
Spalují se svěcené větvičky jívy, kočičky nebo chcete-li ratolesti, z předešlých Velikonoc. Dříve je pálil farář a potom všem věřícím dělal na čele křížek popelem, to je tzv. popelec, se slovy: "Pamatuj, člověče, že jsi prach a v prach se obrátíš!" a dělá se to tak stále i dnes. Ještě mnoho farností tuto tradici dodržuje a lidé o popeční středě nosí do kostela spálit ratolesti, které je ochraňovali celý rok. Když se nám nechce do kostela a vhodit kočičky do svěceného ohně, můžeme tento rituál udělat sami, ale pamatujte na obrovskou úctu, pokoru a poděkování.
Popelem vše končí, aby nové z něho mohlo povstat. Půst je od toho aby, se lidé při rozjímání zamysleli, čím mohou být lepší Bohu, bližním a sami sobě, aby na sobě mohli zapracovat.

Na popeleční středu by se nemělo prát prádlo. Říká se, že prádlo bude pak celý rok špinavé.

Ten kdo tento den bude péci chléb, tomu tento den při pečení pomáhá sám Pán Bůh se všemi svatými.

Ten kdo se tento den napije svěcené vody, bude celý rok ochráněn před komáry.

Zvykem na Ledečsku bylo Hledání Masopustu. Jeden člověk se směšně oblékl a s rozsvícenou lucernou chodil po staveních a hledal Masopust. Ze stavení odešel, až když dostal nějaký zbytek z Masopustu.
Na Přeloučsku to bylo tzv. Praní zástěr. To ženské vzaly ráno kbelík s mýdlovou vodou, chodily po vsi a hledaly muže, kteří ještě dospávali po masopustu a obličej jim mazaly mýdlem. Ti co se nechtěli dát namazat, museli se vykoupit mincí.

jinak kobližky mi chladnou, vyšlo jich 21 a krásných :) a jsou vítečné :)

Masopustní úterý je tento rok 12. února, tedy dnes.

Masopustní úterý je asi nejznámější den z celého Fašanku. To je právě den, kdy do ulic nebo po staveních vyjdou maškary s muzikanty a také den kdy se tradičně smaží masopustní koblihy. Dříve to byl den sváteční.

Nejdůležitějším pokrmem na masopustní úterý jsou koblihy, které každá hospodyně připravuje po svém a vyjadřuje tím svůj um a úctu k tomuto dni.

Podoba tohoto posledního masopustního dne se kraj od kraje liší, zejména podobou a skladbou masek. V některých krajích je ústřední postavou medvědář s medvědem, jinde pak šašek s bičem, který odhzání všechny, kteří nejsou v maskách. Maškary s muzikanty se zastaví u každého stavení, kde jsou pohoštěni a podle toho jak je hospodyně štědrá zahrají i několik písní a předvedou i nějakou scénku.
Průvod maškar není nijak pevně dán a ani v minulosti neměl pevné stanovy. Co kdo vymyslel, to se dělo. Hospodyně jako výslužku dávají čerstvě nasmažené koblihy, uzené, dříve to bylo často obilí nebo peníz. Hospodář rozlévá dobrou pálenku nebo pivo.
V tento den se také dříve sehrávalo masopustní divadlo.
Průvod masek nakonec dorazí do hospody, kam se sešli i ostatní a tančí se a veselí se dál. Nejpozději však do půlnoci! Jakmile ponocný vytroubí půlnoc, všichni se musí poslušně rozejít domů spát. V mnoha krajích se před půlnocí dělal obřad Pochování basy. Mnohde se jí vystrojil i celý plnohodnotný smuteční průvod. Dělalo se to právě kvůli nadcházejícímu půstu, kdy se nesmělo ani tančit ani hrát. Basa s černou pentlí šla na 40dní do komory.Sem tam se tento zvyk drží do dnes.


O půlnoci totiž začínal první postní den – Popeleční středa.

K zachování českého národa a k tradicím se pojí i vlastenectví a hrdost, že jsem Čech.

Spousta lidí mi řeklo, že nemohou být hrdi na svou zem, když máme takovou vládu, jakou máme. Ale milovat svou zem a být na ní hrdý, není o vládě ani o politicích. Je to o naší zemi, o tom, jak je krásná, o místech ve kterých žijeme, nebo jezdíme na výlet, můžeme být hrdi na nejen na to, co postavili a dokázali naši předkové, ale také na to co jsme dokázali sami, na spoustu šikovných lidí, kteří pracují, jsou čestní a poctiví a na spoustu dalších věcí, které máme.
Být vlastencem dříve bylo výsadou ne-li povinností správného občana, každý jeden byl na to, že miluje svou zem hrdý a bránil její barvy. Dnes se pomalu ze slova vlastenec a vlastenectví stal strašák něčeho xenofobního. Je to nesmysl, slovo vlastenectví neztratilo svůj význam a každý by měl být hrdý na to, že může býti vlastencem. Hrdě se hlásit ke své rodné hroudě a prohlašovat, že patří k národu, který přežil i přes to, že v naší zemi nebyla čeština úředním jazykem a vládly nám cizí vlády.
Nicméně k tomu všemu patří i naše rozhodování, a jakožto dobří vlastenci je naší povinností jít k volbám a volit.

Tři králové – 6. leden

Šestým lednem a následnou nedělí nám končí vánoční svátky a my jsme oddáni síle požehnání. Vesmír nám dává na srozuměnou, že je s námi a podporuje nás v našich rozhodnutích. Samozřejmě v těch správných, které jsou v souladu s naším osudem a vývojem. Ty, kterými bychom chtěli někomu ublížit, a jsou proti někomu namířeny, tak se nám vrátí a vytrestáme sami sebe.

Tato výjimečná síla požehnání se projevuje v tento den nadšením a sílou vše dokázat a ve svých předsevzetích vytrvat a dojít ke zdárnému konci. Prožíváme téměř poslední den vánoční, a proto bychom tento den měli prožít s důstojností, která je tomuto dni daná.
Protože letos vychází Tři králové na neděli, tak prožíváme poslední den vánoční a tak naplánujeme společný rodinný oběd. Bude-li v budoucnu vycházet tento svátek na den pracovní, pak naplánujeme společnou večeři.
Je dobré si dohromady s ostatními členy rodiny popovídat o uplynulých vánočních svátcích a sdělit si tak své poznatky. Dozvíme se tak víc nejen o sobě, ale i o svých nejbližších.
Každý pak sám doma v klidu si projde v mysli i srdci celé šestitýdenní období, vezme si k ruce své zápisky a poznatky, které si přečte a udělá si pro sebe poznámky. Příští Vánoce se tak můžeme některým věcem vyvarovat a jiné vylepšit, udělat jinak nebo si dáme na některé věci pozor.

Na Tři krále se rozloučíme s vánoční výzdobou!

Odstrojíme stromek, který spálíme. Pokud opravdu nemáte možnost stromek spálit ani na chalupě, pak věnujte pečlivě odstrojený stromek zvířátkům v útulcích nebo zoologickým zahradám. Pokud se tak rozhodnete, dobře stromek prohlédněte, zda na něm nezbyl žádný celofán či háček, aby se zvířátka neporanila. Je lépe tam nejprve zavolat, některá místa jsou zaplavena, jiná opomíjena.
Uložíme betlém a sklidíme veškerou vánoční výzdobu. V některých krajích se zejména velké betlémy nechávali stát až do Hromnic a proto můžete jesličky v kostele navštívit většinou až do 2. února. Každopádně ostatní vánoční výzdoba musí do krabic a skříní.

Jmelí si ale necháme vyset, aby nás štěstí soudržnost a pohoda doprovázely a neopouštěly celý rok až do dalších vánoc. Pak ho ráno na Štědrý den vyměníme za nové s láskou darované od našich dobrých přátel, kteří nám přejí, a my zas máme darovat jmelí někomu z našich blízkých. Staré jmelí do Tří králů spálíme.

Poslední dny do zbývající neděle, kterou definitivně končí vánoční svátky, bychom měli požít ve znamení urovnání myšlenek a nabytí odhodlání dokázat sami sobě, že máme pevnou vůli vytrvat v tom, co jsme si předsevzali.

A ještě trochu folklóru a lidových zvyků.
Král Kašpar, Melichar a Baltazar přišli k jesličkám uctít a obdarovat Jezulátko. Přinesli zlato, kadidlo a myrhu, vešli do domu, padli na kolena a klaněli se Ježíši. Zlato nemusím vysvětlovat. Kadidlo ještě většina lidí zná z kostela. Je to pryskyřice, která se pokládá na rozžhavený uhlík, čímž se docílí voňavého bílého a očistného kouře. Myrha je též pryskyřice a dělá se s ní totéž co s kadidlem, vydává zvláštně voňavý očistný kouř.

Ke Třem králům patří Obchůzka duchovního, která má nejméně od třicetileté války stejnou podobu. Domy ve vsi i ve městech obcházel duchovní s ministranty, často i s kostelníkem, učitelem a žáky. S modlitbou a zpěvem se dům vykuřoval kadidlem a vykropoval svěcenou vodou. Po tom co bylo toto provedeno se na dveře či rám nad nimi napsalo svěcenou křídou K+M+B a letopočet nového roku. Původně se nad dveře psalo C+M+B a někteří badatelé tvrdí že může jít o zkratku „ Christis mansionem benedicat“ což je česky „Kristus ať požehná tomuto příbytku“. Tak či tak jde vlastně o převzetí pohanského obřadu, který se dělal na ochranu domu před démony. Kadidlo dům vyčistí od zlých sil a svěcená křída a nápis zajistí ochranu.

Později místy převzal tuto povinnost kantor, který za ni dostával výslužku. Pamětníci vzpomínají, že prý přání často jen oddrmolil a písmena zběžně načrtl, neboť věděl, že mu hospodář velkou výslužku nedá, zato tam kde předpokládal dobrou odměnu, písmena pečlivě kreslil, i křížek, větvičky a jiné ozdoby přimaloval.

Tři králové chodívali sami, původně je představovali mladíci, později straší děti. Masky byly jednoduché, papírová koruna, vousy z koudele nebo vaty, místo vzácného roucha bílá košile nebo prostěradlo opásané provazem, červeným šátkem nebo stuhou a pochopitelně začerněné tváře třetího krále. Tam kde byla krajina kopcovitá, chodívali se třemi králi ještě „pastýři“. V Orlických horách je doprovázeli dva sluhové zvaní laufři.

Při koledě se někdy rozdávaly „tříkrálové lístky“ byly to svaté obrázky zobrazující sv. Tři krále. O jejich rozdávání se píše koncem 18. století v pamětech rytíře Jana Jeníka z Bratřic.

Ke Třem králům patřili i divadelní hry o narození Ježíše a příchodu Tří králů, které byly velmi oblíbené hlavně prostým lidem, pro jejich výpravnost.

Dnes se dělají Tříkrálové průvody. Jeden velký povede 5. ledna 2013 k Pražskému hradu a budou mít i živé velbloudy a koně.

Nevím jak u Vás, ale ve velkých městech, kde jsem přebývala, již Tříkrálové obchůzky s kadidlem a svěcenou křídou nechodí. Nicméně kadidlo a svěcená křída jde koupit ve specializovaném obchůdku s křesťanskými potřebami. Kadidlo můžeme sehnat i v některých orientálních obchůdcích, či krámech s esoterickými potřebami a křídu si nechat posvětit v kostele.

Naši předci prováděli ještě další zvyky. V předvečer sv. Tří králů zapalovali v některých krajích všichni členové domácnosti stejně veliké svíce. Koho svíce zhasla jako první, ten první z rodiny zemřel. Šel-li kouř vzhůru, pak jeho duše půjde do nebe, šel-li k zemi, pak půjde do pekel.
Jinde se lilo olovo, pouštěli se skořápky a podobně.
Ráno ještě na Tři krále se dívky omývali sněhem, aby měli bělostnou pleť.
Pokud se někdo dokázal ponořit celý do ledové vody, měl během roku zajištěno pevné zdraví.
Napití svěcené tříkrálové vody chránilo před nemocemi.

A trocha z historie:
Svatí Tři králové, byly vlastně mudrcové. K záměně mudrců za krále došlo ve středověku ve 12. století, kdy se obnovila a rozšířila úcta v ně po té, co roku 1194 družina římského císaře přinesla z milánského kostela sv. Eusrogia do chrámu v Kolíně nad Rýnem ostatky, považované za ostatky Tří králů. Jména těchto králů (C+M+B) pak jako první autor uváděl Petr Comestor, který byl kancléřem pařížské Sorbonny.

Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Vánoce
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje