Tři králové – 6. leden

Šestým lednem a následnou nedělí nám končí vánoční svátky a my jsme oddáni síle požehnání. Vesmír nám dává na srozuměnou, že je s námi a podporuje nás v našich rozhodnutích. Samozřejmě v těch správných, které jsou v souladu s naším osudem a vývojem. Ty, kterými bychom chtěli někomu ublížit, a jsou proti někomu namířeny, tak se nám vrátí a vytrestáme sami sebe.

Tato výjimečná síla požehnání se projevuje v tento den nadšením a sílou vše dokázat a ve svých předsevzetích vytrvat a dojít ke zdárnému konci. Prožíváme téměř poslední den vánoční, a proto bychom tento den měli prožít s důstojností, která je tomuto dni daná.
Protože letos vychází Tři králové na neděli, tak prožíváme poslední den vánoční a tak naplánujeme společný rodinný oběd. Bude-li v budoucnu vycházet tento svátek na den pracovní, pak naplánujeme společnou večeři.
Je dobré si dohromady s ostatními členy rodiny popovídat o uplynulých vánočních svátcích a sdělit si tak své poznatky. Dozvíme se tak víc nejen o sobě, ale i o svých nejbližších.
Každý pak sám doma v klidu si projde v mysli i srdci celé šestitýdenní období, vezme si k ruce své zápisky a poznatky, které si přečte a udělá si pro sebe poznámky. Příští Vánoce se tak můžeme některým věcem vyvarovat a jiné vylepšit, udělat jinak nebo si dáme na některé věci pozor.

Na Tři krále se rozloučíme s vánoční výzdobou!

Odstrojíme stromek, který spálíme. Pokud opravdu nemáte možnost stromek spálit ani na chalupě, pak věnujte pečlivě odstrojený stromek zvířátkům v útulcích nebo zoologickým zahradám. Pokud se tak rozhodnete, dobře stromek prohlédněte, zda na něm nezbyl žádný celofán či háček, aby se zvířátka neporanila. Je lépe tam nejprve zavolat, některá místa jsou zaplavena, jiná opomíjena.
Uložíme betlém a sklidíme veškerou vánoční výzdobu. V některých krajích se zejména velké betlémy nechávali stát až do Hromnic a proto můžete jesličky v kostele navštívit většinou až do 2. února. Každopádně ostatní vánoční výzdoba musí do krabic a skříní.

Jmelí si ale necháme vyset, aby nás štěstí soudržnost a pohoda doprovázely a neopouštěly celý rok až do dalších vánoc. Pak ho ráno na Štědrý den vyměníme za nové s láskou darované od našich dobrých přátel, kteří nám přejí, a my zas máme darovat jmelí někomu z našich blízkých. Staré jmelí do Tří králů spálíme.

Poslední dny do zbývající neděle, kterou definitivně končí vánoční svátky, bychom měli požít ve znamení urovnání myšlenek a nabytí odhodlání dokázat sami sobě, že máme pevnou vůli vytrvat v tom, co jsme si předsevzali.

A ještě trochu folklóru a lidových zvyků.
Král Kašpar, Melichar a Baltazar přišli k jesličkám uctít a obdarovat Jezulátko. Přinesli zlato, kadidlo a myrhu, vešli do domu, padli na kolena a klaněli se Ježíši. Zlato nemusím vysvětlovat. Kadidlo ještě většina lidí zná z kostela. Je to pryskyřice, která se pokládá na rozžhavený uhlík, čímž se docílí voňavého bílého a očistného kouře. Myrha je též pryskyřice a dělá se s ní totéž co s kadidlem, vydává zvláštně voňavý očistný kouř.

Ke Třem králům patří Obchůzka duchovního, která má nejméně od třicetileté války stejnou podobu. Domy ve vsi i ve městech obcházel duchovní s ministranty, často i s kostelníkem, učitelem a žáky. S modlitbou a zpěvem se dům vykuřoval kadidlem a vykropoval svěcenou vodou. Po tom co bylo toto provedeno se na dveře či rám nad nimi napsalo svěcenou křídou K+M+B a letopočet nového roku. Původně se nad dveře psalo C+M+B a někteří badatelé tvrdí že může jít o zkratku „ Christis mansionem benedicat“ což je česky „Kristus ať požehná tomuto příbytku“. Tak či tak jde vlastně o převzetí pohanského obřadu, který se dělal na ochranu domu před démony. Kadidlo dům vyčistí od zlých sil a svěcená křída a nápis zajistí ochranu.

Později místy převzal tuto povinnost kantor, který za ni dostával výslužku. Pamětníci vzpomínají, že prý přání často jen oddrmolil a písmena zběžně načrtl, neboť věděl, že mu hospodář velkou výslužku nedá, zato tam kde předpokládal dobrou odměnu, písmena pečlivě kreslil, i křížek, větvičky a jiné ozdoby přimaloval.

Tři králové chodívali sami, původně je představovali mladíci, později straší děti. Masky byly jednoduché, papírová koruna, vousy z koudele nebo vaty, místo vzácného roucha bílá košile nebo prostěradlo opásané provazem, červeným šátkem nebo stuhou a pochopitelně začerněné tváře třetího krále. Tam kde byla krajina kopcovitá, chodívali se třemi králi ještě „pastýři“. V Orlických horách je doprovázeli dva sluhové zvaní laufři.

Při koledě se někdy rozdávaly „tříkrálové lístky“ byly to svaté obrázky zobrazující sv. Tři krále. O jejich rozdávání se píše koncem 18. století v pamětech rytíře Jana Jeníka z Bratřic.

Ke Třem králům patřili i divadelní hry o narození Ježíše a příchodu Tří králů, které byly velmi oblíbené hlavně prostým lidem, pro jejich výpravnost.

Dnes se dělají Tříkrálové průvody. Jeden velký povede 5. ledna 2013 k Pražskému hradu a budou mít i živé velbloudy a koně.

Nevím jak u Vás, ale ve velkých městech, kde jsem přebývala, již Tříkrálové obchůzky s kadidlem a svěcenou křídou nechodí. Nicméně kadidlo a svěcená křída jde koupit ve specializovaném obchůdku s křesťanskými potřebami. Kadidlo můžeme sehnat i v některých orientálních obchůdcích, či krámech s esoterickými potřebami a křídu si nechat posvětit v kostele.

Naši předci prováděli ještě další zvyky. V předvečer sv. Tří králů zapalovali v některých krajích všichni členové domácnosti stejně veliké svíce. Koho svíce zhasla jako první, ten první z rodiny zemřel. Šel-li kouř vzhůru, pak jeho duše půjde do nebe, šel-li k zemi, pak půjde do pekel.
Jinde se lilo olovo, pouštěli se skořápky a podobně.
Ráno ještě na Tři krále se dívky omývali sněhem, aby měli bělostnou pleť.
Pokud se někdo dokázal ponořit celý do ledové vody, měl během roku zajištěno pevné zdraví.
Napití svěcené tříkrálové vody chránilo před nemocemi.

A trocha z historie:
Svatí Tři králové, byly vlastně mudrcové. K záměně mudrců za krále došlo ve středověku ve 12. století, kdy se obnovila a rozšířila úcta v ně po té, co roku 1194 družina římského císaře přinesla z milánského kostela sv. Eusrogia do chrámu v Kolíně nad Rýnem ostatky, považované za ostatky Tří králů. Jména těchto králů (C+M+B) pak jako první autor uváděl Petr Comestor, který byl kancléřem pařížské Sorbonny.

Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Vánoce
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje

Období mezi 2. a 6. lednem

Je to čas kdy se na nás snáší síla správného vnímání času. Naše podvědomí reaguje tak, že začne vytvářet představy o budoucnosti.
Správné je v tyto dny začít tvořit plán, jak bychom chtěli rok prožít. Udělat si jakousi orientační časovou osnovu dnů budoucích. Udělat si předsevzetí ohraničené časem. To znamená dát si termín, do kterého chceme své předsevzetí dosáhnout.

Jedna rovina se bude týkat osobního rozvoje a druhá každodenních záležitostí a povinností které žijeme. To znamená máme-li se sebou nějaký problém který jsme zjistili, kupříkladu, že se neumíme zastavit a uvolnit se, tak si vytvoříme plán, jak toho docílíme, abychom se nezničili. V druhé rovině pak třeba že si chci konečně ušetřit na dovolenou, tak si řeknu, za kolik peněz chci ve který měsíc jet na dovolenou. Pak si spočítám, kolik musím šetřit, abych toho do tohoto termínu dosáhl a tento obnos každý měsíc ukládat do obálky „dovolená“. Kdo říká, že musíme jet všichni do Karibiku nebo na Maledivy? Česká zem je krásná a nádherná a mnohými absolutně nepoznaná. Dovolená kupříkladu v Českém Švýcarsku nám přinese kýžené uvolnění a dostatek duševní potravy.

Popřemýšlení a popovídání se se svým partnerem, rodinou o tom, jak bychom si každý představoval prožití jednoho roku, je nejen velmi zábavné, ale i zdravé. Každý má možnost sdělit své touhy a pak už záleží na nás, jak docílíme toho, aby se vše splnilo.

Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Vánoce

Tak teď je ideální čas se zamyslet nab budoucností našeho konání a řádně si promyslet předsevzetí!

Nový rok – 1.1.

První den v novém roce nazýváme Nový rok. Křesťané tento den nazývají také Obřezání Páně.

Budeme prožívat dvacet čtyři hodin krásné zářivé a jiskřivé nálady. Tomuto dni vládne mužská síla, mužnost a plodnost. Je to den, který nám dělá protipól Štědrému dni, kterému vládne intuitivní ženská síla. Zároveň prožijeme i pospolitost a hojnost.

Ráno po probuzení přivítáme nový den, ale i narozený nový rok. Posnídáme vánočku, kterou jsme si schovali od štědrého dne. Ti co slavili mimo domov a nestačili by se vrátit domů na snídani, si kousek vánočky vezmou s sebou, aby aspoň symbolicky byli spolu s rodinou. Vánočkou vyjádříme pospolitost rodiny a lásku k rodině, také budeme mít štěstí v novém roce.

K obědu si dáme čočku na kyselo s uzeným masem nebo ovarem, vegetariáni jen s kyselou okurkou, aby nás hojnost neopouštěla a držela se nás celý nadcházející rok. Nejíme nic z drůbežího masa, aby nám peníze neulétly a držely se v naší rodině (mezi drůbež patří i pštros a všichni ostatní ptáci). Celý den jíme očistná jídla, mezi něž luštěniny patří.

Odpoledne strávíme v příjemném rozjímání. Co je ale důležité nedělejte ani v tento den žádná předsevzetí! Vzhledem k dynamice dne a vládnoucí mužské síle je to zrádné, máme „velké oči“, jinými slovy cítíme se, že všechno zvládneme a uděláme tak ukvapené závěry. Naložili bychom si to, co bychom nezvládly, a předsevzetí se musí dokonat, jinak jdou proti nám.

Na předsevzetí si počkáme pár dní, aspoň si tak vše dobře promyslíme. Na tvoření plánů do nového roku je vhodný čas v další dny, a proto na Nový rok tyto myšlenky vypusťme a užívejme si jeho krásnou jiskřivost a hurvínkovskou náladu.

Již od Silvestrovské noci nenecháme věšet prádlo, aby nikdo blízký nezemřel.
Na Železnobrodsku se povídá, že která nechá na Nový rok viset prádlo, ta se do roka usouží.

Téměř obecně naši předkové dbali, aby se v tento den nevynášelo nic z domu, protože by ta věc příštího roku chyběla.

Také se dříve dělaly po vsích pochůzky. Pekařští a sladovičtí tovaryši se strojili za kališe (kalouše, smítálka, vometače), v maškarách obcházeli domácnosti, kde koledovali, zpívali a peroutkami ometali prach. Někteří lidé ovšem chápali slovo „kališovat“ jako nicnedělání či žebrání.
Jiné obchůzky existovaly i v jižních Čechách a na Moravě. Šlo povětšinou o „baby“ s hlavami zabalenými do šátku, v jedné ruce husí křídlo a v druhé hrnek s kolomazí. Kdo nedával pozor, toho pomazaly. Lidé je pohostili vdolky, pálenkou i jinak. Říkalo se: „Dáme jim raději vdolky, než aby chtěly holky.“

Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Vánoce
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje

Na Silvestra neděláme předsevzetí. Všechna předsevzetí učiněná v tento den se většinou nesplní a stávají se nám přítěží. Na předsevzetí máme jiné vhodné dny.

Silvestr - 31.12.

V poslední den roku nás pohladí laskavost a bláznovství. V tento den nebudeme vykonávat nic důležitého, ani nic důležitého rozhodovat a oddáme se vlastní fantazii a radovánkám. Je to den oslav a taškařic.

Poděkujeme za vše dobré, co nás potkalo, co jsme se naučili, co jsme získali v uplynulém roce, a budeme se chystat na slavnostní silvestrovský večírek. Nesmíme zapomenout poděkovat minulému roku a vroucně a z celého srdce přivítat rok nový.

Jak ho strávíme je na nás, ale co nesmí chybět a co je nejdůležitější, je přípitek. Přípitek je v naší krásné zemi dlouhá tradice. Neseme si jej někde uvnitř jako dar našich předků. Skrývá v sobě hluboký význam. Vždy v poslední den roku jej jako poklad vyzvedneme a skrze něj povzneseme sami sebe. Je to dar člověka člověku. Požehnání lidmi. Přejeme si navzájem, připíjíme si vzájemně. Přípitek je obřad, jehož aktéry jsme všichni přítomní. Naše myšlenky jsou směřovány jediným směrem a veškerá síla našeho citu je tak vložena do přání. Pozvednutí číše, vyslovení konkrétních slov a následné spolknutí prvního doušku se stává činem. Činem jež stvrzuje tento obřad. Stává se tvrzením, kterému my všichni přítomní propůjčujeme sílu k jeho uskutečnění. Proto dobře važte slova, která pronesete o půlnoci, vyplní se.

Vesmír dobře umí naši řeč, ale my leckdy již nerozumíme Vesmíru a divíme se pak, co se nám to děje. Vesmír nám plní naše přání přesně tak, jak jej vyslovíme, proto važme slova.

Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Vánoce

DIABOLUS: Vždycky jsem pekla jen jednu velkou vánočku, ale myšlenka těch vánoček pro všechny členy rodiny se mi moc líbí. Tak jsem to letos tak udělala:

Štědrý den – 24. prosince


Štědrý den patří k neoslavovanějším dnům v roce.
Má v sobě kouzlo a tajemno a kdo dobře dodrží celou tradici, pocítí krásné tajemství vánoc. Patří mezi dny, kdy se dá nahlédnout do budoucnosti příštího roku. V tento den na nás nejvíce doléhá síla slunovratu a dualita ve vnímání a ne jen tak byl určen pro velké oslavy právě tento den.
Umocňuje se mužský a ženský princip, který je vyjádřen tím, co má vykonávat muž a co žena. Tyto činnosti jsou tradicí dané a jsou rozděleny tak, aby nešli proti přirozenému mužství a ženství a aby rodina pocítila tuto archetypální přirozenost a pro správné zvládnutí a prožití štědrého dne bychom je měli dodržet.
Proto je také tento den důležitý pro malé i velké a měli by si jej společně v klidu a míru užít.

Ale teď pěkně popořadě.

V 8 hodin ráno nás probudí pokora a vděk a proto máme celé dopoledne postní. Abychom jim vzdali úctu, tak nesnídáme. Nevstáváme dříve, vstáváme za světla, abychom neznesvětili den, tím že jej budeme rušit při jeho vstávání do slavnostního dne.
Žena vysmejčí, muž jde pro stromek. Jsou-li v rodině malé děti, jdou s tatínkem, aby měla maminka prostor pro smejčení. Jsou-li větší, pak dívky pomáhají maminkám a synové tatínkům.

Na štědrý den nesmí viset prádlo, aby nás nikdo z rodiny neopustil, či nezemřel.

K obědu se podává tradiční jablečný štrůdl s jablky a ořechy a rozinkami. Je hlavním a jediným chodem oběda. Pojíme jej s poděkováním zemi, za to že nás živí. Jablka a ořechy jsou uctěním českého národa a proto je nezapomeneme dát i na ovocnou mísu, která nesmí chybět na štědrovečerní tabuli.

Kdo chce uzřít večer zlaté prasátko, vydrží nejíst až do večeře. Tento symbol štěstí se nám podaří zahlédnout na obloze, až půjdeme vyhlížet východ první hvězdy.
Půst je také dobrý pro naše vnímání celého štědrého dne.

Polední hodina s sebou nese sílu trpělivosti. A je jí zapotřebí protože hospodyně začíná s přípravou slavnostní večeře, která se skládá ze čtyř chodů. Každý pokrm s sebou nese symboliku, která je vyjádřením našich vnitřních pocitů a prožitků.

Prvním chodem je čočka na kyselo. Je to předkrm, který vyjadřuje hojnost.

Druhým chodem je černý kuba s houbami. Je to druhý předkrm, který se dělá z krupek a hub, koření se česnekem, solí a majoránkou a mastí se sádlem. Symbolizuje skromnost.

Třetím chodem je rybí polévka, ta se dá připravit tak, aby nebyla vůbec cítit po rybině. Mám recepis od jednoho rybáře, a jestli budete chtít, ráda vám jej napíši. Rybí polévku připravíme 23. prosince, je pak na Štědrý den proleželá a chuťově lepší. Také má žena na štědrý den méně práce.

Posledním čtvrtým chodem je kapr s bramborovým salátem. Ryba je projevem pokory, proto pojíme rybí polévku a rybu jako hlavní chod.
Pro zajímavost máme záznamy už z roku 1300, že se na štědrovečerní tabuli podávala ryba. Byl to konkrétně losos, který se u nás běžně vyskytoval a podával se s jáhlovou či pohankovou kaší, protože brambory nám dovezl Kolumbus až mnohem později a podával se černý kuba. Zejména v horách byl kuba hlavním štědrovečerním pokrmem. Vařívala se také muzika, což byla vlastně omáčka připravená ze sušeného ovoce. Když se zabydlel na stolech kapr, připravoval se na mnoho způsobů, asi nejznámější je kapr na černo a nebo smažený na másle. Ten kdo neměl na rybu, měl na štědrovečerním stole aspoň buchtu ve tvaru ryby.

Hospodyně také připraví punč na čaj, který se horký podává společně s vánočkou, až se vrátíme z půlnoční mše.

Zatím co hospodyně má plné ruce práce s přípravou jídla, tak se hospodář ujme zdobení vánočního stromku.
Činí tak z pozice živitele rodiny a proto symbol bohatství a hojnosti – vánoční stromeček zdobí muž. Zdobením vyjadřuje poctění rodiny a ozdobí jej dle srdce svého. Žena mu do jeho počínání nesmí mluvit, muž však svým svědomitým zdobením stromku vyjadřuje sám sebe a dbá na to, že tím dává úctu své rodině, pospolitosti a štědrosti. Proto je dovoleno, aby vánoční stromek zdobil muž jako hlava rodiny, její živitel a ochraňovatel. Jsou-li v rodině děti, mohou pomáhat tatínkovi se zdobením. Stromeček nerozsvěcíme.

Až své dílo dokončí, ováže nohy stolu, u kterého budeme večeřet, řetězem. Jakou formu řetězu zvolíme, je na nás a naší fantazii. Jsou-li v rodině děti, tak se ujmou tvoření řetězu třeba z barevného papíru.

Třetí hodinou odpolední nastává ve většině rodin krize, výměna názorů, stěžování si na málo času. Otevírá se v nás totiž pokání a různí lidé na toto reagují různě. Proto si na tento čas dáváme pozor! Abychom si nezkazili příjemnou atmosféru, zastavíme se a na hodinu všechny práce necháme ležet. Ochutnáme punč, který máme připravený na čaj, až se vrátíme z půlnoční. Výborné řešení je ovšem procházka. Vřele Vám ji doporučuji. Venku se nadýcháme čerstvého vzduchu, pěkně si vyčistíme hlavu a vyhlížíme první vycházející hvězdu, světlo, které zvěstuje začátek večera.
Naprosto nevhodné je v tuto dobu chodit na hřbitov. Pokud chceme pozdravit své zemřelé na Štědrý den, učiníme tak ráno.

První hvězda vychází přibližně mezi čtvrtou a pátou hodinou, zvěstuje počátek večera, je to světlo, které přichází k nám a zvěstuje přeměnu v nás. A my až tehdy můžeme zapálit svíce a rozsvítit světla. Světla, a to všechna, dříve nerozsvěcíme, abychom nezneuctili den, který se ukládá ke spánku a noc, která se probouzí. Po vyjití první hvězdy můžeme začít zpívat koledy. Nastává svatá noc. Od tohoto okamžiku je možno zasednout k večeři.

Když se vrátíme z procházky, hospodyně prostře štědrovečerní stůl se sudým počtem talířů, pod každý vloží minci, která zajišťuje hojnost pro každého obdarovaného. Je-li lichá počet stolovníků, prostírá se jeden talíř navíc, aby nám nikdo neubyl z rodiny a abychom vyjádřili radost z očekávání nového člena rodiny, který během roku může nastat nebo kdyby přišel pocestný. Prostíráme i miminkům, která jsou novými členy rodiny.

Na štědrovečerní stůl patří mnoho věcí, abychom vyjádřili štědrost tohoto večera, jsou to tyto:

Chléb a sůl, jež vyjadřuje náš každodenní život. Umisťuje se do rohu stolu. Chléb je Boží dar, skrývá v sobě čtyři živly a život. Sůl je kořením života. Nůž ostřím k bochníku chrání rodinu. Maminka vždy peče malý bochník, aby se na stůl vešel.

Vánočka, se umisťuje naproti chlebu se solí s nožem příčně. Je symbolem pospolitosti stejně jako řetěz omotaný kolem nohou stolu. K pospolitosti patří hojnost, kterou nám vyjadřuje mince pod každým talířem a čočka jako předkrm. Na štědrovečerní stůl dává svou vánočku hospodyně.

Cukroví a mísa ovoce, které nám vyjadřuje štědrost. Cukroví umístíme do jednoho rohu a ovoce naproti. V míse ovoce nesmí chybět ořechy a jablíčka.

Komu vykvetly barborky, pak na stole nesmí chybět stejně jako zapálená svíce, smybol Božího světla.

Mír se nám srdci probouzí kolem 18 hodiny a to je také nejlepší čas pro večeři.

Hospodyně naloží čočku a dá ji na stůl. Polévku, kubu a rybu se salátem připraví hospodyně na servírovací stolek vedle hospodáře, protože je to právě on, kdo na Štědrý den obsluhuje celou rodinu a servíruje jídlo, které rodinu sytí. Je to jeho úkolem pouze jedenkrát za rok a to u pozice mužské síly rodinu chránit a zabezpečit. Je to také muž, který tento den nakrmí dobytek a dá zrní sýkorám před domem.
Máme-li ozdobený stromeček, prostřený stůl, nachystané jídlo k ruce hospodářovu a pod stromečkem dárky, pak už nám nic nechybí k tomu, abychom mohli svátečně oblečeni usednout ke štědrovečernímu stolu, od kterého se nevstává, protože by se nesešla příští rok celá rodina. Proto jdeme na záchod před večeří a také si na servírovací stolek připravíme pití.
Vezmeme se za ruce a vyslovíme společnou modlitbu jako poděkování, že je nám dopřáno společně prožívat tyto vzácné chvíle. Nejvhodnější modlitbou je Otčenáš.
Můžeme se modlit i takto:

Děkuji, že boží láska, síla, spravedlnost
a moudrost provází naši rodinu,
stejně jako zdraví, radost a hojnost.
Naší kvalitou je vzájemná úcta a respekt.
Amen.

Tuto modlitbu nijak nepozměňujeme, neboť každé slovo má své místo a hodnotu.

Jako aperitiv podáváme víno, které v sobě ukrývá krásu letních dnů a sílu slunce. Abstinenti mají čistou vodu. Při tomto můžeme říci přípitek nebo menší proslov.
Potom si popřejeme dobrou chuť a užijeme si hodování.
Večeři zakončíme slavnostním nakrojením vánočky, půlku jí schováme na Nový rok na snídani a druhou půlku hned nejíme. Jíme ji až později večer s punčem, až se vrátíme z půlnoční nebo nám vyhládne zpíváním koled.

K úplnému ukončení večeře patří ještě poděkování za minci, kterou jsme našli při odložení posledního talíře a vyjádření radosti za ni. Mezi tím co přemýšlíme, kdeže máme schovanou minci z předchozího roku, abychom ji mohli vyměnit, a tak se nám peníze nerozkutálely a držely stále pohromadě, nás mile a příjemně vyruší cinkot zvonečku.
Vánoční zazvonění nám oznamuje příchod Ježíška a my můžeme vstát od stolu a jít k rozsvícenému stromečku. V každé rodině se najde někdo, kdo má kouzelnou moc a umí zavolat Ježíška zacinkáním, aniž by to kdokoli postřehl. Tady dostává roli nejmladší člen rodiny, protože je na něm, aby předával dárky a uctil tím radost a štědrost, která k nám sestoupila.

Dárky máme rozbalené, provází nás veselí a dobrá nálada, a abychom vše umocnili, tak si zazpíváme nebo pustíme koledy a necháme se unášet kouzlem večera prostřednictvím věštění budoucnosti. Dle lidové tradice je totiž štědrý den pro věštění úplně nejvhodnější.
Chceme-li vědět jestli budeme příští rok zdraví, rozkrojíme jablíčko. Hvězdička jaderníku nám předpoví zdraví a štěstí, křížek nemoc.

Budeme-li se stěhovat nebo cestovat, to nám napoví pouštění skořápek. Do skořápky od vlašského ořechu dáme malou svíčku a zapálené lodičky pak dáme do středu mísy s vodou. Pluje-li k okraji, čeká nás cestování. Stojí-li na místě i my budeme sedět doma.

Chce-li svobodné děvče zjistit, vdá-li se do roka, hodí si v chodbě pantoflem. Pokud špička pantoflíčku směřuje ke dveřím, půjde příští rok z domu. Je-li špička směrem k ní, zůstane doma.

A protože tato noc je nocí svatou a plní se nám přání, hodinu před půlnocí kdy se na nás snáší čas splněných přání, si každý můžeme nějaké to přání napsat a vyslovit jej nahlas a poté spálit papírek v ohni. Dobře si ovšem rozmyslete, co si budete přát.

Půlnoční mše tradičně začíná v jedenáct hodin a končí do půlnoci. Protože pak dostává svůj prostor zlo, aby dualita světa byla úplná. To už jsme na cestě domů a pak jsme doma a nikam nechodíme a zachumláme se a slastně usínáme v čistě povlečených peřinách.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Ladislava Sůvová – Naše Vánoce