• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    DIABOLUSPřátelé českých tradic
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Zelený čtvrtek – 28. března 2024

    Zelená barva symbolizuje odpuštění a přijetí a celý cen se nese v tomto duchu.
    Je to den oslavy života, člověka, jídla a síly.

    Ráno si omyjeme obličej studenou vodou nebo nohy rosou, abychom byli zdrávi.

    Protože se drží přísnější půst, ráno by se nemělo snídat. Pokud přeci jen chceme snídat, dáme si něco lehkého se zelenými bylinkami.

    K obědu se dle tradice mohou jíst jen zelené věci.
    Kupříkladu špenát, kopřivy, zelený hrách, pučálka, zelí, první saláty, listy a bylinky, také můžeme udělat kopřivovou polévku nebo kopřivový "špenát". Pojíme pokrmů postních a očistných. Samozřejmě nejíme maso a nepijeme alkohol.
    Bylo zvykem jíst jen jedno syté jídlo za den (tzv. půst újmy), na zelený čtvrtek to byla slavnostní večeře. K obědu se může připravit bylinková polévka z prvních bylinek.

    Odpoledne pečeme Jidáše a nemělo by se pracovat.
    Jedná se o obřadní kynuté pečivo, které by mělo mít podobu provazu. V různých krajích se tvarem liší, ale symboliku mají všechny stejnou.
    Ty se pak mažou medem, ale pozor! Jí se až na Velký pátek k obědu. Pečou se totiž pro Jidáše, aby se mohl večer oběsit.

    Celkem novým zvykem v pivovarnictví je vařit v tomto období zelené pivo.

    Na zelený čtvrtek večer utichnou všechny zvony, říká se, že zvony odlétají do Říma.
    Aby se vědělo kolik je hodin, tak se klekání ráno a večer (místně i v poledne) ohlašuje řehtačkami, klapačkami a i klapacími trakaři. To hodně baví děti, s řehtačkami obcházejí celou ves a ráno na bílou sobotu dostávají od hospodyň bílá syrová vajíčka jako odměnu, že dobře čas ohlašovaly.
    Zpět zvony přiletí až na Bílou sobotu večer.
    Na Znojemsku obcházeli s řechtačkami pouze chlapci a jinoši.


    Nejslavnostnější je však večeře. Krásně se ustrojíme a přichystáme čistý a krásně prostřený, ne však přezdobený stůl. Pokud nemáme zelenou barvu v oblečení, aspoň ji máme na slavnostním stole, třeba ve formě ubrousků, nezapomeneme na bílou svíci. Při prostírání pamatujeme, že je stále půst a máme vnímat pokoru a proto prostíráme skromně.
    Součástí večeře je chléb – symbol 4 živlů a všedního života, dále ryba jako symbol celého postního období a pokory a voda jako přípitek, která symbolituje čistotu.
    Na závěr popijeme pohár červeného vína, jež je symbolem smrti a znovuzrození. Připíjí se na dobré vztahy a pospolitost. Pohár červeného vína je jednak připomínkou poslední večeře Páně a zároveň symbolem nového života. Tento pohár by měly popít i těhotné ženy, jimž v tento výjimečný den nijak neublíží. Měl by to být pohár pouze jeden (1-2 dcl), aby se zachovala úcta k tomuto rituálu, půstu a Svatému týdnu. Takže zbytek vína uložíme a počká až na neděli.
    Může to být po staru i jeden malý pohárek medoviny. Ten oslavoval jaro, život a včely jako nositelky medu, dříve prakticky jediného sladidla, které lidé měli.

    Hlouběji o tomto slavném dni nalezne v knize Naše tradice od Ladislavy Paterko.


    A něco lidové moudrosti a zapomenutých zvyků:

    Mezi lidmi se říkalo, že při znění posledních zvonů by měl člověk v kapse zachrastit penězi, aby se ho držely.

    Na zelený čtvrtek se hospodářům doporučuje zasít len a hrách, protože co na Zelený čtvrtek zasadíme, to dobře prospívá.

    Také se má vykropit svěcenou vodou dům, aby se ochránil před zlými silami a čarodějnicemi. Svěcená voda musí být přinesena v novém nepoužívaném hrnečku.

    V tento den je Sedmikráska zvláštní něžné kvítečko, které podle starých pověr prý přivolává lásku. Může přivolávat i ztraceného milence, ale když je prý sedmikrásek příliš, pak přinášejí utrpení a bolest, protože prý oznamují, že budou umírat děti. Podle starého přísloví našich babiček: „jak je teho moc, to mřu děcka“, což v dnešní moderní době neplatí.

    Na zelený čtvrtek se mělo před východem slunce zatřást se stromy, aby se urodilo větší množství ovoce.

    Nemělo se nic půjčovat, aby nás nikdo neuhranul.

    Hospodyně vstávaly časně ještě před východem slunce, aby zametli dům, smetí pak museli odnést na křižovatku cest nebo za humna, aby se v domě nedržely blechy a jiná havěť. Někde se tlouklo paličkou o hmoždíř, aby se vyhnaly myši.

    Kdo snědl před východem slunce chléb namazaný medem, ten byl prý celý rok uchráněn před uštknutím hada a popícháním od včel.
    V Orlických horách se házel krajíc namazaný medem do studny, aby studna byla celý rok zdravá a měla hodně vody.
    Těch zvyků i pověr bylo opravdu hodně a myslím, že jsem jich ještě hodně nenašla.

    V poledne a večer se na určitém místě ve vsi shromažďovaly děti, hoši i děvčata. V čele zástupu šel chlapec, který měl řehtačku a představoval Jidáše. V jiných krajích večer děti vybíhaly z kostela a ten kdo vyběhl jako první byl Jidáš, jinde to byl zrzavý chlapec.

    Něco z liturgie:
    Konají se pandělinky - ranní pobožnosti podobné rorátům před Vánoci. Začínají se už před čtvrtou ráno, jinde až po čtvrté odpoledne, podle toho jak se kde probouzí jaro.
    Tento den je také dnem, kdy lidé mají jít ke zpovědi, aby večer při slavnostní bohoslužbě mohli jít ke svatému přijímání.

    Zelenou barvu najdeme i v liturgii, na tento den si kněží oblékají zelené roucho. Zřejmě pro připomenutí Getsemanské zahrady a také proto, že je zelený čtvrtek dnem odpuštění a v tento den církev a i dříve v dobách pohanských společenství předků, přijímá zpět hříšníky. Říká se, že se uschlé větve zase zazelenají.

    Na Zelený čtvrtek si připomínáme poslední večeři Páně, tedy poslední večeři Ježíše Krista s Apoštoly. Byla to chvíle, kdy Kristus ustanovil tajemství eucharistie, tradici svatého přijímaní a myl apoštolům nohy. Poté odešel Ježíš Kristus do Getsemanské zahrady na modlitby, tam byl zajat vojáky a odveden. Jidáš jej za 30 stříbrných zradil, „Jidáši, polibkem mne zrazuješ?“ – vytkl Ježíš Jidáši jeho čin v zahradě Getsemanské, když právě polibkem ukázal příchozím vojákům, který z mužů je Ježíš. Ježíše tak vojáci odvedli a zoufalý Jidáš se ještě té noci oběsil.
    Proto se lidé na Zelený čtvrtek chodívají modlit do zahrady a líbají zem na památku Ježíše Krista klečícího a modlícího se v zahradě a na důkaz úcty k matce zemi a k Bohu.

    Tak tedy pečme jidáše a oslavujme život :).

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Jiří Mačuda - Od Hromnic až do Tří králů

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Škaredá středa - 27. března 2024

    V tento den si prožijeme, že život má pestrost. Že do něj patří vše, zrada i přátelství. Že vše je jen náš úhel pohledu, jak věci přijímáme, jak se k nim stavíme.

    Budeme naslouchat a pozorovat.

    Název škaredá dostala od Jidáše, který se na Ježíše Krista škaredil, žaloval a zradil.
    Lidové moudro praví: Kdo se na škaredou středu bude mračit a škaredit, ten se bude mračit každou další středu v roce.


    Jedná se o první nábožensky významný den Svatého týdne, proto se ve většině publikací a spisů o tradici a zvycích objevuje ve svatém týdnu jako první až škaredá středa, i když předchozí dny jsou neméně důležité.


    Také se jí říkalo Sazometná, Černá, Smetná a to proto, že máme vysmýčit komíny. Kdo totiž na škaredou středu dobře komín vymete, vyžene i zlé duchy z domu.


    A ještě něco od našich předků:

    V některých krajích si lidé přinesli do kostela polínko dřeva. Před kostelem je pak opálili na hranici Jidáše. Doma z něho pak nadělali loučky, tedy tenké třísky na zátop. Louček se pak o Velké neděli zapichoval společně se svěcenými kočičkami z květné neděle do rohů polí, aby byla dobrá úroda. Velikost ratolestí a louček měla svá pravidla.

    Pilné hospodyně v tento den stloukaly máslo a pak jej přepuštěné přinesly do kostela na svícení.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Šedivé úterý – 26. března 2024

    Ráno poděkujeme za to, že věci jsou tak jak jsou a že je takové přijímáme.

    Podobně jako jsme na Modré pondělí děkovali za Život, o šedivém úterý děkujeme za Smrt.

    Tomuto dni vládne krásná melancholická nálada. Všechno jakoby zešedne a na takovou náladu je nejlepší práce. Proto nám tradice zasvětila šedivé úterý úklidu.

    Hospodyňky mají za úkol odevšad vymést pavučiny a vysmýčit.
    Hospodáři poklidí zahradu, dílnu a zkontrolují dům.

    Ráno se chodívá na mši.

    Tomuto dni se prý v některých krajích říkalo žluté, kde ale nevím. Není to zrovna u vás?


    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Modré pondělí - 25. března 2024

    Tento den by se měl nést ve velké úctě. Měli bychom dbáti klidu a mlčenlivosti. Den naplníme úklidem.

    Na modré pondělí ráno vzdáme úctu nebi a počasí. Uctíme čtyři živly.

    Na stůl dáme zelené osení jako poděkování přírodě.

    Děkujeme za Život.

    Na Modré pondělí dětem a studentům začínaly v minulosti vakace, což byly vlastně jarní prázdniny. Bylo to praktické, neboť je každá ruka v tomto týdnu potřeba. Ráno se chodívá na mši.

    V některých krajích se mu prý říkalo i žluté, ale nenašla jsem konkrétně ve kterých. Není to zrovna v tom Vašem?

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Svatý týden 25. března - 1. dubna 2024

    Květná neděle nám otevírá tzv. svatý týden.
    Svatým týdnem nebo také Pašijovým či Velkým nastává čas velikonoc.
    Můj drahý muž tomuto týdnu říká barvený, neboť téměř každý den v týdnu má přidělenou nějakou barvu.
    Velikonoce začínají Modrým pondělím a končí v poledne na červené Velikonoční pondělí.

    Nesou se v duchu zmrtvýchvstání, zároveň jsou plné ženství, plodnosti a života. Připomínají ženský cyklus, který trvá sedm a půl dne, podobně jako Velikonoce.
    Každý den si projdeme jinou náladou, každý den uctíme něco jiného. Můžeme se v tento čas přiblížit svému nitru.

    Je to poslední týden čtyřicetidenního půstu. Týden, který je vyhrazen velkému úklidu.
    Bílíme, vymetáme komíny, pucujeme okna, drhneme podlahy, vápnem bílíme chlévy, všude se zametá, natírá, velebí. Uklízí se zahrádky, sází se nebo naopak se v některé dny nesmí sázet, seká, hrabe. Připravují se nové šaty.
    Až když je vše připraveno ženy barví vajíčka, pečou, muži pletou pomlázky - ale na to tradice pamatuje v konkrétní dny a tom si povíme později.

    V tomto týdnu na sobě nosíme něco bílého jako symbol světla a nového života.

    O celých velikonocích nevyvolávejme žádné konflikty a hádky. Nesváry z nich by pak trvaly celé roky.

    Každý den tohoto týdne má svůj název, své tradice a obyčeje. Postupně budou přibývat jednotlivé dny, abychom mohli Svatý týden krásně prožít s tradicemi, zvyky a rituály.


    Pro zajímavost Svatý týden z pohledu křesťanství a historie:

    Svatý týden se slaví na památku Kristova utrpení, jeho těžké cesty ke smrti.
    Slovo pašije pochází ze slova pasus, což v latině znamená utrpení.
    Pašijový se mu říká také proto, že na Květnou neděli přijel Ježíš Kristus se svými učedníky do Jeruzaléma, kde spolu se židovským národem slavili Paschu, hebrejsky Pesach – nejdůležitější židovský svátek.

    Tento svátek má ovšem daleko starší tradici. Dočetla jsem se, že pochází z pradávných dob od nomádských kmenů, kteří při příchodu jara obětovali mladého beránka. Byl to rituál, při němž se krev používala na ochranu proti zlým duchům. Krví se natíraly k tomuto účelu tyče stanů, v nichž nomádi žili.* Maso pak společně upekli na otevřeném ohni a snědli je.
    Další zprávy o beránčí krvi souvisí s odchodem Izraelitů z Egypta. Anděl pobil všechny prvorozené syny Egypťanů, vyhnul se pouze domům Hebrejců, kteří měli dveře označené krví beránka.
    * Toto natírání krví mělo ještě další praktický důvod a to ochranu dřeva před škůdci a trouchnivěním. Dalo by se říci, že to byla ochrana v obou rovinách. V našich krajích se ze stejného důvodu natíraly dřevěné části stavení krví hovězího dobytka.

    Před velikonocemi se konávají ranní pobožnosti, kterým se říká pandělinky. Dle kraje se konají v různou dobu. Tam kde již je jaro v plném rozpuku, se konají už ve čtyři ráno, aby lidé mohli pracovat na polnostech a nic nezanedbali. Kupříkladu v Pošumaví touto dobou často leží ještě sníh a tak se tyto pobožnosti konají až na čtvrtou hodinu odpolední.
    Ráz veškerých náboženských obřadů je v tomto týdnu spíše truchlivý.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Pro zajímavost:

    Mezi postní jídla patří i krupicová kaše, tak tady něco málo o ní.


    Krupicová kaše je velice starý pokrm, který má celkem zajímavou historii. Staletí se vařila tato kaše polévaná medem jako obřadní pokrm, který se připravoval o významných svátcích.
    Přerod v jídlo považované za dětské a obyčejné prodělala až ve 20. století.
    V půstu ji připravujeme tedy spíše v neděli.

    Naše praprababičky ji polévaly medem a sypaly perníkem nebo skočicí. Podávala se též s povidly sypaná mákem nebo skořicí nebo polévaná muzikou. Někdy se polévala i máslem.
    Sypat krupičnou kaši kakaem je až záležitost poměrně nová a s grankem se začala podávat až v roce 1979.


    Na krupicovou kaši potřebujeme:

    1 litr mléka
    100g krupice nebo jemné krupičky
    špetku soli
    med
    skořici nebo strouhaný perník, případně povidla

    Krupici vsypeme do poloviny studeného mléka a necháme hodinu až dvě stát dle jemnosti krupice. Po té přivedeme k varu zbylé mléko, přidáme špetku soli, pokud chceme krupičku sladkou tak lžíci medu, vlijeme namočenou krupici a přivedeme k varu a na mírném plameni pomalu vaříme a stále mícháme do zhoustnutí asi 10 minut.
    Kaši rozdělíme do misek či talířů a ochutíme třeba perníkem a medem.

    Namáčení krupice není již obvyklé, ale krupice pak lépe měkne, méně tvoří hrudky a je mnohem lépe stravitelná.

    Nechť se vám kaše zdaří, dobrou chuť.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    21. března - první jarní den - jarní rovnodennost - omlouvám se, letos jsem na něj v nemoci zapomněla

    Dnes jsme si prožili první jarní den doslova zalitý sluncem. Pažitka už na zahrádkách raší, stejně jako mnoho jarních květinek.

    První jarní den byl velice oslavován, byl pro naše předky velmi důležitý - přišlo jaro a končila zima. Kolem tohoto data připadá smrtná neděle a vynášení Morany - zimy. Datum smrtné neděle je posuvný jako celé velikonoce a závisí na prvním jarním úplňku, loni nám vyšla dlouhopo prvním jarním dnu, letos je hned následující neděli. První jarní den závisí na postavení slunce.

    Tento den vyrazíme do přírody s přírodní nádobou a mlékem a nakrmíme bytosti. Misku ze dřeva, kůry či jiného do přírody patřícího materiálu naplníme mlékem a položíme ji na nerušené místo, poděkujeme všem bytostem, že tu pro nás jsou. Krmení bytostí zopakujeme ještě na Velký pátek.

    Astronomicky nám začal první jarní den 20. března 2024 ve 4:06 hodin.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Květná neděle - 6. neděle postní - 24. března 2024

    Poslední postní neděle nám otevírá poslední postní týden a nazývá se Květná. V Čechách se jí také říká Květnice, na Moravě Květnica, v Jižních Čechách to je neděle Beránková a na Horácku Palmová.

    V tento den se světí kočičky – kocánky, bahníře, barušky – větvičky jívy. Předpokládá se, že svěcení ratolestí je mnohem starší zvyk než je křesťanství jež jej převzalo a díky tomu se tato krásná pradávná tradice uchovala.
    Křesťanství vnímá svěcení ratolestí jako připomínku Kristova vstoupení do Jeruzaléma, kdy jej lidé vítali palmovými listy a doslova mu jimi stlali cestu, kterou přijížděl na oslu. Pro zajímavost, na tomto popisu se shodují všechna evangelia.

    Celá květná neděle se nese ve veselém slavnostním duchu a uctíme úrodu a zemi.

    Pěkně se po ránu ustrojíme do čistých hezkých šatů, ženy si vždy na tuto neděli oblékaly nové šaty nebo nějaký nový kus oblečení, aby celý rok kvetly.

    Dáme si brzkou snídani a jdeme na procházku do přírody. Tam s poděkováním a úctou ustřihneme větvičky jívy - kočičky. Nezapomínáme přitom, že jívy jsou první potravou pro včelky.
    Ti co chodí do kostela, jdou na ranní mši a nechají si kočičky farářem posvětit. V některých kostelech je zvykem, že větvičky vykvetlé jívy obstará farář, vysvětí je, a pak si je každá rodina odnese z kostela domů. Určitě si ještě uděláme procházku kvetoucí, pomalu se zelenající přírodou a načerpáme sílu přicházejícího období.

    Doma pak připravíme stůl k poslednímu postnímu nedělnímu obědu, dáme na něj kočičky a prostřeme jej ještě střídmě bez velikonočních ozdob.

    K obědu můžeme podávat zeleninovou polévku a zelené fazolky na smetaně s brambory. Jako dezert podáváme domácí vločkové nebo máslové sušenky upečené v sobotu.

    Těšíme se na to, že po květné neděli nám nastává poslední postní tzv. svatý týden plný tradic.


    Recepis:

    Máslové sušenky - pečeme již v sobotu!

    275g hladké mouky
    200g másla
    60g moučkového cukru
    1 sáček nebo dvě lžíce vanilkového cukru

    Všechny přísady zpracujeme na vále v hladké těsto, rozdělíme na dvě části a vyválíme válečky o průměru asi 4 cm. Válečky zabalíme do potravinářské fólie a necháme minimálně půl hodiny, ale klidně i celou noc, ztuhnout v lednici.

    Válečky rozkrájíme na plátky silné asi 5 mm, rozložíme je na plech vyložený pečicím papírem. Mezi plátky necháme větší rozestupy, těsto při pečení naskočí. Přitlačením hrotů vidličky naplocho vytvoříme na plátcích ozdobu. Můžeme použít i vtlačovací formičky na sušenky.

    Pečeme v troubě předehřáté na 180°C cca 10 minut, tak aby byly sušenky zlaté a lehce nahnědlé. Moc tmavé ani moc světlé nemají správnou chuť. Po upečení necháme sušenky ještě 5 minut odležet na plechu a poté je přeneseme vychladnout na mřížku.
    Dobrou chuť


    A ještě něco starého lidového moudra:

    Kočičky s úctou zapíchnuté v kříž za svatým obrázkem nebo za křížem budou celý rok ochraňovat náš domov i úrodu.

    Na květnou neděli se nesmí nic péct, aby se nezapekly květy na stromech a bylinách a nebylo by ovoce a úrody.

    Hospodář zapíchne dvě větvičky kočiček křížem do pole s poděkováním za dobrou úrodu.

    Na květnou neděli by se člověk měl hezky ustrojit do nových šatů, aby celý rok kvetl.

    Také se tento den dříve vymetala obydlí zelenými ratolestmi, aby se vymetla veškerá neřest, nemravnost a zhýralost.

    Na Strakonicku se dával posvěcený jasanový prut do sklepa, aby se v něm nedržela jedovatina.

    Také se k tomuto dni vztahuje jeden kouzelný příběh:
    Kdo o Květné neděli uřízne čarovný vrbový proutek, bude jej moci použít, pokud najde zlaté vejce. To nosí černá slepice s bílou chocholkou, avšak zanáší je. Kdo jej najde, ať jej zahrabe do slámy a před půlnocí jde na křižovatku lesní a polní cesty a zde je položí. Vrbovým proutkem ať zamává k jihu, severu a východu a objeví se duch a vyplní člověku každé přání.

    Svěceným kočičkám se také přisuzovala zázračná moc k léčení různých nemocí. Říkalo se, že ten kdo spolkne 1-3 kočičky v celku, nebude trpět celý rok bolestmi v krku. Nebo ten kdo si přetře oči kočičkami a řekne: „Kočičky, kočičky aby neboleli vočičky“ nebudou ho bolet oči po dlouhý čas.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře a kniha Naše tradice
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Blog laskominy od maryny - laskominyodmaryny.cz

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    DIABOLUS: chcete přidat recept na bosáky?
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Osení

    Nyní nastává ten správný čas na zasetí osení, pokud si jej chcete vypěstovat sami.

    Je poděkováním přírodě.

    Trvá mu přibližně 10 dní než vyklíčí a povyroste a proto jej sejeme aspoň 10 dní před modrým pondělím, aby nám na modré pondělí zdobilo stůl.

    Potřebujeme: ječmen, zem, květináč a misku.

    Do květináře dáme zem, asi 5-8cm, mírně ji přitlačíme a pečlivě posypeme semínky. Semínka by neměla být na sobě, aby neplesnivěla, pouze hustě vedle sebe. Zasypeme je vrstvou zeminy asi 1-2cm tlustou. Tu opět jemně přitlačíme.

    Celé dílo opatrně, ale pečlivě zalijeme.

    Dáme na světlé a teplé místo, tak nám bude osení rychle klíčit.

    Zem udržujeme stále vlhkou, aby nepřeschla, ale zároveň nepřelíváme - netvoříme bažinku - aby nám semínka neshnila.

    Abychom urychlili klíčení, dáme semena před výsadbou na jeden den do teplé vody - ne vařící! Tak nám osení dříve vyroste.
    Nebo můžeme klasicky připravený květináč umístit nad topení pod oknem, tak nám osení rychleji naklíčí a poroste. Bedlivě hlídáme aby nepřeschlo.

    Osení přijde na stůl již na Modré pondělí.

    Pozor na nekvalitní kupované substráty, obsahují plísně a velice rychle se taková sadba zaplísní.

    Přeji Vám úspěch v pěstování a krásné osení na velikonočním stole.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Smrtná neděle - 5. neděle postní - 17. března 2024

    Název smrtné neděle napovídá, že se právě tuto neděli vynáší smrt - Morana, symbol zimy a přináší Líto, symbol jara. Tradice vynášení a topení či pálení Morany je prastará a sahá daleko do předkřesťanských dob. A i když se církev snažila tuto tradici vyhladit - máme o tom záznam kupříkladu z roku 1366, byla pro lid tak důležitá, že se nám zachovala až do dnešních dob a jsou stále místa v zemi, kde se drží nepřetržitě.


    K snídani si nemusíme dávat nic či si můžeme dát po vzoru našich předků chléb a kysané zelí nebo kupříkladu chléb s pažitkovou pomazánkou.

    Oběd by měl být střídmý a zároveň sytý. Vhodná je bramborová polévka a bosáky s kysaným zelím a opraženou cibulkou. Místo dezertu můžeme vyrobit třeba ovocný salát. Nejspíše se nepeklo žádné typické pečivo, alespoň jsem je zatím neobjevila, neboť se vynášela Morana a uklízelo se. Také je o smrtné neděli přísný zákaz pít alkohol.

    V mnoha místech se podává hrachová kaše nebo pučálka místo bosáků.
    Hrachovou kaši můžeme dochutit česnekem, solí a troškou pepře a dozdobit praženou cibulkou. Protože máme stále půst, nebudeme jídlo mastit sádlem, ale máslem či rostlinnými oleji, kupříkladu řepkovým, lněným či slunečnicovým a nemastíme moc.



    Tradice Smrtné, Smrtonosné, Smrtelné neděle je moc pěkná a plná lidových zvyků i folkloru.

    Je to den kdy se ze vsi vynáší Smrt – Morana, Mařena, Mařka, Mařana, Mořena, Smrtholka, Smrtolenka – je to den kdy se rituálně vynáší zima a v podobě Líta se přináší a vítá jaro. V České zemi se tomu děje zároveň v jeden den, na Moravě se většinou na smrtnou neděli vynáší Morana a až další neděli, tedy květnou, se přináší Líto.

    Ale abychom to vzali pěkně popořadě.

    Úkony na smrtnou neděli jsou rozděleny takříkajíc generačně.

    Pro ženy a muže je to den předjarního úklidu. Muži se věnují dílnám a stodolám, ženy domácnostem.

    Mládenci a děvčata se sejdou v některé stodole a ráno vytvoří ze slámy a klacků nebo dřeva ženskou postavu - Moranu. V mnoha místech, zvláště na Moravě, to byla záležitost dívčí, či žen neprovdaných. Určitě u toho nesmí chybět děti a zvědavě pokukovat jak se Morana vyrábí. Děti doma dostanou nějaký kus starého obnošeného ženského odění a tím pak společně obléknou tuto loutku. Dříve to byly i kusy kroje. Nazdobí jí také pentlemi a pouchami a je zvykem jí namalovat zubatý obličej. Pouchy jsou vyfouklá vejce, na Moranu se používala bílá, méně i hnědá. Vyfouklá vejce symbolizují smrt - proto se na Velikonoce neobdarovává vyfouklými vejci, ale plnými symbolizujícími život. Některá děvčata dříve propůjčovala Moraně své šátečky. Oblečení se většinou sundávalo před "usmrcením" Smrtky, pokud ale bylo staré a potrhané, tak se nechalo.


    Když je vše uchystáno jde se na oběd, kterým je v mnoha krajích sladká či slaná pučálka nebo víše uvedená jídla či jiné typicky postní střídmé pokrmy.

    Odpoledne se sejdou děvčata a chlapci s dětmi na návsi a Smrtka se vynáší na vysoké tyči za ves, kde je vhozena do vody – musí to být tekoucí voda, velký potok nebo řeka, aby Moranu odnesla pryč. Vynášení Morany byla v mnoha místech záležitost dívčí. Někde, zvláště v Čechách, chlapci Moranu nesli a děvčata je doprovázela a zpívala k tomuto určené písně nebo říkadla. Pokud ves nebo místo kde žijete tekoucí vodu nemá, tam se Smrt zakope - pohřbí. Před vhozením do vody, či pohřbením se smrtka zapálí.

    Vynášení Morany je úkon, kdy se loučíme s dlouhou zimou. Je třeba vnést do vsi jaro. Symbolem jara a přicházejícího slunce a tepla je Líto.
    Je to poražený mladý napučený stromek nebo, když není zeleného stromku, smrček nazdobený pentlemi, papírovými věnci, svatými obrázky, květinami či kraslicemi. Líto přináší do vsi děvčata za doprovodu všech ostatních a za hlasitého veselého zpěvu. Obcházejí s ním celou vesnici a koledují. A všichni, děti i dospělí se radují, že zima je pryč a přichází jaro. Při tomto radování, ale nezapomínáme, že je smrtná neděle a že se nesmí pít alkohol.

    Smrtná neděle v říkadlech:
    Smrt plave po vodě, nové líto k nám jde s červenými vejci, žlutými mazanci.
    Přišlo jaro do vsi, kde jsi, zimo, kde jsi?Byla zima mezi náma a včil už je za horama. Hu, hu, hu, jaro už je tu!
    Smrt nesem ze vsi, nový líto do vsi: buďte páni veselí s červenými vejci, s žlutými mazanci.
    Smrt, smrt ze vsi, daleko ode vsi. Co nám léto přinese? Obilíčko zelené a vajíčko červené.

    Celé obřady se neobejdou bez slavnostního odění a také krásných slavnostních lidových krojů.

    Protože máme v republice poměrně dost vesnic, kde se tato tradice obnovila a některé, jež ji souvisle dodržují, doporučuji vřele udělat si výlet do některého z těchto míst a účastnit se vynášení Morany. Také můžeme navštívit některý ze skanzenů, kde se tyto oslavy udržují ve starém duchu.
    Je to moc krásné a uctivé loučení se se zimou a vítání jara a je se opravdu na co dívat.

    A ještě pár místních zvyklostí:
    Na Zábřešsku děvčata chodila po vsi a prosila o trochu hrachu na pučálku.
    Na Bydžovsku dávaly ženy do oken kus lnu, aby nikdo celý rok neonemocněl a nezemřel.
    Na Znojemsku se příprava Morany odehrávala již v předstrihu, neboť obchůzka dívek začínala již za kuropění, přičemž se děvčata zastavila u každého stavení a zaspívala či zarecitovala příslušné verše, a končívala polednem. Po té dívky vystrojili společnou hostinu vykoledovaných pochutin. Dříve to byly zejména nekvašené placky „nekesánke“ s povidly a smažená vejce, později často bábovka.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše tradice
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu..
    Jiří Mačuda - Od Hromnic až do Tří králů

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    DIABOLUS: upravcila jsem v receptu postup, aby se koláče lépe dělaly:

    České koláče - družbance

    asi 1/4 l mléka
    30g droždí
    80g cukru
    500g hladké mouky
    špetka soli
    3 žloutky
    vanilka
    citrónová kůra
    100g másla
    tuk na potření plechu, 2 bílky na potření koláčů

    Nádivka: tvarohová a povidlová nebo maková

    Z poloviny vlahého mléka, droždí, lžíce cukru a několika lžic mouky připravíme řidší kvásek a necháme zkynout. Do mísy prosejeme mouku se solí a cukrem, vlijeme vykynutý kvásek, přidáme ve zbytku vlahého mléka rozmíchané žloutky, vanilku, citrónovou kůru a vlahý tuk (může být nakrájený na kousky pokojové teploty). Zaděláme vláčné těsto, propracováváme asi 10 minut, necháme je zkynout na teplém místě. Pak rozdělíme na 8 - 10 dílů o váze asi 110-125g, které zakulatíme v ruce do kuličky a dáme stranou. Dva kousky dáme na pomaštěný plech másem nebo pečící papír. Do kousku hadříku zabalíme a zavážeme raneček mouky a takto vzniklou kuličkou nebo přímo rukama vytlačujeme a roztahujeme těsto do stran a vytvoříme tak velký tenčí koláč s lehce zvýšenými okraji a lžící pomažeme nádivkami. Pokud máme malý váleček na frgály, můžeme jej použít. Úzké kraje koláčů povlažíme bílkem. Koláče necháme velmi krátce zkynout. Pak je vkládáme do předehřáté trouby cca na 180°C a asi 20 minut (dle velikosti) je pečeme do zlatova. Hotové můžeme pocukrovat - není nutné.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Družebná neděle – 4. neděle postní - 10. března 2024


    Máme již polovinu půstu a tak si můžeme dopřát tučnější pokrm, třeba dobrou tučnou rybu a polévku s drožďovými knedlíčky.

    V tento den se mají lidé spolu družit a sdílet spolu čas, poprvé v období půstu. Rozhodně si naplánujeme návštěvu - buď my pozveme někoho na oběd nebo někdo nás.

    Může se upéct i něco sladkého, kupříkladu tradiční český jablečný závin jakožto úctu naší zemi.
    Nebo můžeme upéct koláče družbance, jako to dělali v některých krajích naši předkové. Jsou to velké koláče z kynutého těsta, které se mažou světlým i tmavým mazáním a říká se, že se mazání druží (většinou to byl tvaroh a povidla nebo tvaroh a mák).
    Vybereme si a upečeme pouze jeden druh sladkého pokrmu, abychom vyjádřili stále trvající půst.

    Tradičně se v některých krajích podával "pálenec" se "suchou kůrkou", rosolkou a pivem. I my si můžeme tento den dopřát jednu sklenku něčeho lehkého, kupříkladu vína (1-2dcl), či jedno pivo (0,5l).
    Pálenec je pečený máčený hrách sypaný cukrem a pepřem. Suchou kůrkou se označují na sucho opečené rohlíky. Pálenec na suchou kůrku se nepřipravoval jen doma ale i v hospodách.

    Na družebnou neděli se mají lidé družit a tak krom návštěv se za našich prababiček dělalo pár krásných zvyků:

    Zejména chasa a dítka tuto možnost plně využívala, neboť celý půst se chodilo jen do školy a domů. Chlapci a děvčata se hromadně sešli, každý přinesl raneček jídla a i koláč a společně jej pojídali a bavili se.

    Družebná se nazývá jak od slova družit, tak od slova družba. Tento den je vyhrazen mládencům, jež chtějí na Pomlázku jít žádat o ruku dívky. Budoucí ženich jde s družbou do chalupy budoucí nevěsty a dohadují se námluvy. Tento akt byl spojen s mnoha zvyky. Jedním bylo pohoštění pučálkou ženicha, ta se podávala v talíři s vidličkou. Znalý ženich vyčkal, až mu byla předložena lžíce, pustil-li se do pučálky vidličkou, sklidil smích.

    Na Chodsku tento den končili přástky určitou zábavou, které se říkalo Spouštědlo. O spouštědle se dívky a ženy staraly, aby bylo dost rosolky, pálence a „suché kůrky“ a muži a mládenci aby bylo dost piva.

    Této neděli se také říká Středopostní, Růžová, Růžebná, Družbadlná.

    Středopostní proto, že tato neděle byla pomyslným středem postního obdobdobí.

    Růžová nebo Růžebná proto, že se tento den v Římě světí Zlatá růže.

    Na družebnou neděli se lidé mají družit, tak se družme :)..

    Recept na koláče je stejný jako u černé neděle, jen se použije jiné mazání.

    České koláče

    asi 1/4 l mléka
    30g droždí
    80g cukru
    500g hladké mouky
    špetka soli
    3 žloutky
    vanilka
    citrónová kůra
    100g másla
    tuk na potření plechu, 2 bílky na potření koláčů
    Nádivka: tvarohová a povidlová nebo maková

    Z poloviny vlahého mléka, droždí, lžíce cukru a několika lžic mouky připravíme řidší kvásek a necháme zkynout. Do mísy prosejeme mouku se solí a cukrem, vlijeme vykynutý kvásek, přidáme ve zbytku vlahého mléka rozmíchané žloutky, vanilku, citrónovou kůru a vlahý tuk. Zaděláme vláčné těsto, nechám je zkynout na teplém místě. Pak rozdělíme na kousky o váze asi 40 - 50g, které zakulatíme v ruce do kuličky a dáme na pomaštěný plech. Do kousku hadříku zabalíme a zavážeme raneček mouky a takto vzniklou kuličkou vytlačíme do každého kousku těsta volný střed, do něho dáme nádivku. Úzké kraje koláčů povlažíme bílkem. Koláče necháme krátce zkynout. Pak je vkládáme do předehřáté trouby a asi za 30minut (dle velikosti) je upečeme. Hotové můžeme pocukrovat.

    Recept na jablečný závin neboli štrůdl je v každé rodině jiný - rodinný, osvědčený. Podělte se s námi o dobré recepty nebo mám napsat ten náš? :)

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Kýchavá neděle – 3. neděle postní - 3. března 2024

    Tato neděle je den, kdy je nejúčinnější modlitba za zdraví a vůbec na podporu našeho vlastního zdraví. Proto je vhodné tento den využít k rozjímání a modlitbám. Jak jsem již zmiňovala v článku "Doba postní..." modlitba je stará jako lidstvo samo. Jak jinak bychom vyjadřovali svá přání?

    Za uzdravení ostatních nemocných se modlíme v jiný postní den.

    K obědu se tradičně může uvařit pórková polévka a šlejšky (šišky) v opražené strouhance a celerový salát.

    Kýchání je Boží dar, neboť skrze kýchání se nám harmonizuje tělo i mysl a možná se k nám na okamžik přiblíží i duše.
    Naši předkové říkali, že kdo kýchl třikrát po sobě, toho navštívila svatá trojice - Otec, Syn a Duch svatý. Také se říká, že kýchnutí čistí hlavu.
    „Pomáhej Pán Bůh“ nebo „ Pozdrav Tě Pán Bůh“ říkávali ještě naše prababičky a pradědečkové. Říká se, že toto sousloví vzniklo zřejmě ve středověku, kdy řádily smrtelné kýchavé mory. Žádný záznam jsem o tom zatím ale nenašla. Dnes už uslyšíme tuto reakci málo kdy. Zato slýcháváme "Je to pravda!" a i díky tomuto sousloví lépe dojdeme k tomu proč jsme kýchli.

    Naši předci se za své zdraví modlili na kýchavou neděli, kdy je pro takové modlitby doba nejvhodnější.

    Také se vztahuje k tomuto dni pár starých pověr:
    Kolikrát kdo tento den kýchne, tolik let zůstane zdráv a na živu.
    Nebo kýchnul-li někdo třikrát po sobě, zůstane celý rok zdráv.
    A protože si lidé chtěli zdraví zajistit, tak šňupali na kýchavou neděli různé bylinky, které podporovaly kýchání. Dodnes kupříkladu seženete v trafice šňupací tabák, ale sama nevím jestli takhle vynucené kýchnutí platí :) .

    Víte že mor je české slovo označující epidemii?


    Recepis:

    Bramborové šlejšky

    3/4 kg vařených brambor
    10g soli
    2 vejce
    2 lžíce octa
    100g krupice
    podle potřeby asi 150 - 200g hrubé mouky
    na obalení 120g strouhanky
    rostlinný olej nebo máslo (mimo půst je lepší sádlo)

    Na vál rozstrouháme studené brambory, zasypeme solí, krupicí, moukou a rychle zapracujeme s vejci a octem v pevné těsto. Vyválíme delší válečky, z nich odkrajujeme kousky asi 2x4cm, které zakulatíme v šišky. Vaříme je čtyři minuty ve slané vodě, odcedíme drátěným cedníkem a hned dáváme do pekáče, v němž jsme osmažili strouhanku. Potřásáním pekáčem šišky obalíme. Před podáním je ještě zapečeme v troubě.

    Strouhanku je možno přisladit medem či moučkovým cukrem. Kdo nemá rád strouhanku podává šišky s mletým mákem, medem a máslem.

    Po staročesku šišky zapečeme nebo osmažíme do křupava a poléváme povidlovou omáčkou - domácí povidla si můžeme udělat na podzim bez cukru.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.
    J. Břízová - Nová kuchařka

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Pražná neděle - druhá neděle postní - 25. února 2024

    Název dostala od postního pokrmu, který se tento den tradičně připravuje a to je pražmo. Pražmo jsou máčená a pražená nedozrálá nebo klíčená obilná zrna vetšinou ječná nebo žitná. Z pražma po té připravuje polévka jménem praženka.

    Tradičně se k obědu připravuje praženka nebo oukrop a šoulet, tedy česneková polévka a zapékaný hrách a kroupy s česnekem. K tomu jako desert podáváme jablkový kompot.

    Můžeme připravit pražmo. Namočíme žito přes noc a po té zcedíme, propláchneme je a vylijeme vodu a necháme v lehce pootevřené sklenici naklíčit. Proplachujeme 1-2x denně vodou. Zrna můžeme klíčit i přímo ve studené vodě, ale musíme 2x denně měnit vodu, aby nezahnila. Máčíme či klíčíme 2-3dny i déle. Po té žito necháme okapat a spíše pomaleji opražíme do křupava na pánvi a solíme, můžeme opepřit. Pražíme na sucho nebo na oleji. Je to výborné. Lze takto připtavit i jiná obilná zrna, třeba pšenici.

    K večeři si můžeme dát rybu, která symbolizuje pokoru půstu a připravenost naslouchání.

    Na pražnou neděli se muži scházeli v hospodě a rokovali o úrodě a obilí a kolik čeho kdy kdo zasadí, aby bylo dobře nebo probírali obchod či plány do nadcházejícího roku. Nu, a při té příležitosti si dali panáka režné, či jiného alkoholu který se pálí z obilí, čímž zároveň vzdali úctu obilí, úrodě a zemi.

    A ženy, „aby vydržely rokování mužů“, se sešly v některé chalupě a daly si panáka rosolky nebo likéru. Na pražnou neděli je to tradičně likér ořechový.
    Rosolka je sladký alkohol - většinou v alkoholu nakládané lesní ovoce přiměřeně doslazované medem či cukrem. Rosolky byly i trnkové. Rosolka však dostala název od rosnatky. Úplně původní rosolka se totiž připravovala právě z rosnatky okrouhlolisté - masožravé rostliny. Tehdy se u nás vyskytovala bežně, dnes je velmi ohrožena. A rosolka se stala tak oblíbená, že se název vžil, ikdyž už s rostantkou nic společného neměl.

    Neměli bychom se však opít, neboť je půst a střídmost a proto popijeme pouze symbolicky. Opít se v tento den nevyplácí.
    Pití alkoholu v tuto neděli samozřejmě není povinnost a můžeme se i nadále alkoholu zříci, myslím že tělo bude raději.

    I když si o neděli můžeme dát symbolického panáka alkoholu, maso se nejí, proto se připravuje ryba, která je tradičně považována za postní pokrm a ne za maso (obsahuje jiné bílkoviny a lépe stravitelná než maso viz článek o půstu).


    Ostatně úctu zemi v tento den by měl dát každý, i když nemá pole, protože všichni jíme chléb a všichni užíváme plody země.


    Na Brtnicku se této neděli říkalo černá a pekly se velké koláče slazené medem, které měly dvojí černé mazání – mák a povidla.
    Také by měli být do této neděle vymeteny všechny komíny.


    Recepisy:

    Oukrop (česneková polévka)

    1,2l zeleninového vývaru nebo vody
    8 stroužků česneku
    25-50 g krup
    1 lžička majoránky
    2 bobkové listy (nemusí být)
    1 lžíce oleje
    sůl
    pepř

    2-3 krajíce žitného chleba a 1 lžíce másla nebo oleje na krutony

    Na oleji orestujeme kroupy, a po té velmi krátce česnek bud pokrájený na plátky nebo prolisovaný. Zalijeme vývarem nebo vodou, osolíme, opepříme, přidáme koření a vaříme do změknutí krup.

    Chléb na krutony pokrájíme na kostičky a osmahneme na tuku do zlatova.

    Kroupy můžeme použít vařené z přípravy na šoulet, pak polévku vaříme cca 15minut.

    Česnek můžeme přidat až téměř na konec utřený nebo prolisovaný.

    Mimo půst použijeme místo oleje sádlo, můžeme přidat i osmahnutou slaninu na kostičky.


    Šoulet

    250 g hrachu
    200 g krup
    2 ks cibule
    2 stroužky česneku
    4 lžíce oleje
    majoránka
    mletý černý pepř
    sůl
    tuk na vymazání

    Hrách propláchneme a namočíme ho asi na 4 hodiny do studené vody. Vyměníme vodu, uvaříme doměkka a scedíme. Kroupy hodně propláchneme, vsypeme do většího množství osolené vody a také je uvaříme doměkka. Kroupy občas promícháme, protože mají tendenci se chytat na dno hrnce. Uvařené kroupy scedíme, zchladíme studenou vodou a necháme okapat.

    Mezitím očistíme cibuli a česnek. Česnek prolisujeme a cibuli nakrájíme nadrobno. Na pánvi rozpálíme olej a cibuli pomaleji osmažíme dozlatova.

    Kroupy promícháme s hrachem, přidáme česnek, podle chuti směs osolíme, opepříme, přidáme majoránku a smaženou cibulku. Mimo půst můžeme místo oleje použít sádlo nebo špek.

    Pekáček vymažeme máslem nebo olejem, rozetřeme do něj směs a zapečeme v horké troubě. Přibližně 190 °C do zlatova.


    Rychlý jablkový kompot z čerstvých jablek

    oloupaná a na 1/4 pokrájená jablka
    skořice
    hřebíček
    voda
    trocha cukru nebo medu nebo syrupu ke slazení (dobrý je třeba rýžový, čekankový)

    Vložíme jablka do hrnce a zalijeme vodou tak akorát.

    Vložíme koření v celku a osladíme, vaříme asi 10minut do poloměkka, můžeme dochutit citronovou šťávou.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu..
    Ježek Brtnický - povídání o vsi
    Vařeni.cz - upravený recept
    Roman Vaněk - upravený recept na česnekačku
    Rodinná kuchařka

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Černá neděle - 18. února 2024 - první neděle postní

    První neděli postní se říká nejčastěji černá, ale také pučálka nebo fialová, liščí či samometná (nikoliv sazometná, která je později) dle kraje.

    Tento den tradice velela dospělým ženám se obléknout do černého smutečního šatu. Vyjadřovala se tím úcta k tomuto dni a celému půstu. V dnešní době již nemusíme oblékat smuteční šaty, ale zvolíme vlastní způsob projevu vážnosti.

    Celý tento den by se měl vést v úctě, spíše tichosti v usebrání a rozjímání. Můžeme jej také strávit v modlitbách nebo manuální prací, při které budeme dbát na to, abychom byli v klidu a v přítomnosti. Vypneme si kupříkladu hudbu a pracujeme v tichosti. Dříve většinou hospodyně v tento den pečlivě poklízely a připravovaly postní pokrm pučálku.

    Pučálka se připravuje tradičně k obědu. Je to pokrm z předklíčeného (pučeného) máčeného hrachu, který se nechává máčet předem aspoň dva dny. Voda se pravidelně mění (aspoň 2x za den) a tak by pučálka neměla nadýmat.
    Připravuje se solí a pepřem pražením v rostlinném oleji. Dříve se používal se často lněný olej. My můžeme použít třeba slunečnicový, řepkový nebo jakýkoliv jiný rostlinný olej, neboť je půst a živočišné tuky nepoužíváme.
    Pučálku je také možno připravit i na sladko s medem, což chutná zejména dětem.
    Pokud někomu nevyhovuje pučálka, udělá si jakýkoli pokrm z hrachu, ať už je to třeba polévka či hrachová kaše. Můžeme použít různé druhy hrachu, i římský (cizrna).

    Černá neděle se také nese ve jménu postních preclíků. Ty se zadělávají z pšeničné mouky nebo špaldy, vaří se a pak hustě posypou solí a mákem a dopékají se v peci nebo troubě. Dole najdete recept na preclíky bez vaření. Pečou se buď v sobotu večer, nebo o neděli.


    V krajích kde se nepekly preclíky, kupříkladu na Jihlavsku, se pekly koláče mazané černým mazáním a to buď makovým nebo povidlovým. Recept též najdete níže.

    S preclíky se také pojí další název pro tuto neděli - liščí. Říkalo se jí tak na Berounsku, Hořovicku, Křivoklátsku a Rakovnicku, kde bylo zvykem péci postní preclíky v noci na neděli, tak aby o tom děti nevěděly. Pak hospodyně ráno před svítáním vstala, dala preclíky na pentli nebo vrbový proutek. Kolik bylo dětí, tolik bylo proutků nebo pentlí. Potom šla vzbudit děti a řekla jim, že kolem běžela liška a nechala jim na zahradě něco dobrého. Děti vyskočily, běžely se umýt, pomodlit a hledat preclíky.
    Někde také obcházela žena převlečená za lišku a klepala na dveře. Když jí otevřeli, vběhla do světnice a začala honit děti, pak jim dala preclík. Odešla, když dostala nějaký úplatek.
    Tento zvyk se také prováděl na Zbirovsku a dost podobný také v Kostelci u Vorlíka. Tam však probíhal v jiné dny, v Kostelci ve středu 3. postního týdne a na Zbirovsku až na 4. postní neděli.

    Fialová se jí říká dle roucha, jež si obléká kněz při mši svaté.

    A proč samometná? Jak název napovídá se v sobotu i v neděli se velmi smýčilo, takže nelenit a pracovat! :)

    Recepis na koláče:

    České koláče

    asi 1/4 l mléka
    30g droždí
    80g cukru
    500g hladké mouky
    špetka soli
    3 žloutky
    vanilka
    citrónová kůra
    100g másla
    tuk na potření plechu, 2 bílky na potření koláčů
    Nádivka: povidlová, maková

    Z poloviny vlahého mléka, droždí, lžíce cukru a několika lžic mouky připravíme řidší kvásek a necháme zkynout. Do mísy prosejeme mouku se solí a cukrem, vlijeme vykynutý kvásek, přidáme ve zbytku vlahého mléka rozmíchané žloutky, vanilku, citrónovou kůru a vlahý tuk. Zaděláme vláčné těsto, nechám je zkynout na teplém místě. Pak rozdělíme na kousky o váze asi 40 - 50g, které zakulatíme v ruce do kuličky a dáme na pomaštěný plech. Do kousku hadříku zabalíme a zavážeme raneček mouky a takto vzniklou kuličkou vytlačíme do každého kousku těsta volný střed, do něho dáme nádivku. Úzké kraje koláčů povlažíme bílkem. Koláče necháme krátce zkynout. Pak je vkládáme do předehřáté trouby a asi za 30minut (dle velikosti) je upečeme. Hotové můžeme pocukrovat.


    Recepis na preclíky:

    350g hladké mouky (špaldy)
    80g oleje
    200ml mléka i méně dle mouky
    2 špetky cukru
    10g droždí
    2 velké špetky soli
    vejce na potření
    mák na posypání

    Rozděláme kvásek z droždí, trochy vlahého mléka, cukru a trochy mouky. Zaděláme těsto a necháme zkynout. Válíme hady a tvoříme preclíčky, necháme mírně nakynout, mažeme vejcem, posypeme mákem a pečeme do zlatova na 180°C.

    Dobrou chuť :)



    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Kuchařská kniha - J. Břízová

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Doba postní nebo-li období 40 denního půstu
    aneb proč v 21. století držet tradiční půst

    Mnoho lidí se mne ptá proč. Proč držet půst v dnešní době. Dovolte mi tedy menší pojednání.

    Jarní půst má dávnou tradici, jde ruku v ruce s cykly přírody, naším tělem i duší. Tradice je to prastará sahající daleko do předkřesťanských dob. Nicméně křesťanství tuto tradici přejalo a dalo by se říci, že díky němu se dochovala až do dnešních dnů.

    Předem bych chtěla říci, že 40 denní půst neznamená hladovění. Základem je v tomto půstu vynechat maso a alkohol. Mohou se však jíst ryby, obojživelníci a korýši, které tradice nepovažuje za maso a opravdu se jinak a mnohem rychleji tráví.

    Po fyzické stránce se nám otevírá každé jaro příležitost očistit tělo a vytříbit jídelníček, vypozorovat které potraviny našemu tělu vyhovují a které nikoliv. Po duševní stránce pak urovnat si myšlenky, srovnat se a vytvořit plán na následující rok. Je však třeba toto dělat vědomně.
    S plánováním započatého roku se pojí i druhá postní neděle, kdy naši předkové rokovali na téma co kdo zaseje, co se vytvoří, co je třeba udělat.

    Spočítáme-li si v kalendáři dny od Popeleční středy do konce půstu, který končí Bílou sobotou včetně, vyjde nám 46 dní. Je to proto, že neděle je den sváteční a z tradice se nepočítá jako postní den. I tak se o postních nedělích nepřejíme, nejí se maso a pouze s jednou výjimkou se nepije alkohol.
    Půst držíme tedy 6 dní a pak máme neděli volnější. O nedělích se tradičně pečou sladké koláče a připravují různá tradiční bezmasá jídla, můžeme více mastit a také si dát třeba kávu. O neděli si můžeme udělat dobrou tučnou rybu. S dodržováním postních nedělí půst mnohem rychleji uteče.

    Pro tělo je tedy postní období časem očisty. V tomto období příroda naprosto přirozeně tělu nastartuje očistu všech orgánů s důrazem na játra a ledviny. Je dobré v tomto období tělu ulehčit, neboť nám pak dává prostor pro lepší a snazší rozjímání (české slovo pro meditaci).

    Jak to udělat?

    Tělu hodně ulevíme tím, že nebudeme přijímat maso, alkohol, kofein a budeme dbát na to, abychom přijímali hodně vody, a to i teplé. Můžeme pít i čistící bylinné čaje, ale s mírou. Dobré jsou bylinky, které čistí játra, třeba ostropestřec mariánský. Také první kopřivy jsou výtečné. Vynecháme sádlo a lůj, nejíme velké množství soli a prefabrikované potraviny s éčky. Zkusíme vařit a jíst základní "opravdové" potraviny, jak je trefně nazvala Margit Slimáková.

    Maso a masné výrobky (tedy i veškeré uzeniny a šunky) můžeme nahradit rybami. Jak jsem již zmínila ryba se v rámci půstu nepovažuje za maso, je lehce stravitelná, obsahuje jiné bílkoviny, tělo ji jinak zpracovcává, obsahuje omega 3 mastné kyseliny a další látky, je však důležitá rozmanitost. V tradici symbolizuje pokoru, o půstu tolik důležitou.

    Můžeme jíst sýry a to zejména čerstvé málo tučné (lučinu, žervé, tvaroh, farmářské sýry,...) a zcela vynecháme sýry tavené, neboť obsahují velké množství soli a tavících solí obsahujících mnoho fosforu a fosfátů. Na tyto látky se váže vápník, který je v této formě pro tělo nestravitelný, takže taveným sýrům doporučuji se vyhnout.

    Snažíme se nekupovat dovozovou zeleninu a ovoce. Je z husta rychlená, velmi hnojená a často nepřiměřeně drahá. Prospěje nám za, která je tradičně dostupná v zimě v našich zeměpisných podmínkách. Zelenina, která se dá uchovat přes zimu ve sklepích, ideálně česká, takže převážně kořenová, zelí, brambory, kadeřávek a další. Z ovoce pak zejména jablka. Ideální je kysané zelí a i jiná kvašená zelenina (na internetu najdete i pod pojmem pickles), která obsahuje mnoho prospěšných látek z mléčného kvašení. Pokud si chceme v zimě pochutnat i na jiné zelenině, tak si dáme přes rok práci a v sezoně můžeme zavařit, usušit, zamrazit či naložit nebo zkvasit tu vypěstovanou v Čechách. Když nemáme moznožt skladovat, je lepší koupit mraženou zeleninu, která se mrazí v sezoně a prý obsahuje více vitamínů (nemám ověřeno). Pokud máme to štěstí a vlastníme kus země, je možné i takzvané zimní pěstování, kdy se zelenina vysadí srpnu do konce sezony naroste a sklízí se až přes zimu. O tomto způsobu pěstování hezky informuje youtube kanál Plodná zahrada.

    Dobré a zároveň velice zdraví prospěšné je již zmíněné tradiční nakládané kysané zelí. Je plné vitamínů, kupříkladu K a C, a minerálů, které naše tělo potřebuje. Pro zajímavost 100g domácího kysaného zelí nám pokryje denní dávku příjmu vitamínu C. Ideální je doma naložené zelí. Pokud ho půjdeme koupit dáváme bedlivý pozor na etikety, mnoho firem přidává do zelí konzervanty a umělá sladidla, která naopak zatěžují organismus.

    Po vzoru našich předků můžeme vynechat cukr a sladit jen o nedělích, a pokud máme na něco chuť, baštíme co je našemu českému tělu nejbližší a to jsou jablíčka, rozinky, ořechy, sušené ovoce a další.

    K pití si můžeme dát horkou vodu s medem a kapkou citronu. Citrony a pomeranče se do našich zemí dováží už více jak 500 let a tak tu poměrně zdomácněly, ale rozhodně to s nimi nepřehánějme. Tradičně se v českých zemích místo citronu používaly kdoule. Kdo má v blízkosti kdouloň, využije její ovoce lépe než citron.

    Dříve se jedla hodně žitná a ovesná mouka, žitný chléb. Pšenice byla spíše sváteční záležitostí o nedělích a to celoročně. Mělo to praktickou stránku, žito mnohem méně podléhá při skladování hořknutí a jiné degradaci narozdíl od pšenice, semleté, dobře skladované vydrží i 2 roky než žlukne. V dnešní době nás bude více zajímat, že žito obsahuje mnohem méně lepku a tím ulevíme tělu. Celožitný kváskový chléb je tedy o půstu dobrá volba. Pečivo kynuté nebo chceteli fermentované kvasem je pro tělo mnohem lépe ztravitelné než rychlé kynutí droždím. Cenově nejvýhodnější je si jej péct doma a chovat kvásek. Kdyby někdo chtěl mohu poskytnout recept na žitný chléb i kvásek.

    Neměly by se v tomto období pít ve velkém množství ani čerstvé ovocné šťávy a džusy.

    Pokud jsme již v půstu léta zběhlí, můžeme se vyhýbat i kukuřici a rýži (pokud nedržíme bezlepkovou dietu). Rýže zhusta v malých množstvích obsahuje těžké kovy a arsen. Je to způsobeno zatíženou půdou v Asii na které se pěstuje. Pokud máme rádi rýži používejme v půstu italskou, dobře propranou ve vodě. V Itálii se pěstuje více druhů rýže, nejznámější je asi Arborio, kulatozrnná rýže a mléčná rýže.

    Místo rýže můžeme vařit bulgur – lámanou tvrdou pšenici, která je v našich zeměpisných podmínkách doma, je to taková česká "rýže".

    Typickými tradičními postními pokrmy jsou obilné a luštěninové kaše, pučálka, pražmo, všemožné polévky, žitný chléb, kysané zelí a od 18. století také brambory. Fantazii se však meze nekladou 🙂.

    Také se vařívala muzika, pokrm z vařeného sušeného ovoce svařeného na kaši či omáčku. O půstu se prodávala ke kaším, nebo se s ní potíraly koláče. Mimo půst se podávala také k masu. Mohu poskytnout recept.

    Nezapomínáme pít dostatečné množství vody. Tělo si potřebuje odpočinout jednou za čas i od pravého čaje.

    Dětem můžeme také vařit očistná jídla, ale dbáme na nutriční hodnoty, které ke svému zdravému vývoji potřebují, a nesnižujeme jim porce. Kupříkladu luštěniny přirozeně obsahují mnoho bílkovin podobně jako hlíva ústřičná. U malých dětí nevynecháváme maso, je důležité pro jejich vývoj.

    Chce-li dodržet tradici půstu i člověk nemocný, může. Dobře však zváží, čeho se vzdá, aby svému tělu neublížil. Popřípadě se poradí s lékařem.

    I zdravý člověk bude při svém postním počínání naslouchat svému tělu a pozorovat jej, jak na které potraviny reaguje. Nepleťme si však abstinenční příznaky s tím, co tělu nesedí. Děje se tak hlavně u vynechání kofeinu, cukru a většího množství sacharidů. Cukr je pro naše tělo opravdu jako droga. Za 14dní se však tělo srovná do normálu, většinou pozorujeme častější hlad.

    Je na každém z nás které potraviny vynechá. Člověku, který drží půst poprvé bude chybět i maso, proto pro první půst doporučuji vynechat pouze maso a alkohol.

    Mnoho našich předků bralo půst opravdu vážně, a kdo byl zdráv, chtěl a byl připraven, ten celých 40 dní pil jen vodu a jedl žitný chléb ke kterému se přikusovalo kysané zelí.
    Ne každý byl na takové odříkání připraven a mnozí ráno chléb se zelím snídali, ale k obědu si dali třeba polévku nebo kaši a večer vařené zelí s chlebem či bramborem. V zámožnějších rodinách se oběvovaly na postních stolech ryby a raci.
    Tradice snídaní s chlebem a kysaným zelím je zaznamenána v mnoha krajích a to nejen jako přísně postní jídlo.

    V mnoha krajích se o půstu nejedly ani vejce. Slepice zhusta v zimě méně nesou a vejce se schovávala na zadělání těst a na Velikonoce.


    Ke zdravému půstu patří i očista duše. Když čistíme tělo, tak zároveň i duševní zdraví. Jedno bez druhého nejde.
    Postní období pro nás po duševní stránce znamená oproštění se od všeho nepodstatného, ztišení se, soustředění, usebrání, rozjímání i třeba čas na modlitbu.
    Když už jsme u modlitby - víte, že modlitba je mnohem starší než křesťanství a křesťanské učení ji pouze převzalo?

    V půstu jde o to vystoupit ze všedního koloběhu života, snažit se hledat podstatné věci, nenechávat se vláčet tím co chceme, ale pozorovat to, co opravdu potřebujeme. Odložit vše zbytečné a přebytečné a postupně zkoumat zdali třeba nežijeme nad poměry, nemáme nějakou závislost nebo jestli nás hmota příliš neodvádí od reality a sebe sama. Uvědomit si také jestli nemanipulujeme nebo nejsme manipulování a tak dále. Témat, nad kterými můžeme v tento čas rozjímat je mnoho a je na každém z nás, co si kdo vybere, co je pro něj důležité a jak letošní půst pojme.
    Jedno je ale pro postní dny společné, ztišení se, hledání hlasu své duše, ducha, těla a jejich jednoty. Hledání a nalezení toho, co nám prospívá i toho co prospívá ostatním. Nicméně největší cvičení pro nás o půstu je poslušnost sama k sobě a tím pílení pevné vůle, která je nám třeba celoročně.

    Abychom se nenechávali vytrhávat okolním světem, tak je v našem zájmu vypustit v tomto období návštěvy restaurací, hospod a zábav. Vyhnout se i hudbě, divadlu, televizi, dlouhému času na internetu a i četbě knih s příbehěm a jinou realitou. Toto všechno nás odvádí od nás samých i reality, kterou chceme vnímat.
    Půst je příprava na znovupřijetí sebe sama i víry v něco vyššího, co je kolem nás i v nás.

    Když budeme držet půst a nezměníme myšlení, z postu bude trápení, z očistného období bude „trýznění“ těla, a duše může reagovat až depresí. Naopak, pokud svou mysl nasměrujete správným směrem a neulehčíme tělu tím, co přijímáme za potravu, zjistíme, že se nemůžeme pořádně dostat sami k sobě a něco je špatně. Jedno bez druhého prostě nejde.

    Je na každém z nás, zda-li budeme půst dodržovat, a jak přísný si jej naordinujeme.

    Pro zajímavost katolická církev zavazuje k půstu lid od 15 do 60 ti let, po 60. roku je půst dobrovolný vzhledem ke zdraví jedince.
    Jestli se do půstu pustíte, a že ho vřele doporučuji, radím si neděle vyhradit na tradice a zvyky. Opravdu pak postní doba uplyne jako voda, budete mít spoustu krásných prožitků a nebudete se trápit s jednotvárností.

    Půst je obrovská příležitost se něco nového naučit a změnit.


    Něco málo historie:

    O půstu se nesměli zpívat světské písně, nesmělo se tančit a muzicírovat - to se považovalo za hřích.

    U zbývajících přástek ženské zpívaly postní a liturgické písně. Přástky (předení přízí) probíhaly podobně jako dračky (draní peří). Ženské se sešly v chalupě a pospolu předly, zpívaly a vyprávěly postní příběhy nebo pracovaly v tichosti. Po klekání (tj. po šesté hodině večerní) se každý ve své chalupě modlil růženec.

    V minulých dobách měla větší význam vnější symbolika, proto se v mnoha krajích během celého půstu nosila černá barva oblečení. Musel to být nápadný vizuální kontrast, když pestré kroje vystřídalo střízlivé oblečení a černé šátky. Pravidelně se chodilo do kostela na mše a bohoslužby. V kostele žádné květiny a často i zahalený oltářní obraz – všechno to, co je "navíc" zmizelo z očí, aby se pohled mohl upínat jen vzhůru a sama k sobě.

    Pomalu s koncem půstu končil i čas zimního odpočívání a nastával čas práce a jarních příprav na orbu, setí a co bylo třeba.
    Poslední neděle půstu se nesly ve jménu příprav na jaro a důležitých oslav Velikonoc a jara.

    V mnoha rodinách se kovové lžíce se o půstu vyměňovaly za dřevěné na důkaz pokory.
    Někde byly půsty tak přísné, že se nesmělo vařit na hrncích a rendlících, které se byť dotkly živočišného tuku. Jinde se hrnce a rendlíky velice důkladně myli a drbali. Tam, kde byl půst méně přísný, se toto dodržovalo pouze o velkých postech na Popeleční středu, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu a o sobotě před Svatodušními svátky, kdy se lidé snažili vůbec nemastit.

    Ti, co chtěli i ducha s duší oblažit, se zřekli na celý půst tělesného milování a modlili se a rozjímali.

    Aby nebylo postní období jednotvárné, tak si je naši předci uměli zpříjemnit. Na každou postní neděli se držely různé zvyky a peklo se pokaždé jiné pečivo. Tak období půstu dobře ubíhá, ale o tom až v samostatných článcích k jednotlivým nedělím.

    Krásný a příjemný půst.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Plodná zahrada - http://www.plodnazahrada.cz/
    Fermentujeme - https://www.facebook.com/profile.php?id=100057173182043

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Stručný přehled postních a velikonočních dnů pro rok 2024:

    Popeleční středa
    14. února - zahájení půstu, tradičně se peče žitný chléb, také letos střídmě oslavíme Valentýna

    Pytlový čtvrtek
    15. února - ač již půstu, dojídají se potraviny zbylé od masopustu, aby se nezkazily

    Černá neděle
    18. února - první neděle postní, vaří se pučálka či jiný pokrm z hrachu, mohou se péct koláče s černým mazáním nebo slané preclíky

    Pražná neděle
    25. února - druhá neděle postní, vaří se oukrop (česneková polévka s kroupami) a šoulet (hrách a kroupy zapečený s česnekem), můžeme doplnit o jablkový kompot. Můžeme připravit pražmo nebo praženku, muži mohou jít rokovat s ostatními muži a popít panáka režné či jiné pálenky z obilí, ženy mohou popít panáka rosolky, můžeme však dál držet očistný půst a alkohol opět vynechat

    Kýchavá neděle
    3. března - třetí neděle postní, vaří se kupříkladu pórková polévka a bramborové šišky sypané strouhankou k nim celerový salát, provádíme motlibu za uzdravení (nás samých)

    Družebná neděle
    10. března - čtvrtá neděle postní, můžeme si dobřát lehký aperitiv, vaří se tučnější jídlo třeba polévka s drožďovýmim knedlíčky, ryba s bramborem a jablkový závin, družíme se s rodinou či s přáteli u společného oběda a sdílíme s nimi své zkušenosti z půstu a povídáme

    Smrtná neděle
    17. března - pátá neděle postní, vaříme bramborovou polévku, bosáky s kysaným zelím a cibulkou a ovocný salát, vynáší se Morana (Smrt), poslední termín setí osení (lépe však 10 dní před květnou nedělí)

    První jarní den
    20. března - krmíne bytosti mlékem

    Květná neděle
    24. března - šestá a poslední neděle postní, vaříme zeleninovou polévku, fazolky na smetaně s bramborem a vločkové či máslové sušenky (ideálně doma připravené), učiníme procházku do přírody, světí se kočičky, zdobí se s nimi nedělní stůl, z tradice si ženy obléknou něco nového

    Svatý týden:
    Modré pondělí - 25.3. - zdobíme stůl zvrostlým zeleným osením a ozdobíme jej, dáváme úctu nebi a počasí, děkujeme za život

    Šedivé úterý - 26.3. - hospodyňky poklízí a připravují vše potřebné na pečení a barvení vajec, děkujeme za smrt

    Škaredá středa - 27.3. - den, kdybychom se neměli mračit, budeme naslouchat a pozorovat

    Zelený čtvrtek - 28.3. - vaříme zelené pokrmy, oslavuje život, sílu, jídlo, člověka, odlétají zvony do Říma, myjeme se ráno studenou vodou, pečeme jidáše s medem na pátek, uspořádáme slavnostní večeři - večeříme rybu a chléb, popijeme vodu jako přípitek a na závěr sklenku červeného vína

    Velký pátek - 29.3. - přísnější půst, neryjeme a nepřesazujeme květiny, krmíme bytosti mlékem, k obědu pojíme jidáše pečené o zeleném čtvrtku a bramboračku, odpoledne provádíme modlitbu za uzdravení bližních (i Země), pečeme mazance (ale nejí se!), k večeři připravíme kupříkladu brambory na loupačku s máslem a mlékem nebo s tvarohem a cibulkou

    Bílá sobota - 30.3. - poslední den půstu - ráno se omyjeme ve studené vodě, vaříme slavnostní oběd, nudle s mákem, nebo flelky s houbami, oblékneme si bílé šaty, pánové bílou košili, u oběda zapálíme bílou svíci, jdeme ven uctít vodu a nabrat si do nádoby živou vodu z pramene/studánky, večer se provádí rituál svěcení ohně

    Velikonoční neděle - 31.3. - ráno se snídá svěcený mazanec, pečeme velikonočního beránka, vaříme bohatý oběd - skopové se špenátem a pokrmy s bylinkami, vaječné pokrmy, učiníme jarní výzdobu, muži splétají pomlázky, ženy barví kraslice, pečeme velikonoční nádivku na pondělí

    Velikonoční pondělí - 1.4. - červené - den nejslavnější z velikonoc, den radosti, muži i ženy se krásně ustrojí, muži a chlapci jdou na koledu s pomlázkou, ženy a dívky rozdávají vajíčka a pentle, pomlázka končí ve 12:00, k obědu je mnohde velikonoční nádivka, mohou se připravovat boží milosti, velikonoční kynutý věnec a mandlový mazanec - letos nám vyšlo červené pondělí na Apríla

    Toto je pouze stručný výtah, více se dozvíte později v jednotlivých článcích, krásný půst a velikonoce.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Pytlový čtvrtek – 15. února 2024

    Pytlový čtvrtek je druhý den velikonočního půstu.

    Protože ale naši předci byli šetrní a nic nesmělo přijít nazmar, tak je tento postní den trochu zvláštní: „To co po masopustě ještě k jídlu zbude, všechno se sní, stráví, spotřebuje - zpytluje. Ovšem každý ve své chalupě, bez muziky a zpěvu.“ Od toho vznikl i název tohoto dne.
    Tomu co nezbylo nic, drží půst i tento den.

    Takže na pytlový čtvrtek dojíme nepostní zásoby, aby se nezkazily a hurá do půstu! Vždyť nás čeká první posní neděle.

    Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Popeleční středa - 14. února 2024

    Prvním dnem půstu je Popeleční středa.

    Popeleční středa se vypočítává 40 dní a 6 svátečních postních neděl od Velikonoc. Velikonoce jsou závislé na prvním jarním úplňku, který vyjde po prvním jarním dnu 21. března. Na popeleční středě závisí délka a konec Masopustu.

    Letos je to 14. únor, který připadl na Popeleční středu a zahajuje 40ti denní jarní půst a nás čeká v tento den několik úkonů, abychom se dobře tento rok pomněli.

    V mnoha krajích byl tento den půstem velkým nebo přísným, kdy se nejedlo prakticky vůbec. Jinde se dodržoval a dodržuje přísný půst od masa a tzv. půst újmy - můžeme se najíst do syta jen jednou za den.

    Dnes je pro nás důležité, že v tento den a po celý půst se nejí maso a masné výrobky, nepije se alkohol, omezuje se cukr a kofein.

    Měli bychom si udělat takový hodně odlehčený den s luštěninami nebo bulgurem či pohankou nebo lehkou rybou. Rybu totiž půst nepovažuje za maso a v půstu se jíst může. Vhodné je také kysané zelí s chlebem po vzoru našich předků.


    Popeleční středa, den popelce.

    Spalují se svěcené větvičky jívy - kočičky (ratolesti), z předešlých Velikonoc. Popel z nich se nazývá popelec. Faráři a duchovní je pálí a potom všem dělají na čele křížek popelcem se slovy: "Pamatuj člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš." a dělali to podobně i naši dávní předkové, protože tato tradice sahá až do předkřesťanských dob.

    Ještě mnoho farností tuto tradici dodržuje a lidé na popeleční středu nosí do kostela spálit ratolesti, které je ochraňovali celý rok. Když se nedostanou lidé do kostela ve středu mohou ještě o nejbližší postní neděli, kdy se popelec na některých místech taktéž udílí. Když se nám nechce do kostela a vhodit kočičky do svěceného ohně, můžeme tento rituál udělat sami, ale pamatujte na úctu, pokoru a poděkování.
    Popelem vše končí, aby nové z něho mohlo povstat.

    Říká se, že kdo tento den bude péci chléb, tomu při pečení pomáhá sám Pán Bůh se všemi svatými.


    Jak jsme si řekli, popeleční středa je prvním dnem půstu.
    Půst držíme proto, abychom odlehčili tělu i duši a měli prostor k rozjímání a vyčistili si nejen tělo, ale i mysl.
    Postní období není hladovění a trýznění těla, ale prostor pro to, kdy můžeme zjistit, které potraviny našemu tělu vyhovují, dělají mu dobře a neunavují ho, nepřejídáme se.
    Když budeme pilně a svědomitě půst dodržovat a budeme z něho mít radost, dostaneme za odměnu výborně se cítící tělo, klid, srovnané myšlenky a dobrou náladu. Celé postní období je totiž přímo ideální a od přírody daný čas na objevování sebe sama. K půstu jsem připravila zvláštní článek, ten ale až příště.

    A ještě pár starých lidových zvyků:

    Na popeleční středu by se nemělo prát prádlo. Říká se, že prádlo bude pak celý rok špinavé.

    Říká se, že ten kdo se o popeleční středě napije svěcené vody, bude celý rok ochráněn před komáry.

    Zvykem na Ledečsku bylo Hledání Masopustu. Jeden člověk se směšně oblékl a s rozsvícenou lucernou chodil po staveních a hledal Masopust. Ze stavení odešel, až když dostal nějaký zbytek z Masopustu.

    Na Přeloučsku to bylo tzv. Praní zástěr. To ženské vzaly ráno kbelík s mýdlovou vodou, chodily po vsi a hledaly muže, kteří ještě dospávali po masopustu a obličej jim mazaly mýdlem. Ti co se nechtěli dát namazat, museli se vykoupit mincí...


    Letos nám vyšel první postní den na svatého Valentina a tak i oslavu jeho bychom měli pojmout střídměji.


    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    sepsala Barbora Orságová
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam