Doba postní nebo-li období 40 denního půstu
aneb proč v 21. století držet tradiční půst
Mnoho lidí se mne ptá proč. Proč držet půst v dnešní době. Dovolte mi tedy menší pojednání.
Jarní půst má dávnou tradici, jde ruku v ruce s cykly přírody, naším tělem i duší. Tradice je to prastará sahající daleko do předkřesťanských dob. Nicméně křesťanství tuto tradici přejalo a dalo by se říci, že díky němu se dochovala až do dnešních dnů.
Předem bych chtěla říci, že 40 denní půst neznamená hladovění. Základem je v tomto půstu vynechat maso a alkohol. Mohou se však jíst ryby, obojživelníci a korýši, které tradice nepovažuje za maso a opravdu se jinak a mnohem rychleji tráví.
Po fyzické stránce se nám otevírá každé jaro příležitost očistit tělo a vytříbit jídelníček, vypozorovat které potraviny našemu tělu vyhovují a které nikoliv. Po duševní stránce pak urovnat si myšlenky, srovnat se a vytvořit plán na následující rok. Je však třeba toto dělat vědomně.
S plánováním započatého roku se pojí i druhá postní neděle, kdy naši předkové rokovali na téma co kdo zaseje, co se vytvoří, co je třeba udělat.
Spočítáme-li si v kalendáři dny od Popeleční středy do konce půstu, který končí Bílou sobotou včetně, vyjde nám 46 dní. Je to proto, že neděle je den sváteční a z tradice se nepočítá jako postní den. I tak se o postních nedělích nepřejíme, nejí se maso a pouze s jednou výjimkou se nepije alkohol.
Půst držíme tedy 6 dní a pak máme neděli volnější. O nedělích se tradičně pečou sladké koláče a připravují různá tradiční bezmasá jídla, můžeme více mastit a také si dát třeba kávu. O neděli si můžeme udělat dobrou tučnou rybu. S dodržováním postních nedělí půst mnohem rychleji uteče.
Pro tělo je tedy postní období časem očisty. V tomto období příroda naprosto přirozeně tělu nastartuje očistu všech orgánů s důrazem na játra a ledviny. Je dobré v tomto období tělu ulehčit, neboť nám pak dává prostor pro lepší a snazší rozjímání (české slovo pro meditaci).
Jak to udělat?
Tělu hodně ulevíme tím, že nebudeme přijímat maso, alkohol, kofein a budeme dbát na to, abychom přijímali hodně vody, a to i teplé. Můžeme pít i čistící bylinné čaje, ale s mírou. Dobré jsou bylinky, které čistí játra, třeba ostropestřec mariánský. Také první kopřivy jsou výtečné. Vynecháme sádlo a lůj, nejíme velké množství soli a prefabrikované potraviny s éčky. Zkusíme vařit a jíst základní "opravdové" potraviny, jak je trefně nazvala Margit Slimáková.
Maso a masné výrobky (tedy i veškeré uzeniny a šunky) můžeme nahradit rybami. Jak jsem již zmínila ryba se v rámci půstu nepovažuje za maso, je lehce stravitelná, obsahuje jiné bílkoviny, tělo ji jinak zpracovcává, obsahuje omega 3 mastné kyseliny a další látky, je však důležitá rozmanitost. V tradici symbolizuje pokoru, o půstu tolik důležitou.
Můžeme jíst sýry a to zejména čerstvé málo tučné (lučinu, žervé, tvaroh, farmářské sýry,...) a zcela vynecháme sýry tavené, neboť obsahují velké množství soli a tavících solí obsahujících mnoho fosforu a fosfátů. Na tyto látky se váže vápník, který je v této formě pro tělo nestravitelný, takže taveným sýrům doporučuji se vyhnout.
Snažíme se nekupovat dovozovou zeleninu a ovoce. Je z husta rychlená, velmi hnojená a často nepřiměřeně drahá. Prospěje nám za, která je tradičně dostupná v zimě v našich zeměpisných podmínkách. Zelenina, která se dá uchovat přes zimu ve sklepích, ideálně česká, takže převážně kořenová, zelí, brambory, kadeřávek a další. Z ovoce pak zejména jablka. Ideální je kysané zelí a i jiná kvašená zelenina (na internetu najdete i pod pojmem pickles), která obsahuje mnoho prospěšných látek z mléčného kvašení. Pokud si chceme v zimě pochutnat i na jiné zelenině, tak si dáme přes rok práci a v sezoně můžeme zavařit, usušit, zamrazit či naložit nebo zkvasit tu vypěstovanou v Čechách. Když nemáme moznožt skladovat, je lepší koupit mraženou zeleninu, která se mrazí v sezoně a prý obsahuje více vitamínů (nemám ověřeno). Pokud máme to štěstí a vlastníme kus země, je možné i takzvané zimní pěstování, kdy se zelenina vysadí srpnu do konce sezony naroste a sklízí se až přes zimu. O tomto způsobu pěstování hezky informuje youtube kanál Plodná zahrada.
Dobré a zároveň velice zdraví prospěšné je již zmíněné tradiční nakládané kysané zelí. Je plné vitamínů, kupříkladu K a C, a minerálů, které naše tělo potřebuje. Pro zajímavost 100g domácího kysaného zelí nám pokryje denní dávku příjmu vitamínu C. Ideální je doma naložené zelí. Pokud ho půjdeme koupit dáváme bedlivý pozor na etikety, mnoho firem přidává do zelí konzervanty a umělá sladidla, která naopak zatěžují organismus.
Po vzoru našich předků můžeme vynechat cukr a sladit jen o nedělích, a pokud máme na něco chuť, baštíme co je našemu českému tělu nejbližší a to jsou jablíčka, rozinky, ořechy, sušené ovoce a další.
K pití si můžeme dát horkou vodu s medem a kapkou citronu. Citrony a pomeranče se do našich zemí dováží už více jak 500 let a tak tu poměrně zdomácněly, ale rozhodně to s nimi nepřehánějme. Tradičně se v českých zemích místo citronu používaly kdoule. Kdo má v blízkosti kdouloň, využije její ovoce lépe než citron.
Dříve se jedla hodně žitná a ovesná mouka, žitný chléb. Pšenice byla spíše sváteční záležitostí o nedělích a to celoročně. Mělo to praktickou stránku, žito mnohem méně podléhá při skladování hořknutí a jiné degradaci narozdíl od pšenice, semleté, dobře skladované vydrží i 2 roky než žlukne. V dnešní době nás bude více zajímat, že žito obsahuje mnohem méně lepku a tím ulevíme tělu. Celožitný kváskový chléb je tedy o půstu dobrá volba. Pečivo kynuté nebo chceteli fermentované kvasem je pro tělo mnohem lépe ztravitelné než rychlé kynutí droždím. Cenově nejvýhodnější je si jej péct doma a chovat kvásek. Kdyby někdo chtěl mohu poskytnout recept na žitný chléb i kvásek.
Neměly by se v tomto období pít ve velkém množství ani čerstvé ovocné šťávy a džusy.
Pokud jsme již v půstu léta zběhlí, můžeme se vyhýbat i kukuřici a rýži (pokud nedržíme bezlepkovou dietu). Rýže zhusta v malých množstvích obsahuje těžké kovy a arsen. Je to způsobeno zatíženou půdou v Asii na které se pěstuje. Pokud máme rádi rýži používejme v půstu italskou, dobře propranou ve vodě. V Itálii se pěstuje více druhů rýže, nejznámější je asi Arborio, kulatozrnná rýže a mléčná rýže.
Místo rýže můžeme vařit bulgur – lámanou tvrdou pšenici, která je v našich zeměpisných podmínkách doma, je to taková česká "rýže".
Typickými tradičními postními pokrmy jsou obilné a luštěninové kaše, pučálka, pražmo, všemožné polévky, žitný chléb, kysané zelí a od 18. století také brambory. Fantazii se však meze nekladou 🙂.
Také se vařívala muzika, pokrm z vařeného sušeného ovoce svařeného na kaši či omáčku. O půstu se prodávala ke kaším, nebo se s ní potíraly koláče. Mimo půst se podávala také k masu. Mohu poskytnout recept.
Nezapomínáme pít dostatečné množství vody. Tělo si potřebuje odpočinout jednou za čas i od pravého čaje.
Dětem můžeme také vařit očistná jídla, ale dbáme na nutriční hodnoty, které ke svému zdravému vývoji potřebují, a nesnižujeme jim porce. Kupříkladu luštěniny přirozeně obsahují mnoho bílkovin podobně jako hlíva ústřičná. U malých dětí nevynecháváme maso, je důležité pro jejich vývoj.
Chce-li dodržet tradici půstu i člověk nemocný, může. Dobře však zváží, čeho se vzdá, aby svému tělu neublížil. Popřípadě se poradí s lékařem.
I zdravý člověk bude při svém postním počínání naslouchat svému tělu a pozorovat jej, jak na které potraviny reaguje. Nepleťme si však abstinenční příznaky s tím, co tělu nesedí. Děje se tak hlavně u vynechání kofeinu, cukru a většího množství sacharidů. Cukr je pro naše tělo opravdu jako droga. Za 14dní se však tělo srovná do normálu, většinou pozorujeme častější hlad.
Je na každém z nás které potraviny vynechá. Člověku, který drží půst poprvé bude chybět i maso, proto pro první půst doporučuji vynechat pouze maso a alkohol.
Mnoho našich předků bralo půst opravdu vážně, a kdo byl zdráv, chtěl a byl připraven, ten celých 40 dní pil jen vodu a jedl žitný chléb ke kterému se přikusovalo kysané zelí.
Ne každý byl na takové odříkání připraven a mnozí ráno chléb se zelím snídali, ale k obědu si dali třeba polévku nebo kaši a večer vařené zelí s chlebem či bramborem. V zámožnějších rodinách se oběvovaly na postních stolech ryby a raci.
Tradice snídaní s chlebem a kysaným zelím je zaznamenána v mnoha krajích a to nejen jako přísně postní jídlo.
V mnoha krajích se o půstu nejedly ani vejce. Slepice zhusta v zimě méně nesou a vejce se schovávala na zadělání těst a na Velikonoce.
Ke zdravému půstu patří i očista duše. Když čistíme tělo, tak zároveň i duševní zdraví. Jedno bez druhého nejde.
Postní období pro nás po duševní stránce znamená oproštění se od všeho nepodstatného, ztišení se, soustředění, usebrání, rozjímání i třeba čas na modlitbu.
Když už jsme u modlitby - víte, že modlitba je mnohem starší než křesťanství a křesťanské učení ji pouze převzalo?
V půstu jde o to vystoupit ze všedního koloběhu života, snažit se hledat podstatné věci, nenechávat se vláčet tím co chceme, ale pozorovat to, co opravdu potřebujeme. Odložit vše zbytečné a přebytečné a postupně zkoumat zdali třeba nežijeme nad poměry, nemáme nějakou závislost nebo jestli nás hmota příliš neodvádí od reality a sebe sama. Uvědomit si také jestli nemanipulujeme nebo nejsme manipulování a tak dále. Témat, nad kterými můžeme v tento čas rozjímat je mnoho a je na každém z nás, co si kdo vybere, co je pro něj důležité a jak letošní půst pojme.
Jedno je ale pro postní dny společné, ztišení se, hledání hlasu své duše, ducha, těla a jejich jednoty. Hledání a nalezení toho, co nám prospívá i toho co prospívá ostatním. Nicméně největší cvičení pro nás o půstu je poslušnost sama k sobě a tím pílení pevné vůle, která je nám třeba celoročně.
Abychom se nenechávali vytrhávat okolním světem, tak je v našem zájmu vypustit v tomto období návštěvy restaurací, hospod a zábav. Vyhnout se i hudbě, divadlu, televizi, dlouhému času na internetu a i četbě knih s příbehěm a jinou realitou. Toto všechno nás odvádí od nás samých i reality, kterou chceme vnímat.
Půst je příprava na znovupřijetí sebe sama i víry v něco vyššího, co je kolem nás i v nás.
Když budeme držet půst a nezměníme myšlení, z postu bude trápení, z očistného období bude „trýznění“ těla, a duše může reagovat až depresí. Naopak, pokud svou mysl nasměrujete správným směrem a neulehčíme tělu tím, co přijímáme za potravu, zjistíme, že se nemůžeme pořádně dostat sami k sobě a něco je špatně. Jedno bez druhého prostě nejde.
Je na každém z nás, zda-li budeme půst dodržovat, a jak přísný si jej naordinujeme.
Pro zajímavost katolická církev zavazuje k půstu lid od 15 do 60 ti let, po 60. roku je půst dobrovolný vzhledem ke zdraví jedince.
Jestli se do půstu pustíte, a že ho vřele doporučuji, radím si neděle vyhradit na tradice a zvyky. Opravdu pak postní doba uplyne jako voda, budete mít spoustu krásných prožitků a nebudete se trápit s jednotvárností.
Půst je obrovská příležitost se něco nového naučit a změnit.
Něco málo historie:
O půstu se nesměli zpívat světské písně, nesmělo se tančit a muzicírovat - to se považovalo za hřích.
U zbývajících přástek ženské zpívaly postní a liturgické písně. Přástky (předení přízí) probíhaly podobně jako dračky (draní peří). Ženské se sešly v chalupě a pospolu předly, zpívaly a vyprávěly postní příběhy nebo pracovaly v tichosti. Po klekání (tj. po šesté hodině večerní) se každý ve své chalupě modlil růženec.
V minulých dobách měla větší význam vnější symbolika, proto se v mnoha krajích během celého půstu nosila černá barva oblečení. Musel to být nápadný vizuální kontrast, když pestré kroje vystřídalo střízlivé oblečení a černé šátky. Pravidelně se chodilo do kostela na mše a bohoslužby. V kostele žádné květiny a často i zahalený oltářní obraz – všechno to, co je "navíc" zmizelo z očí, aby se pohled mohl upínat jen vzhůru a sama k sobě.
Pomalu s koncem půstu končil i čas zimního odpočívání a nastával čas práce a jarních příprav na orbu, setí a co bylo třeba.
Poslední neděle půstu se nesly ve jménu příprav na jaro a důležitých oslav Velikonoc a jara.
V mnoha rodinách se kovové lžíce se o půstu vyměňovaly za dřevěné na důkaz pokory.
Někde byly půsty tak přísné, že se nesmělo vařit na hrncích a rendlících, které se byť dotkly živočišného tuku. Jinde se hrnce a rendlíky velice důkladně myli a drbali. Tam, kde byl půst méně přísný, se toto dodržovalo pouze o velkých postech na Popeleční středu, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu a o sobotě před Svatodušními svátky, kdy se lidé snažili vůbec nemastit.
Ti, co chtěli i ducha s duší oblažit, se zřekli na celý půst tělesného milování a modlili se a rozjímali.
Aby nebylo postní období jednotvárné, tak si je naši předci uměli zpříjemnit. Na každou postní neděli se držely různé zvyky a peklo se pokaždé jiné pečivo. Tak období půstu dobře ubíhá, ale o tom až v samostatných článcích k jednotlivým nedělím.
Krásný a příjemný půst.
Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Plodná zahrada -
http://www.plodnazahrada.cz/Fermentujeme -
https://www.facebook.com/profile.php?id=100057173182043sepsala Barbora Orságová