Tři králové - 6. ledna
6. ledna se přicházejí poklonit tři králové Ježíškovi - Kašpar, Melichar a Baltazar. S nimi příchází i konec Vánoc.
Je to tedy důžežitý den pro hospodyňky a hosdpodáře - uklízíme vánoční výzdobu. Vánoce nám nedělí po Třech králích definitivně končí a tak by se měla poctivě sklidit veškerá vánoční výzdoba. Jen betlém má vyjjímku a může se nechat déle, až do Hromnic. Konec vánoc nám otevírá další tadiční období - Masopust a do něj již vánoční výzdoba nepatří.
Odstrojíme stromeček a spálíme jej. Pokud nemáme možnost, můžeme jej odvést do kompostárny nebo věnovat do zoo či útulku pro zvířátka. Je třeba tam ale zavolat, jestli je chtějí. Pro zvířátka musí být stromek opravdu důkladně odstrojen, aby si zvířata neublížila a nesežrala třeba kus staniolu nebo háček. U nás se stromek rozřeže a použije se jako chvojí na kytičky a zbytek se spálí.
Pálí se i adventní věnec.
Jediné co necháme z výzdoby až do dalších vánoc je jmelí. Bude nám přinášet štěstí do domu po celý rok, až jej na Štědrý den opět vyměníme za darované z lásky či od přátel a staré do Tří králů spálíme.
I konec vánoční doby bychom měli prožít v kruhu rodinném a naplánovat si společný oběd je-li víkend, či večeři když Tříkrálový den vyjde na den pracovní. Měli bychom si popovídat o tom jak jsme prožili celé vánoční svátky a třeba se něco zajímavého dozvědět nebo probrat věci, které se nám nelíbili a příští rok je vylepšit. Je dobré si tyto poznatky zároveň zapsat, neboť rok je dlouhý a většinu do roka zapomeneme.
Tříkrálový den je také ideální k vytvoření předsevzetí a rozhodování o věcech na tento rok, nebesa jsou nám totiž v tento den výjimečně nakloněna.
A ještě trochu historie, folklóru, lidových zvyků a pár typů:
Král Kašpar, Melichar a Baltazar přišli k jesličkám uctít a obdarovat Jezulátko. Přinesli zlato, kadidlo a myrhu, vešli do domu, padli na kolena a klaněli se Ježíši. Zlato nemusím vysvětlovat. Kadidlo ještě většina lidí zná z kostela. Je to pryskyřice, která se pokládá na rozžhavený uhlík, čímž se docílí voňavého bílého a očistného kouře. Myrha je též pryskyřice a dělá se s ní totéž co s kadidlem, vydává zvláštně voňavý očistný kouř, také se používala k balzamování těl.
Ke Třem králům patří Obchůzka duchovního, která má nejméně od třicetileté války stejnou podobu. Domy ve vsi i ve městech obcházel duchovní s ministranty, často i s kostelníkem, učitelem a žáky. S modlitbou a zpěvem se dům vykuřoval kadidlem a vykrápěl svěcenou vodou. Po tom co bylo toto provedeno se na dveře či rám nad nimi napsalo svěcenou křídou K+M+B+ a letopočet nového roku. Původně se nad dveře psalo C+M+B+ a někteří badatelé tvrdí že může jít o zkratku „ Christis mansionem benedicat“ což je česky „Kristus ať požehná tomuto příbytku“. Tak či tak jde vlastně o převzetí pohanského obřadu, který se dělal na ochranu domu před zlými silami. Kadidlo a uhlík, svěcená voda, svěcená křída, tedy očista všemi živly a nápis zajistí ochranu a očistu domu.
Později místy převzal tuto povinnost kantor, který za ni dostával výslužku. Pamětníci vzpomínají, že prý přání často jen oddrmolil a písmena zběžně načrtl, neboť věděl, že mu hospodář velkou výslužku nedá, zato tam kde předpokládal dobrou odměnu, písmena pečlivě kreslil, i křížek, větvičky a jiné ozdoby přimaloval.
Tři králové také chodívali na koledu sami, původně je představovali mladíci, později starší děti. Masky byly jednoduché, papírová koruna, vousy z koudele nebo vaty, místo vzácného roucha bílá košile nebo prostěradlo opásané provazem, červeným šátkem nebo stuhou a pochopitelně začerněné tváře třetího krále. Tam kde byla krajina kopcovitá, chodívali se třemi králi ještě „pastýři“. V Orlických horách je doprovázeli dva sluhové zvaní laufři.
Při koledě se někdy rozdávaly „tříkrálové lístky“ byly to svaté obrázky zobrazující Tři krále. O jejich rozdávání se píše koncem 18. století v pamětech rytíře Jana Jeníka z Bratřic.
Ke Třem králům patřili i divadelní hry o narození Ježíše a příchodu Tří králů, které byly velmi oblíbené hlavně prostými lidmi pro jejich výpravnost.
Nevím jak u Vás, ale ve velkých městech, kde jsem přebývala, již Tříkrálové obchůzky s kadidlem a svěcenou křídou nechodí a je to škoda. I byt v paneláku si zaslouží očistit a ochránit.
Nicméně můžeme si maličko popoci sami. Kadidlo a myrhu i křídu můžeme sehnat v některých orientálních obchůdcích, či krámech s církevními potřebami a aspoň jednu tříkrálovou píseň zná asi každý.
Místy však chodí tříkrálová sbírka na charitu a tři králové jsou poženáni v kostele a nosí si svěcené křídy. Jen už je často musíte pozvat, protože v mnoha místech nechodí všude, ale jen na pozvání.
V hodně mětech se pořádají tříkrálové průvody.
Naši předci prováděli ještě další zvyky. V předvečer sv. Tří králů zapalovali v některých krajích všichni členové domácnosti stejně veliké svíce. Koho svíce zhasla jako první, ten prý první z rodiny zemřel. Šel-li kouř vzhůru, pak jeho duše půjde do nebe, šel-li k zemi, pak půjde do pekel.
Jinde se lilo olovo, pouštěli se skořápky, podobně jako na štědrý den.
Ráno na Tři krále se dívky omývaly sněhem, aby měly bělostnou pleť.
Pokud se někdo dokázal ponořit celý do ledové vody, měl během roku zajištěno pevné zdraví.
Napití se svěcené tříkrálové vody prý chránilo před nemocemi.
A trocha z historie:
Svatí Tři králové, byly vlastně mudrcové. K záměně mudrců za krále došlo ve středověku ve 12. století, kdy se obnovila a rozšířila úcta v ně po té, co roku 1194 družina římského císaře přinesla z milánského kostela sv. Eusrogia do chrámu v Kolíně nad Rýnem ostatky, považované za ostatky Tří králů. Jména těchto králů (C+M+B+) pak jako první autor uváděl Petr Comestor, který byl kancléřem pařížské Sorbonny.
Zajímavé doplnění Třech králů ze stránek
https://www.facebook.com/ceskezvykyPŘEDVEČER TŘÍ KRÁLŮ, SVĚCENÍ VODY A KŘÍDY (5.1.)
Celý den a nejvíce pak večer před svátkem sv. Tří králů míval ráz slavnostní, v chrámech se světila voda a křída. K těmto věcem si lidé přidávali také „bobky“ (vavřínové plody), který byl nastrkán v soli, dále světili síru, česnek a svíčky. Všechny tyto věci kromě svíček, používali v domácím léčení lidí i dobytka. Ve farním kostele, ve zvláštní velké nádobě byla svěcená voda. Každý přinesl ve své nádobě vodu čistou, kterou vylil do vody svěcené a pak si z ní nabral do své nádoby. Když si hospodář nebo hospodyně z kostela přinesli posvěcenou vodu, nejprve se jí každý napil, aby byl chráněn před zimnicí. Pak se nalila do kropenky, upevněné obyčejně při dveřích. Zbylá voda z předešlého roku se vylévala na ohniště.
Po modlení nad svěcenou vodou si vzal sedlák trochu vody do džbánu a zhotovil si ze slámy štětičku. Vykropil celou světnici, půdu, sklep, spižírnu a chlév. Tím se stalo, že celé stavení bylo rázem zbaveno obtížného hmyzu a lidé v něm bydlící byli obrněni proti každému pokušení. Když se vše vykropilo, odešel hospodář na pole, které také pokropil a pomodlil se za hojnou úrodu. Štětičku zanechal na poli. Na Chodsku se žehnali svěcenou vodou každodenně, ráno i večer, když odcházejí z domova, když se dítě narodilo a též když zemřel někdo ve stavení. Také každý nový kus dobytka se pokropoval, podobně jako první fůra sena i obilí. Svěcený bobek byl dobrý na různá bolení.
Někde ostatní vodu svařili a uschovali pro rozličnou potřebu. Svěcenou vodu však nebylo zapotřebí svařovat, poněvadž podle lidové víry vydrží prý celých sedm let, aniž by ztrácela na chuti, nebo snad zahnívala. Kde býval hospodář příliš vzdálen od kostela, mohl si posvětit vodu sám. Tuto vodu musel načerpat přesně o půlnoci před Třemi králi a říkat příslušnou pobožnou průpověď, když ji přinášel do světnice.
Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše tradice
ceske zvyky
sepsala Barbora Orságová