ROXXA: no, já se řadím spíš k experimentátorkám, než že bychom ortodoxně dodržovali a praktikovali... malý je dva a půl měsíce, zkoušíme tak měsíc s nějakou přestávkou. Na začátku se dařilo hlavně díky situačnímu a časovýmu uspořádání (kadí po kojení, tak jí přistrčím kyblík). Jinak mi trvalo mi dost dlouho, než jsem pochopila její signály - nejdřív jsem vypozorovala specifické zamračení asi vteřinu před tím než začne čurat, což není užitečné, takže jsem se snažila zjistit, co tomu ještě předchází. Malá je hrozně ukecaná, takže pro mě bylo těžký přiřadit si vybraný zvuk k její potřebě, ale zrovna dneska jsem už třikrát správně pochopila, že tenhle pokřik oznamuje, že se jí chce. Prostě tak specificky zahuláká. Teda, specificky, zas mi dost pomáhá situační kontext - mám vypozorováno, že po kojení ještě dvakrát čurá, po tu dobu ji mám vybalenou a vím, že to mám čekat. Někdy v mezičase mám dojem, že hlásí čůrání, ale obvykle to nemůžu hned ověřit, takže nevím. Kadění dáváme teď tak napůl, protože často kaká v momentě, kdy ji po odříhnutí zvedám do klubíčka, někdy chvilku počká a někdy si nejdřív naprázdno prdne, ale teď zrovna kadí téměř výhradně po kojení, takže tam moc jiný signály nehledám, resp. není čas vypozorovat, krom neklidu (ovšem teď je při kojení obecně neklidná a hodně křičí, takže se dá těžko poznat, kvůli čemu zrovna teď). V noci se přiznám, že jsem na kyblík líná, teď obvykle kadí nad ránem zcela mimo kojení, prostě vyprodukuje a spí dál. Když jsem se ji pokoušela přebalovat, vzbudí se křičí, takže to už taky nedělám.
O tom matení jsem taky přemýšlela, ale nějak mám dojem, že minimálně u naší to zatím funguje spíš tak, že zahlásí, dá trochu času a když nevyhovím, tak to prostě pustí, ať je kde je