Něco málo z aktuálního čísla Sedmé generace
Hřbitovní zahrádkaření aneb mrkev z dědečka (Jan Pospíšil)
Když jste se naposledy o víkendu rozhodovali, jestli v neděli vyrazíte trošku okopat vaši zahrádku, nebo vyměnit květiny na hrobě vašich (pra)rodičů, napadlo vás, že světem začíná hýbat trend, který tyto dvě bohulibé činnost spojuje v jednu?
Podle výzkumů se v západní Evropě a Americe zvyšuje procento městských dětí, které nikdy neviděly růst zeleninu. Znají ji pouze z knížek, seriálů či obchodů, kde ji se svými rodiči nakupují. S nadsázkou by se dalo říct, že mnohé z nich si možná myslí, že zelenina roste přímo v přepravkách či případně rovnou mražená v pytlících. Ovoce je na tom lépe, což je dáno tím, že ovocné stromy můžeme vidět růst volně okolo cest, zatímco volně rostoucí zeleninu aby člověk pohledal.
S rostoucí urbanizací příměstských oblastí a zvyšující se koncentrací obyvatelstva se navíc snižuje počet rodin, které mají přístup k jakékoliv vlastní půdě. Přitom nejde jen o vlastnictví velkých pozemků či sadů, ale i malých zahrádek, předzahrádek, a dokonce i obyčejných balkonů, které by snesly nějaký ten truhlík.
Ztráta kontaktu s půdou však není jedinou ztrátou, kterou v posledních desetiletích západní civilizace prožívá. Funerologové zjistili, že od konce druhé světové války se průměrný počet návštěv na hřbitově snížil na sedminu. Ke ztrátě kořenů tak dochází hned na několika rovinách.
Jedním ze současných trendů, nabízejících řešení obou problémů, je takzvané hřbitovní zahrádkaření (na Západě se někdy můžete setkat s pojmem hřbitovní farmaření). Tedy zakládání malých zahrádek na hrobech svých zesnulých.
Více na stránkách
Sedmé generace:
http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/hrbitovni-zahradkareni-aneb-mrkev-z-dedecka
