• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    WENOUSHLITERÁRNÍ VĚDA
    WENOUSH
    WENOUSH --- ---
    něco těch vlastních teoretických výplodů:
    The Sleep of Reason Produces Monsters: Motýli a literární věda
    http://sleepofreasonproduces.blogspot.cz/2014/10/motyli-literarni-veda.html

    nejde příliš o odbornou práci, spíše o kratičké zamyšlení....neberte příliš vážně, ale kritiku klidně sypte...
    WYNDMYLL_238
    WYNDMYLL_238 --- ---
    WENOUSH: k propojeni kognitivni a literarni vedy jeste treba U. Margolin: Kognitivni veda, cinna mysl a literarni vypraveni (AVCR, 2008), jsou tam i odkazy na dalsi autory nasledujici podobny smer (systematicteji v doslovu).
    STRANGERD
    STRANGERD --- ---
    WENOUSH: ja to vzhledem ke svejm soucasnejm studiim vnimam tak, ze tohle odmitnuti autora v barthesove textu je dusledkem jeho rany snahy o strukturalne orientovanej vyklad vyvstavani vyznamu v dile, v jehoz zakladu geneticky stoji to, ze ignoruje nejenom autora, ale i ctenare textu (nebo jinak - zkouma pouze strukturalni vztahy mezi prvkama danyho systemu, nikoliv vztahy tech prvku k jinejm systemum nebo zpusob, jakym generujou vyznam v urcitym interpretovi); to poskytuje vyhodu urcityho vedeckyho pristupu (protoze nemennyho objektu zkoumani), ale soucasne zapovida velkou cast oblasti studia literatury (resp. nebal bych se rict jakyhokoliv jinyho fenomenu), protoze metodicky ignoruje velkej kus jakyhokoliv semeiotickyho procesu; takze je to proste dost striktni metoda, ktera se hodi pro nektery ucely a nehodi pro jiny, jak uz to bejva:) ale i z jinyho uhlu, je urcite podnetny a vtipny precist si, ze inspiraci tematu byly casty nepodarny zalety autorova strycka, ale asi to neni to nejzajimavejsi, co zkoumat na francouzskym kupletu z 16. stoleti...
    WENOUSH
    WENOUSH --- ---
    STRANGERD: na mě to vždy dělalo stejný dojem, ba dokonce jsem si všiml, že jsem téměř takto "indoktrinován", protože při přednáškách o čínských teoriích literatury, jsem se neustále ošíval, při všech těch názorech vykládajících dílo jen a jen skrze autora..
    nicméně poslední dobou přemýšlím, nakolik je třeba se této (v zásadě) strukturalistické představy držet, ten Barthesův text samotný je podnětný i dnes, ale pro mě osobně třeba proto, že vyjadřuje naprosto zásadní pravidlo při přístupu k textu (rozplétání, nikoliv dešifrování), stejně jako to dělá i Ricoeur, ale jinak jej vnímám v zásadě jako cíleně provokativní a s jistou rezervou...
    možná je to i vzhledem k mému zaměření na čínskou literaturu, ale apriorní odmítnutí např. genetické kritiky mi přijde přehnané...
    STRANGERD
    STRANGERD --- ---
    WENOUSH: laicka literarni recepce nestoji z hlediska tohohle tematu za rec a co mam ja za dojmy z prednasek a i z celkovyho pristupu "vedcu" (uvozovky nejsou mysleny pejorativne, nybrz informativne, jakoze neni vedec jako vedec a myslim ruzny kadry:), jejichz postoje k tomuhle tematu jsem mohl tak ci onak precist, tak koncept "smrti autora" je dneska naprosto majoritni paradigma...
    WENOUSH
    WENOUSH --- ---
    Zpracovával jsem teď jednu takovou práci, kde jsem se (opět) snažil něco vytěžit z teorie fikčních světů; zaobírám se tam vnímáním autora v rámci čínské literární tradice, takže je to nutně pojato poněkud komapratisticky.
    Nicméně by mě v této souvislosti zajímalo - co si myslíte o plodnosti konceptu "Smrti autora" dnes? A rozlišujete pak tuot "plodnost" v rámci literárněvědných kruhů a v rámci "laické" literární recepce?
    STRANGERD
    STRANGERD --- ---
    SKOLD: celkem konkretni kategorie to dneska uz rekl bych je, pac se toho od kantovejch dob zrejme chytili lingvisti a nasledne ruznoroda jimi inspirovana sber a vztahli to od diskuze o literature na vsechny texty - at uz vezmes basen, noviny nebo kydy v hospode, tak rovine vyrazu nalezi vsechny materialni aspekty (at uz soubory hlasek+prozodie nebo pismo) a rovine obsahu vsechny ideje, ktery ta materie je schopna potencialne komunikovat - takhle to aspon podle myho chapani ma Hjelmslev a ve vztahu ke Kantovi bych to bral stejne: roviny vyrazu a obsahu autonomne existujou ve vsech typech textu, ale ty umelecky jsou skrze efekty roviny vyrazu chraneny pred racionalitou pojmu... nicmene trabl s tim, kde teda nakreslit caru tam jak pises urcite je a elegantni reseni afaik nikde; vim, ze trochu mimo odpoved, ale treba bude aspon k necemu:)
    SKOLD
    SKOLD --- ---
    Potřeboval bych trochu vysvětlit kantovskou "rovinu výrazu"; chápu tu hegeliánsko-kantovskou dichotomii roviny obsahu a roviny výrazu, heteronomiea autonomie, subjektu a objektu, ale zrovna tu rovinu výrazu chápu tak trochu instinktivně a nevím, zda správně. Ona to není tak úplně, co se tedy týká literární estetiky (resp. estetiky, filozofie umění), "konkrétní" formální kategorie, že? Jakože to není konkrétní kategorie, ale spíše abstraktní, subjektivní kategorie jakéhosi abstraktního útvaru, který je příznakový právě tím, že je umělecký...? Kdybych to hodně zjednodušil, tak je to něco jako abstraktní protějšek formalisticky pojatého básnického (ozvláštněného) jazyka?
    WYNDMYLL_238
    WYNDMYLL_238 --- ---
    WENOUSH: jen poznámka na okraj - nečetl jsem zatím bohužel ani jednu z nich, ale spolu s Turnerem se často jedním dechem uvádí Lakoff a Johnson: "Metaphors We Live By" (česky 2002 v Hostu)
    THOMASMORTA
    THOMASMORTA --- ---
    WENOUSH: Turnera jsem četl a přišel mi hodně zajímavý, ovšem jeho způsob psaní mě dost iritoval: zhruba každých 8 stran se opakoval. Naštěstí poslední kapitola o jazyce je v tomhle směru lepší.
    S myšlenkou propojení jazyka a literatury souhlasím - ostatně fikční světy se o to také pokouší a pokusy o spojení je možné vidět i ve funkční stylistice nebo textové lingvistice.
    WENOUSH
    WENOUSH --- ---
    GHOSTDOGG:
    blíž k tomu (myslim) v Mitosenkový...te´d jí nemám po ruce, ale doma se podivám...

    a jinak k tomu co píšeš - zajímavý je, kouknout se mimo dvě zásadní modly 20. století - mimo JAZYK a mimo TEXT...čtu teď výtečnou knihu: Mark Turner - Literární mysl, která se o takovýto krok snaží a spojuje literární a kognitivní vědu...ve zkratce se snaží dovodit, že příběh předchází jazyku, že tzv. literární myšlení není nic umělého a nadstavbového, ale naopak zásadního...zatím nemám dočteno, ale ještě pak o tom poreferuju, každopádně pro mě krok zajímavým směrem...pochopitelně ale jde o další pokus o "zvědečtění", ovšem tentokrát z jiné perspektivy...

    p.s. ta nedůvěra vůči dekonstrukci je také v tom, že veškeré předchozí přístupy radikálně relativizovaly jazyk...dekonstrukce relativizuje právě ty přístupy a tudíž z pohledu teoretiků tohoto okruhu vlastně napadá a polemizuje "se vším" a na to je pak snadná opdověď: "To byste mohli zpochybnit úplně všechno..."
    GHOSTDOGG
    GHOSTDOGG --- ---
    THOMASMORTA: Co jsou konkrétněji kognitivní předpojatosti? Jako že vycházíš vždy z něčeho, co máš v hlavě a je to vždy z podstaty omezené?

    WENOUSH: Hmm, hmm... Víš něco blíž k tomu, že se z toho stala regulérní metoda? Působí to jako absurdnost, ale na druhou stranu přesně toho, mám pocit, se často obával Foucault a možná to je svým způsobem nevyhnutelný, protože prostě používají jazyk k tomu, co chtějí vyjádřit, a tím už něco konstruují:D

    Docela často jsem se setkal s pocitem, jakoby tyto přístupy ohrožovaly přímo nějakou základní integritu člověka a možná že jsou "útokem" na jazyk jako smysluplný dorozumívací prostředek - což je podle mě pro člověka prostě bytostně nepřijatelné, ale zároveň to vede k přehodnocení chápání jazyka: nehledat v něm explicitní, doslovný význam (který je pak ve výsledku tak snadné vyvrátit, protože je iluzivní), ale spíše nějaký implicitní, jakoby za textem, který se spíš intuitivně vyciťuje, jako domněle chápaný ve shodě s autorem (tak chápu i častou protimluvnost některých stanovisek těchto přístupů).

    To co píšeš, že umožňuje používat metody, ale relativizovat její výsledky, se mi zdá právě nepřijatelné (existenciálně?) pro člověka:)... vytrácí se z toho (alespoň pro mě) jakoby společná řeč. Pro mě je to spíš v tom, nehledat doslovné významy v jazyce, ale nějakou zprostředkovanou (jazykově) intuivní shodu. (každopádně tím nevyvracím, co jsi napsal, jen spíš navazuju na svůj původní post a svůj vlastní vztah k tomuto)
    THOMASMORTA
    THOMASMORTA --- ---
    WENOUSH: Tak mě napadlo, jestli dekonstrukce v Tebou podaném pojetí nemá blízko ke kognitivním předpojatostem, které lze také použít ke zpochybnění úsudkových metod.
    WENOUSH
    WENOUSH --- ---
    GHOSTDOGG: no pokud vím, tak z dekonstrukce se v Americe stala regulérní literárněvědná metoda, což ale bylo něco, s čím sám Derrida zásadně nesouhlasil, protože to jde proti samotné myšlence dekonstrukce...

    v tom je taky zásadní problém, dekonstrukce jako taková problematizuje koncepce "západní metafyziky" (jak praví Derrida) a tím potažmo i literární vědy a jako taková spíš rozbíjí systém a ne dílo (dílo pak rozebírá dekonstruktivistická METODA), tudíž neposkytuje prostředky k rozboru díla, ale ke relativizaci určitého přístupu k němu (byť by to byl silně zakořeněný přístup, resp. silně vybudovaná koncepce autora)...z principu se tedy nejedná o přístup k literatuře, ale přístup k teorii (i když některé koncepce jsou důležité pro chápání textu)

    klíčové je si uvědomit, že všechny tyto texty (ať už Smrt autora, nebo třeba Gramatologie) jsou produktem svojí doby a země, takže jsou hodně provokativní a tudíž lehce přehnané a vymezují se proti konkrétním věcem, kde fungují dobře, ale v zásadě také snadno napadnutelné (viz právě Smrt autora)

    já teda vidím uplatnitelnost tohohle přístupu právě v problematizaci metod jako takových...umožňuje to používat metody např. sémiotiky, ale relativizovat její výsledky...čímž je mi Derridův záměr sympatický a to obzvláště u literatury - není zde žádný konečný Smysl, konečné označované...a slovy Barthese je tu jenom něco k rozplétání

    takže proč nerozplétat pomocí metody, kterou vlastně nebereme moc vážně ;-)
    GHOSTDOGG
    GHOSTDOGG --- ---
    Co si obecně myslíte o post-strukturalismu/dekonstukci? Může to mít nějaké východisko? Je nejběžnější kritikcký pohled, že tyto přístupy všechno bourají, ale nic nestaví respektive nenabízejí alternativu, oprávněný a proč? Nebo nesetkali jste se přímo s něčím, co by řešilo perspektivy těchto směrů? A nejsou tak trochu iluzivní?:)

    Zajímá mě to předně proto, že někteří autoři se po čase začali obracet zase zpět jako např. Barthes, když mluví o schovívavém návratu k autorovi (nebo jak to přesně je), stejně tak třeba Foucault často vyslovuje určité pochybnosti o tom, jestli netvoří to samé, co se snaží nějak zrušit/odkrýt (diskurs).

    A ještě jedna otázka mě napadá: Jsou pro vás tyto přístupy nějak uplatnitelné (teoreticky/prakticky), nebo jsou ve výsledku tak vágní, že sice fascinují, ale tak trochu patologicky?.)
    NICKSEKACMAGOR
    NICKSEKACMAGOR --- ---
    WYNDMYLL_238: tak čti. Já to tak prolistoval a myslím, že to má šanci naplnit svůj název... já zatím musím věnovat pozornost jiným titulům.
    WYNDMYLL_238
    WYNDMYLL_238 --- ---
    NICKSEKACMAGOR: zatím nic, nečetl jsem. proto se ptám :)
    NICKSEKACMAGOR
    NICKSEKACMAGOR --- ---
    WYNDMYLL_238: jde to... co myslíš ty?
    WYNDMYLL_238
    WYNDMYLL_238 --- ---
    WENOUSH: jj, asi před 2 týdny jsem to držel v ruce a jen tak letmo prolistoval. vypadá to hodně interdisciplinárně a pozoruhodná je i forma: východiskem v každém oborovém panelu (tvořícím zde kapitolu knihy) je příspěvek významného zástupce/zástupkyně daného oboru, na což navazuje 1-3 zhodnocení daného příspěvku od dalších odborníků (+ to případně ještě uzavírá odpověď autora výchozího textu).
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam