THOMASMORTA: Co jsou konkrétněji kognitivní předpojatosti? Jako že vycházíš vždy z něčeho, co máš v hlavě a je to vždy z podstaty omezené?
WENOUSH: Hmm, hmm... Víš něco blíž k tomu, že se z toho stala regulérní metoda? Působí to jako absurdnost, ale na druhou stranu přesně toho, mám pocit, se často obával Foucault a možná to je svým způsobem nevyhnutelný, protože prostě používají jazyk k tomu, co chtějí vyjádřit, a tím už něco konstruují:D
Docela často jsem se setkal s pocitem, jakoby tyto přístupy ohrožovaly přímo nějakou základní integritu člověka a možná že jsou "útokem" na jazyk jako smysluplný dorozumívací prostředek - což je podle mě pro člověka prostě bytostně nepřijatelné, ale zároveň to vede k přehodnocení chápání jazyka: nehledat v něm explicitní, doslovný význam (který je pak ve výsledku tak snadné vyvrátit, protože je iluzivní), ale spíše nějaký implicitní, jakoby za textem, který se spíš intuitivně vyciťuje, jako domněle chápaný ve shodě s autorem (tak chápu i častou protimluvnost některých stanovisek těchto přístupů).
To co píšeš, že umožňuje používat metody, ale relativizovat její výsledky, se mi zdá právě nepřijatelné (existenciálně?) pro člověka:)... vytrácí se z toho (alespoň pro mě) jakoby společná řeč. Pro mě je to spíš v tom, nehledat doslovné významy v jazyce, ale nějakou zprostředkovanou (jazykově) intuivní shodu. (každopádně tím nevyvracím, co jsi napsal, jen spíš navazuju na svůj původní post a svůj vlastní vztah k tomuto)