zdroj: [ TOMASZ @ AUTORSKÁ POEZIE * ]
GANYMED
Přikážeš ptákům, ať letí,
Ganymede? Rozmáchlým gestem
ruky co zkameněla. Zas tichým městem
projdu se v paměti až k vlakům,
co s nástupišti podél těla
čekají na zelenou.
Tu návěští semaforů na povel
vyletěla a vagony se hrnou vpřed.
A smutná socha vzadu osaměla,
jak vzpomínka na jiný svět.
Proč odletěli, Ganymede,
je to ten orel ve tvém osudu?
Zůstal jsi tady stát až běda,
nemůže nikam socha bez studu.
Když dotknul ses bohů
naposled, naděje s Trójou vyhořela.
Jsi zašlá pohlednice, co do průvanu
by uletěla, a na ní jiný den a jiný rok.
Hle, zde stojí hrdý Ganymed!
Dnes otrok jen, přikovaný pod oblohu.
Tomášova latentní homosexualita se v tomto textu projevuje velmi výrazně. Nejedná se o vtip, ale o vážně míněnou tvorbu. Už volba tématiky je poměrně jednoznačná. Ganymed byl nazván "nejhezčím ze smrtelníků". Tomáše tedy přitahujou krásní chlapy. Volba doprovodného obrázku s nahým chlapcem tuto tezi podporuje. Proč vůbec bylo nutno k básni připojit obrázek? Kvůli erotickému náboji.
V textu najdeme poměrně jednoznačnou metaforu "vlaků (= penis) co s nástupišti podél těla (= anální otvor) čekají na zelenou (= realizace Tomášovi homosexuality)".
S tímto klíčem dokážeme pochopit, proč "vagony se hrnou vpřed (= penetrace)" v textu o řecké mytologické postavě.
Tomáš by chtěl být jak "socha bez studu", ale zjevně se nemůže odhodlat ke svému coming out, protože jeho "naděje s Trójou vyhořela".
A tak Tomášovi občas "stojí hrdý Ganymed" a sám si připadá jak "otrok jen, přikovaný pod oblohu".
Tomáši, přiznej se konečně k tomu, že jsi homouš! Bude se ti žít líp, uvidíš.