Fráňa Šrámek: Prosinec

Po sněhu půjdu čistém, bílém,
hru v srdci zvonkovou.
Vánoční země je mým cílem.
Až hvězdy vyplovou,
tu budu blízko již. A budu ještě blíž,
až noční půjdu tmou.

Tu ztichnu tak, jak housle spící,
a malý, náhle, dětinný,
a v rukou žmole beranici,
včarován v ticho mýtiny,
tu budu blízko již. A budu ještě blíž,
svých slz až přejdu bystřiny.

Mír ovane mne, jak by z chléva,
v němž vůl a oslík klímají,
světélka stříknou zprava, leva,
noc modrá vzlykne šalmají,
tu budu blízko již. Ach, jsem tak blízko již,
snad pastýři mne poznají...

Óšikoči no Micune: Sníh
Na pustou cestu napadal sníh,
zavál už stopy po kročejích.
Já sem ta cesta, smutek je sníh,
kdo půjde kdy v mých šlépějích?

Dnes ráno jsem uviděl nejlepší holku svého života
vlasy sestřižené kosou smrtihlava smrti
smrt krásných dnů
smrt holka smrti
Dnes ráno nemám náladu se probouzet a oči namalované krásou
nádherné barvy žiletek věčnosti
budeš napadat mně i sebe boxerskou rukavicí lásky smrti a pravdy
budeš klást miny pod můj žal
budeš schovaná pod pařezem naděje v lese plném psychiatrů
jako božských psychiatrů
zrozených v pralese mezi opicemi naděje peněženky plné
zlatých brouků chrobáků a ty a my
jeden za druhým odcházíme zbudovat vlast
jako klášter hospody kde švitoří královna pavouků
která mi nad hlavou plete koláč pavučiny
zodpovědný za svou jako tvou smrt
bude tě bičovat
tebe jako sebe na provaze plném oběšenců
beznaděje prázdnoty a hrůzy
a leknínů toho léta
které je víc horké než tvoje ramena
uprostřed křídel motýla nádhery
náhody svobody šílenství a pravdy
budu pít alkohol tvých rtů
uprostřed nesmírného ticha
bučí vlak
v lesním tichu tvých a mých uší
bude brzy konec jedné pohádky
básni jdi spát
a probouzej se se mnou
na louce rozkvetlé beznaděje v ústavu kde spím věčně
a očima plnýma revolveru rusalek a ty
spi
čekej
a odejdi

/K. Šebek/

Ishmael Reed: I Am a Cowboy in the Boat of Ra

'The devil must be forced to reveal any such physical evil (potions, charms, fetishes, etc.) still outside the body and these must be burned.' (Rituale Romanum, published 1947, endorsed by the coat-of-arms and introductory letter from Francis cardinal Spellman)

I am a cowboy in the boat of Ra,
sidewinders in the saloons of fools
bit my forehead like O
the untrustworthiness of Egyptologists
who do not know their trips. Who was that
dog-faced man? they asked, the day I rode
from town.

School marms with halitosis cannot see
the Nefertiti fake chipped on the run by slick
germans, the hawk behind Sonny Rollins' head or
the ritual beard of his axe; a longhorn winding
its bells thru the Field of Reeds.

I am a cowboy in the boat of Ra. I bedded
down with Isis, Lady of the Boogaloo, dove
deep down in her horny, stuck up her Wells-Far-ago
in daring midday getaway. 'Start grabbing the
blue,' I said from top of my double crown.

I am a cowboy in the boat of Ra. Ezzard Charles
of the Chisholm Trail. Took up the bass but they
blew off my thumb. Alchemist in ringmanship but a
sucker for the right cross.

I am a cowboy in the boat of Ra. Vamoosed from
the temple i bide my time. The price on the wanted
poster was a-going down, outlaw alias copped my stance
and moody greenhorns were making me dance;
while my mouth's
shooting iron got its chambers jammed.

I am a cowboy in the boat of Ra. Boning-up in
the ol' West i bide my time. You should see
me pick off these tin cans whippersnappers. I
write the motown long plays for the comeback of
Osiris. Make them up when stars stare at sleeping
steer out here near the campfire. Women arrive
on the backs of goats and throw themselves on
my Bowie.

I am a cowboy in the boat of Ra. Lord of the lash,
the Loup Garou Kid. Half breed son of Pisces and
Aquarius. I hold the souls of men in my pot. I do
the dirty boogie with scorpions. I make the bulls
keep still and was the first swinger to grape the taste.

I am a cowboy in his boat. Pope Joan of the
Ptah Ra. C/mere a minute willya doll?
Be a good girl and
bring me my Buffalo horn of black powder
bring me my headdress of black feathers
bring me my bones of Ju-Ju snake
go get my eyelids of red paint.
Hand me my shadow

I'm going into town after Set

I am a cowboy in the boat of Ra

look out Set here i come Set
to get Set to sunset Set
to unseat Set to Set down Set

usurper of the Royal couch
imposter RAdio of Moses' bush
party pooper O hater of dance
vampire outlaw of the milky way.

a poslední dobou obzvlášť:

Smlouva

Nechci, aby mne obmýšlel kterýkoliv bůh.
Mám odedávna svého,
pro vlastní potřebu, i k svému narovnání.
A pro pokoru, které je mi třeba.

Někdy se přihodí, že lidské duše smrdí
jak namoklá psí srst.
Za to se nerouhám. Chci jenom, aby bolest
opravdu bolela a slza byla slza.

týž autor

tak nepatrný ždibec ticha
že z něho nelze nahlas krást
kus prkýnka a kousek drátu
a dohromady myší past

J. Skácel

Co jsou zde platny všechny řeči?!
a křik?
a ticho po něm
smrt, láska a lítost
vždycky klečí
listí listíčko třese stromem

Oldřich Mikulášek

Bledé jsou tvé paprsky půlnočního svitu,
šedé mlžné formy po zlatu teskní,
povstavší jak héroové, pravdu rytou v štítu,
jemné struny napnuté,
jimiž tvoříš víru, svět, tikot,
jenž věstí nový den, Boha a život.

JB

Že...
Vladimír Holan

Že naděje psanců se mění každý den.
Že ten, kdo je už bez osudu a ještě žije, má pocit
jako by se díval do zeleně potmě.
Že jiný nemá čas už ani na smrt
Že další by chtěl lhát mrtvým,
ale to by musel pozpátku.

Že město je toho plné
A venkov se tím rozléhá.

Nezapomněl jsem na nikoho?

A něco z Velkého testamentu, některé věci se nemění :)

Žil jednou jistý Diomed,
když Alexandr kraloval.
Ten jako násilník si ved
a cizí lodi raboval.
Konečně chytli ho a král
s ním arci naložit chtěl zle:
když lupič před ním v poutech stál,
měl potrestán být na hrdle.

I táže se ho panovník:
"Proč pirátství se oddáváš?"
i odpoví mu loupežník:
"Proč, pane, pirátů mi láš?
Že vyjíždím - jak dobře znáš -
jen s kocábkou, ne s dvojstěžníkem?
Mít výzbroj, jako ty ji máš,
byl bych, čím ty jsi: panovníkem!

François Villon - Odkaz: Malý testament

Tak a ještě jednu část:

Najednou mysl se mi kalí,
jako bych omámen byl z vína,
ducha mi mlhy rozmazaly.
Když roztrhla se mlhovina,
zřím: paní Paměť připomíná,
že si mám srovnat na svá místa,
kam patří čest, kam trest, kam vina,
jak učí každý moralista:

Kam etika, kam estetika,
v níž krása tkví i rozmyslno,
kam matika a gramatika,
kam fakta a kam pomyslno?
Kdo zmate to, má nesmyslno,
emoci s nemocí si spletl.
Takových moudrostí jsem plno
v Aristotelu kdysi četl.

Poručím veliteli stráží,
ať radši nechá na hlavě;
a hlídkám, co se šťárat snaží
po knajpách v noční výpravě,
odkážu rudé lampy dvě
a oči žhnoucí rubínem...
s podmínkou, že mi v šatlavě
ustelou pod baldachýnem.

Jsme otroci.
Ti nahoře jsou naši proroci
Budoucnost jimi napsaná
naším hlasem upsaná